Výzvy

Day 05 Nejvtipnější zážitek s mým psem

16. srpna 2015 v 14:41 | Jana Š

Day 05 Nejvtipnější zážitek s mým psem

Crazy se nadělal takových ptákovin, že ani nevím, který vybrat.
Dobré bylo, když jako štěně odlepil koberec mezi dveřmi obýváku. Mezi kuchyní a obývákem se přechází chodba - nějakých 90 cm široká.
Táta šel do kuchyně, o koberec zakopl a proletěl až do kuchyně. A jelikož byl tehdy Crazy ještě ocásek, šel za ním a … zakopl o koberec taky a na chodbě se rozplácl.

O tom jak mě rozesměje vždycky po koupání, kdy zbagruje gauč a křesla v obýváku nebo po stříhání, kdy vypadá jako by měl křídla, lítá jak šílenec, bere schody po dvou a vždy se na nich rozplácne ani nemluvě.

Je také expert na padání z postele a občas dostane "amok", začne venku lítat jako šílenec a sem tam udělá kotrmelec, nebo se přerazí o psa, se kterým se zrovna honí.

Stejně tak mě dokáže rozesmát při tréninku, když vymyslí nějakou ptákovinu - třeba místo povelu k noze chce zalézt do kennelky, která je, ale zavřená a tak se od ní odrazí.
Nebo na povel Chcípni, nejdřív zacouvá, udělá otočku a pak teprve chcípne. Njn, v shapingu je legrace :-D

Day 04 Krmení psů

15. srpna 2015 v 18:21 | Jana Š

Day 04 Krmení psů

Crazy je zmlasný a s tím už asi nic neudělám. Zvládne i čtyřdenní hladovku (na doporučení veterináře), takže donutit ho sníst granule není nic snadného.

Vzhledem k tomu, že mám potravinářskou školu, se o složení potravin, a co mám Crazyho, i krmiv hodně zajímám. Momentálně je Crazy na granulích Sam's Field, které mu dávám na procházkách za odměnu, aby se dostal na denní dávku krmení.
Pravda, nepatří mezi špičku, ale není to ani šrot. A hlavně Crazymu alespoň jakžtakž chutnají.

Když budete vybírat krmení, je dobré sledovat množství masa (vždy by mělo být na prvním místě, pokud nejde o nějakou dietu) a nesmí obsahovat sóju. Tu už dnes, ale do krmení pro psy snad nikdo nedává.
Hodně jsem zvažovala BARF, ale krom vepřového mi syrové maso nejí. Čímž se dostávám k tomu, že Crazy dostává k jídlu všechno možné.

Základem jsou tedy granule, ale sem tam dostane kousek syrového masa, za cvičení má maso sušené. Na žužlání dostává sušené maso na kukuřičné "kostičce". Kosti jako takové však odmítá, ale dá si chrupavku.

Občas dostane i trochu tvarohu nebo bílého jogurtu. Sice se říká, že jakmile pes žere granule, nemá dostávat nic jiného, ale v Crazyho případě to neplatí. I naše veterinářka říkala, že sem tam kousíček párku, šunky, zeleniny, ovoce či syrového masa neublíží a je to pravda.

Co Crazy dostává sem tam i něco jiného, nemá problém se zažíváním. Jako štěně trpěl průjmy a hodně zvracel. Nakonec skončil na dietních granulích a zdá se, že hlavním problémem je pšenice - stačila jedna jediná piškota, aby měl postaráno o průjem na 3 dny.

Po roce krmení dietními granulemi, jsme se vrátili k normálním (s bramborami místo obilí) a začal dostávat sem tam i něco jiného, zažívání se mu krásně srovnalo. Samozřejmě párek, dostává jen zcela výjimečně - už proto, že ho nebudu kupovat kvůli němu a sama si ho dávám jednou za měsíc, pokud vůbec.
Spíš sem tam dostane kousek syrového masa (jen malý, neboť je ochotný jíst jen vepřové a to není nejzdravější), nebo kousíček šunky.

To co miluje, jsou škvarky. Za ně by se postavil i na uši. Dostává jich asi 5 za rok (častěji sádlo neškvaříme) a vždy za nový cvik.

Day 03 - Plemeno, které bych si nikdy nepořídila

12. srpna 2015 v 16:35 | Jana Š

Day 03 - Plemeno, které bych si nikdy nepořídila


Jak už jsem psala v jednom z dřívějších článků, jorkšírský teriér patřil mezi psy, které bych si nikdy nepořídila. Ale jak se říká: "Nikdy, neříkej nikdy."
A tak ho (ne zcela dobrovolně) mám už přes tři a půl roku doma. A nelituji.

O jorcích vždy panovali zvěsti, že jsou uštěkaní, vzteklí, agresivní, nevychovatelní, nevycvičitelní … a některá setkání s nimi mi to potvrzovala.
Jenže pak si jorka pořídila ségra a mě se přece jen začal docela líbit. Tedy faktem je, že Spike není čistý jork (byť si ho jako čistého bez PP kupovala), nicméně byl fajn.

Neštěkal nijak přehnaně, rychle se učil, nevyjížděl na psy.

Takže se tak nějak stalo, že když jsme vybírali psa, padla volba na jorkšíra. A nemůžu si to vynachválit.
Pravda, je to teriér, takže mu nechybí jistá svéhlavost - zvláště v pubertě to bylo dost patrné, ale čím je starší a čím víc hodin trávíme na cvičáku, tím je spolehlivější a oddanější.

No, ale zpět k plemenům, které bych si "nikdy" nepořídila. Když pominu to, že bych si nepořídila psa, kterého bych nebyla schopná fyzicky zvládnout, pak se mi opravdu nelíbí grifonci, pekinézové a opičí pinčové.

Další plemena, které si mě nezískají jsou pak ta s placatými nosy - buldoci, buldočci, mopsové.
Nejde ani tak o vzhled - jsou moc roztomilý. Ale co s takovým psem? Půlka z těch co jsem potkala, byla polomrtvá už po pár krocích, zvláště za teplého počasí. Některá plemena by se opravdu raději měla vrátit k těm, ze kterých vznikli. Třeba anglický buldok měl sice i dříve plochý nos, ale zdaleka ne tolik, i hlava byla menší a tak bylo možné, aby fena rodila přirozeně a ne téměř výlučně císařem.

Přijde mi, jako by existence některých plemen byla už sama o sobě týráním zvířat.

Sestřin jorkšír Spikey


Crazy

Day 02 - Mé nejoblíbenější plemeno

11. srpna 2015 v 18:29 | Jana Š

Day 02 Mé nejoblíbenější plemeno


Oblíbenost plemen se v mém případě hodně mění.
Když jsem byla malá, chtěla jsem foxteriéra, kvůli Dášeňce a německého ovčáka, který mi učaroval v seriálu Kelly.
Později byl nadále mým přáním NO - to když začali dávat komisaře Rexe - ale samozřejmě mě nenechali chladnou, ani dalmatini. Ti byli poměrně velkým boomem, když kina zaplavil nejprve kreslený a poté i hraný film 101 dalmatinů.
Někdy kolem 15 let jsem poprvé viděla pitbulla a tenhle pes mi učaroval. To, že se ho spousta lidí bojí, mi nikterak nevadilo. S věkem a zdravotními problémy mi však došlo, že pitbull, ale i německý ovčák jsou psi, které bych fyzicky nebyla schopná zvládnout, kdyby došlo k maléru.

Po tom, co mám Crazyho pevně věřím, že zůstanu u jorkšírů. I když zrovna ti ještě před téměř čtyřmi lety patřili mezi má neoblíbená plemena (o tom zítra).
Nicméně i nadále mi zůstávají dva sny. Pokud by se mi někdy poštěstilo mít domek se zahrádkou, chtěla bych si pořídit border kolii (hnědou/tmavě játrovou) nebo čokoládovou labradorku.

Zatímco u jorků chci zůstat u psů, velké psy bych si pořídila spíše fenky. Za mojí láskou k těmto psům stojí v případě border Mia (fenka z naší vsi, ohromně mazlivá a závislá na frisbee) a jedna z krásek naší instruktorky na cvičáku Noissette.
Ve vsi pak máme ještě krásnou čokoládovou labradorku Lady, kterou jsme s Crazym jednou našli a vedli domů. Byla dokonalá. Navíc co jsem tak pročítala, čokolády (na rozdíl od zlatých labroušů) jsou fajn psi, bez agrese.
Myslím si, že u těchto plemen už zůstanu.

A ať už můj příští (nebo další) pes bude jakéhokoli plemene, určitě bude s PP.

Noisette Dajavera, fenka naší trenérky Alči. Fotky Miušky bohužel nemám. Je ještě trochu tmavší barvy a lysinku mám hnědě skvrnitou.

Lady, více o ní v článku 08.02.2014

Day 01 - Já a můj pes

10. srpna 2015 v 19:29 | Jana Š

Day 01 - Já a můj pes

Crazymu jsou momentálně 3 roky a 8 měsíců starý a je to jorkšír s PP.
Proč jsem si vybrala papíráka se můžete dočíst na webu v rubrice O Crazym.

O Crazym
Crazy je moc chytrý a paličatý - prostě teriér. Jako malý, byl dost hyperaktivní, ale úžasně poslušný. V pubertě to bylo hodně náročné - to se tvářil, že všechno co do té doby uměl, zapomněl. Ale jelikož byl trénovaný už od čtyř měsíců, časem mu to zase secvaklo a mě z něj nekleplo :-D .
Opravdu dospělý, mi připadá až tak od 2,5 roku. Dnes je na zabití jen v období hárání svých 3 nejlepších kamarádek. Což bývá v období listopad a únor/březen. Jinak je dost spolehlivý.

Stříhání
Jelikož s Crazym nechodím na výstavy, ale naopak věčně lítáme po venku nebo na cvičáku, nechávám ho stříhat. Stálé vytahování větví, listí a vos (dodnes nechápu jak to, že mě neštípla) nám není příjemné ani jednomu.
Přes zimu ho nechávám zarůst, abych ho nemusela oblékat.

Crazy a sport
Rekreačně se věnujeme dogdancingu či spíše trikům v DD využitelným, DogWalkingu, poslušnosti a sem tam agility.
Chodíme na organizované procházky (v rámci Marathonského víkendu, chystáme se na Běh pro PESOS a příští rok snad konečně vyjde O Drahelskou tlapku), socializační procházky (HafBO) či výlety (s Výcvikem psů hrou).
Letos jsem s ním také začala dělat Hersenwerk a masáže. Chtěla bych být psem u nás doma …

Zlobení
Crazy má asi jen dvě mouchy. Sem tam se nechá jiným psem vyprovokovat. Konkrétně to jsou dva borderáci a dva labradorové u nás ve vsi. V současné době se mi ho na sebe už, ale daří poměrně rychle namotivovat, takže je to spíše už jen muška.
Problémem spíš je, že jakmile vidí, že po sobě jdou nějací dva psi, tak se k nim chce přidat - nevím zda do rvačky, nebo by je chěl naopak od sebe "odtrhnout". Nicméně na to dostává povel "Neřeš to" a už se naučil, že, když se dva perou, má se na ně vykašlat.

Druhá věc je ta, že zlobí s jídlem. Nechce žrát granule, ale ohrnuje nos i nad syrovým masem. V zásadě dělá, jako by si chtěl vše zasloužit. Za cvičení si totiž vezme i to co z misky ne. Za granule mi cvičí venku, ale z misky si je vezme jen výjimečně a nikdy za ně doma necvičí.
Je přeborníkem v plyvání granulí.

Shrnutí
Celkově je, ale Crazy zlatíčko. Má rád zvířata, nemá problém se dětmi a ani s většinou psů - miluje ridgebacky, německé ovčáky, "pinčoidní" psi (pinče všech velikostí, krysaříky, dobrmany, rotvajlery). Není to žádný uštěkaný šílenec, jako někteří jiní jorci. Prostě je to miláček :-D

Co mi udělá největší radost
Když majitelé jiných (vesměs velkých psů) pochválí jak je Crazy hodný, že na jejich psi nevrčí/neštěká ... prostě není "vysírací" jak ho označila jedna z našich trenérek :-D
Taky mi přijde vtipné, když k nám přijšel nějaký pes na volno (vesměs to byli jezevčíci, jorci apod., nikdy velký pes) a panička/páníček chválili jakou mám hezkou psí holčičku. A když jsem jim řekla, že to není fenka, ale pes, pronesli. "To není možný. Můj (jméno) se se psy pere."
:-D

Kuba

Kubík se narodil v roce 1990. Byl to kříženec jezevčíka s kokršpanělem a patřil mojí babičce (mamka z tátovy strany). Jelikož byl původem od Kubálků, dostal jméno Kuba/Kubík/Kubíček/Kubišta/ Kubajs-Hubajs. :-)

Velkou část svého života prožil na řetězu u boudy - tehdy to bylo ještě běžné a nikdo to za týrání nepovažoval. Od podzimu (sklizení okurek, brambor atd.) do jara směl běhat po zahradě stále, v sezóně musel na řetěz a babička ho pouštěla ráno a večer, aby se vyběhal pod dohledem.

Když babička v roce 2002 zemřela a dům i zahrada zůstaly několik let prázdné, chodili jsme se o něj starat. Táta už neřešil zda sem tam zlikviduje nějakou rostlinku a tak lítal po zahradě celoročně, i když jsme stále pěstovali.
Bylo mu tehdy 12 let, byl hluchý a špatně viděl.
Přesto si život užíval a představa, že bychom ho nechali utratit nebo dali do útulku byla nemyslytelná. A tak, i když jsme si ho nemohli vzít do bytu, chodili jsme za ním každý den na zahradu, kde také v klidu dožil do svých 17-ti let.

Velkou část svého života prožil na zbytcích z kuchyně a nepříliš kvalitních granulí, ale přesto se, myslím, dožil krásného věku a až na ty uši a oči v plné síle.
Za celý svůj život znal veterináře jen z očkování proti vzteklině a to ještě jen ze vsi, neboť k nám jednou za rok jezdí vet a oočkuje psi, jejichž pánečci si to přejí - a jezdí sem dodnes.

Když odešel za Duhový most, nesla jsem to velice těžce, i když jsem věděla, že tam je mu už líp. Bylo to nečekané.
Zemřel 19.07.2007 - dva dny před mými dvacátýmiprvními narozeninami.
Sice neuměl žádné povely, ale vydržel se hodiny nechat hladit a drbat. Prostě kámoš :-)

Já s Kubíkem - v červenci 2006. Krátce po Kubových šestnáctinách a chvíli před mými dvacetinami.


Grilování měl Kubík nejraději.

30 days dog challenge

9. srpna 2015 v 10:48 | Jana Š

30 days dog challenge


Zaujala mě výzva 30 days book challenge. Koukala jsem, jestli není něco takového i o psech a jelikož jsem nic nenašla, rozhodla jsem se takovou výzvu vymyslet.
Hodí se mi to také pro případy, kdy postrádám inspiraci. Pak je tato výzva takovou berličkou.
Vybrala jsem různá témata - některé se týkají přímo mě a Crazyho, některé jsou prostě všeobecně o psech.

Některá témata jsem brala hodně obecně, jiná se týkají mě a mého psa a pár je jich poměrně ožehavých (kastrace, bojová plemena, psi s PPxbez PPxkříženci). V mých článcích můžete narazit na různé styly - úvahy, příběhy a možná i reportáže :-)

Pokud chcete, klidně si témata výzvy zkopírujte a zúčastněte se jí. Pokud se výzvy zúčastníte, budu ráda, když mi napíšete (ale nikoho nenutím), neboť si ráda přečtu vaše názory na tato témata.

A jaká to tedy jsou?
Day 1 - Já a můj pes
Day 2 - Mé nejoblíbenější plemeno
Day 3 - Plemeno, které bych si nikdy nepořídil/a
Day 4 - Krmení psů
Day 5 - Nejvtipnější zážitek se psem
Day 6 - Čím mě můj pes vylekal
Day 7 - Co děláme na procházce
Day 8 - Nejlepší psí akce, které jsme se zúčastnili/y
Day 9 - Můj vzor v tréninku/výcviku psů
Day 10 - Proč (ne)mám více psů
Day 11 - Proč si pořídit psa?
Day 12 - Výchova a výcvik
Day 13 - Očkování a odčervování
Day 14 - Kastrace
Day 15 - Psí sporty
Day 16 - Stříhání dlouhosrstých plemen
Day 17 - Hersenwerk, masáže, dogfitness
Day 18 - Pes s PP X Pes bez PP X Kříženec
Day 19 - Psí útulky a adopce psů ze zahraničí
Day 20 - Úmyslné křížení aneb labradoodle a ti druzí
Day 21 - Tea cup, micro, čokoláda - boom nových barev a velikostí
Day 22 - Psi typu bull aneb "bojová" plemena
Day 23 - Pes ve městě X Pes na vesnici
Day 24 - Oblékání psů
Day 25 - Pes jako dárek
Day 26 - Dítě a pes
Day 27 - Čím mě vytáčí pejskaři
Day 28 - Malý a velký
Day 29 - Mé oblíbené filmy a seriály se psími hrdiny
Day 30 - Mé oblíbené knihy a časopisy se psí tématikou

Většinu témat samozřejmě budu vztahovat ke Crazymu.
 
 

Reklama