Výlety

Víkend v Krkonoších 4/4 - Cesta domů přes Jablonec

17. září 2017 v 15:22 | Jana Š
V neděli ráno jsme se zbalily a vyrazili k domovu. Crazymu se tedy do auta moc nechtělo - nějak k němu začíná mít averzi.
Nicméně, nějak jsme se domů dostat museli.
Už předchozí večer jsme se dohodli, že se cestou stavíme v Jablonci nad Nisou v jedné velké korálkárně.
Cesta tam byla plná serpentin, což psi překvapivě ustáli - dokud jsme nezastavili. Jakmile Tracy vystoupila, okamžitě se poblila. Crazy naštěstí zvládl cestu bez úhony.
Strčili jsme je do tašeka se svolením prodavaček jsme v korálkárně strávili asi půl hodiny - tam by klidně mohla zůstat celá výplata. Nicméně, jsem korálků moc nepotřebovala, tak jsem se držela při zdi.

Po nákupu jsme se vydali na procházku. Kolem přes Horní náměstí až k vodní nádrži Mšeno, kde psi fascinovaně hleděli na kapry.
Kousek od nádrže jsme si dali oběd a pak jsme šli do infocentra, kde byla výstava o historii nádrže. Paní nám dokonce nabídla, že nám otevře na zahradu, aby se tam psi mohli vyběhat :-)

Pak už jsme se vypravili domů, Crazy prakticky hned zalezl do postele a usnul. Byl to skvělý víkend :-)

Víkend v Krkonoších 2017 2/4 - S jorkšírem a toy pudlem na Sněžku.

26. srpna 2017 v 10:34 | Jana Š
V pátek nás čekal zlatý hřeb prodlouženého víkendu - výstup na Sněžku.
Po krátkém jsem hledání jsem našla (údajně) nejsnazší cestu - po červené z Horní Malé Úpy. Chtěly jsme, aby byla cesta snadno schůdná pro psy, což se až na řadu schodů povedlo.

Cesta tedy vedla z Horní Malé Úpy k Jelence (to jsme potkali snad jen 5 lidí). Tam jsme si daly Horalku a colu, psiska si chvíli lehla, a pokračovali jsme v cestě. Tam byla cesta pro psy náročnější )no, pro nás taky), protože se skládala ze schodů. Crazy se ale rozhodně odmítl nosit (má přece nohy, ne?) a tak je všechny odhodlaně vyskákal.
Hlavním důvodem, odmítání nošení je tedy to, že nemůže po cestě čuchat. To Tracy se ségře uvelebila v náručí a nechala se všedchny části trasy, kde schody byly, vynést.

Na Sněžce foukal dost studený vítr, ale bylo 16°C. Dali jsme si tam výborný hod dog a psiskům jsem koupila medaile za zdolání Sněžky :-D
Na Sněžce bylo poměrně dost psů malých i velkých plemen. Vtipná byla jedna paní z Polska, která nesla jorka v kablece, koukala na Crazyho a říká tomu svému: "Vídíš. On jde po ssvých a ty se musíš nosit ." :-D Tedy říkala to polsky, ale rozumět jí bylo.

Chvíli jsme poseděly v poštovně (psi si poleželi) a pak jsem se vydali stejnou cestou dolů.
Nejprve jsme chtěly za Jelenkou odbočit na modrou, ale jelikož se již začalo lehce smrákat a cesta se nám pro psy nezdála úplně schůdná, rozhodly jsme se ségrou pro návrat zcela po stejné trase.

V Horní Malé Úpě jsme si pak dali večeři a vyrazili zpět do penzionu.

Myslím, že si psiska výlet užili stejně jako my. Vylítali se, prošli se a hlavně byli s námi. Crazy se za celou trasu (celkem cca 14 km) nesla asi 500 metrů )nejspíš ani to ne), protože když nemůže čuchat, není celej :-D
Ale dorazili jsme do penzionu a ještě běželi na louku. Jsou to trpaslíci nezničitelní :-D

Po červené na Sněžku.
První vyhlídka
Ségra s Tracy.
Na horách je krásně.

Víkend v Krkonoších 2017 1/4

22. srpna 2017 v 18:49 | Jana Š
Od roku 2014 trávíme se ségrou a štěknami 1x ročně společný víkend.
Letos to padlo na třetí srpnový týden a protože jsme se obávaly horka, vydali jsme se do hor.
Ubytovali jsme se v Mladých Bukách v PENZIONu U NAŠICH.
Cena byla super, majitelé hrozně milí a o 2 domy dál začínala louka, kde se psiska mohla vylítat.
Moc se nám líbilo jak v penzionu, tak v městečku jako takovém.
Ve čtvrtek jsme dorazili chvíli po čtvrté a po ubytování jsme se šli projít. Zjistili jsme, kde jsou obchody a restaurace a vypravili se k Zakleté studánce.
Šli jsme vzhůru po sjezdovce a než jsme odbočili po stezce pod bobovou dráhu a do lesa, naskytl se nám krásný výhled na Mladé Buky.
Pravda je, že pod pojmem studánka jsem si představovala něco trochu malebnějšího, ale byla hezká.
Cestou zpět jsme šli po části naučné stezky Okolo Pekelského vrchu.
První den jsme ušli asi 5 km.

Řeka Úpa
Naučná stezka k Zakleté studánce vedla po sjezdovce.

Zakletá studánka

01.04.2017 - Z Bílé Hory přes Hvězdu na Vypich

1. dubna 2017 v 17:13 | Jana Š
Výlet na Bílou Horu jsem plánovala již v loni. Crazy mi ho však mírně zhatil. Tehdy jsme šli totiž obráceně - z Vypichu. Vzhledem k velkému horku, se Crazy rozhodl stávkovat a po opuštění obory nechtěl dál pokračovat. A jelikož se tehdy bylo na sluníčku opravdu vedro, zatímco v oboře bylo příjemně, strávili jsme celé dopoledne tam.
Pokud vás tento výlet zajímá, můžete kouknout na článek Obora Hvězda 22.06.2016.

Proto jsem se rozhodla dnešní procházku začít právě na Bílé Hoře.
On tedy výlet nebyl tak jednoduchý. Sotva jsme vlezli do busu, vzpomněla jsem si, že jsem nevzala pamlsky. A protože jsem chtěla, aby Crazy spolupracoval při focení, tak jsem je celkem nutně potřebovala.
Vystoupili jsme tedy na Lukách, 10 minut se procházeli než otevřeli Chovatelské potřeby Pluto a pak jsme mohli konečně vyrazit.
Samozřejmě nám foukl autobus před nosem a tak jsme šli na další zastávku pěšky. Crazy si cestou čuchal, tak byl spokojený a nijak neprostestoval.

Čekání na bus.

S tramvají jsme dopadli stejně jako s busem na Lukách, tak jsme si 10 minut počkali. Pak už jsme si, ale konečně mohli začít užívat procházku - a focení.

Kostel Panny Marie Vítězné

Kaple křížové cesty

Obora Hvězda 22.06.2016

24. března 2017 v 17:20 | Jana Š
Dodatečně vkládám naši první návštěvu Obory Hvězda.
Měla jsem náhradní volno a tak jsme ráno sedli na bus a vyrazili na výlet. Prostudovala jsem si, jak je to s pohybem psů v oboře a vstoupili jsme. Chvíli jsme šli po hlavních cestách, chvíli po lesních cestičkách, kde mohl běhat na volno.

Často jsme potkávali pejskaře - běžce, jak se psy na volno, tak v zápřahu. Žádný ze psů si nás nijak zvlášť nevšímal, maximálně čuchnul a šel dál.

Původní plán byl, jít na Bílou Horu, jenže zatím co ve Hvězdě byl příjemný chládek, díky stromům a potůčkům, jakmile jsme prošli skrz, mysleli jsme, že padneme.
Proto jsem se nakonec rozhodla jít zpátky přes Hvězdu a Crazy si to s velkým nadšením užíval.

Už jsme byli skoro u "našeho" východu z Hvězdy, když se proti nám řítil hrubosrstý na volno. štěkal, tak jsem si Crazyho radši vzala na vodítko a panička s telefonem u ucha namě volá. "To je kluk"? Říkám, že ano. A ona na to. "Tak si ho vemte na ruku. Riki nepřijde, když ho zavolám a popral by se."
Myslela jsem, že jí zaskounu, ale Crazyho jsem radši na ruku vzala. Nebudu riskovat, že kvůli někomu, kdo nezvládne výchovu psa, mi začne útočit na psi.

Jezevčík doběhl k nám, začal vrčet a skákat na mě (jak jinak), tak paní honem přiběhla a odtáhla si ho za obojek - ani se neomluvila.

Jinak byla procházka super a oba jsme si jí užili. Zvláště Crazy byl nadšený, že mohl běhat volně a ačkoli nemá vodu v lásce, zde se několikrát dobrovolně proběhl potůčky.

PS: Pro ty, co se do Obory chystají. Na hlavních cestách musí být pes na vodítku, na lesních smí být volně. V bezprostřední blízkosti Hvězdy (prostor před Letohrádkem) na dětské hřiště a na hřiště pro dospělé mají vstup zakázán. Vše je názorně zobrazeno na mapách u hlavních vchodů do Obory.

V Oboře Hvězda

Malý houbař

Na lesním trůnu

11.03.2017: Nádraží Rudná zastávka - Nádraží Jinočany

18. března 2017 v 21:12 | Jana Š
Ráno jsme prošli jen kratší, 2km, trasu po vsi, protože jsem na odpoledne plánovala delší výšlap.
Sice se nám trochu zatáhlo, ale i tak jsme po jedné vyrazili na vlak. Sjeli jsme do Rudné a odtud jsme šli do Nučic (zakecala jsem se a jelikož tenhle směr neznám, podařilo se mi vystoupit o stanici dřív) a dále lesem a další polní cestou do Jinočan.
Podle map na Seznamu měla být původní trasa nádraží Nučice - nádraží Jinočany dlouhá cca 3,5 km. Jelikož jsme si naťapali 700 metrů navíc tím, že jsme vystoupili o zastávku dříve a k tomu jsme 2x zabloudili v lese, protáhli jsme si to na 6 km. :-D
Ne, že by nám to vadilo.
Vtipné bylo, že při prvním zabloudění, jsme vyšli docela vysoký krpál, pak jsme šli rovně asi 200 metrů a přišlo mi, že se stáčíme špatným směrem.
Rozhodla jsem se proto, že se tedy vrátíme zpět stejnou cestou do vsi a vezmeme to tedy přes ní. Dopadlo to tak, že jsme sice šli stejnou cestou zpátky, ale už jsem nenašla tu cestičku, která by nás zavedla na onen kopec a odbočili jsme opět někam úplně jinam.
Naštěstí nás tahle cesta vyvedla z lesa ven za dalších asi 300 metrů a dokonce tam, kde jsem už jakž takž tušila, kde jsme.
Na "hlavní" cestu mezi poli, na kterou jsem se chtěla dostat, jsem chtěla vyjít právě z lesa, abychom nemuseli vesnicí a tak jsme po několika desítkách metrech opět vstoupili do lesa, ale po kilometru nás cesta začala odklánět opět jiným směrem a tak jsme se museli vrátit. Ještě než jsme se, ale vrátili úplně, našla jsem konečně správnou odbočku na "naši" cestu a pak už to bylo bez problému. Tomu se říká orientáční (ne)smysl :-D
Většinu cesty lesem, nás doprovázel křik žluny, foukal studený vítr, ale jinak to byla super procházka a jistě si ji v brzké době zopakujeme. Tentokrát, to ale vezmeme až do Zbuzan :-)
Nejsou tam strašidla?
Pojď už

Prodloužený víkend - den první

13. listopadu 2016 v 20:24 | Jana Š
14. - 16.10.2016 jsme si se ségrou udělaly prodloužený víkend. Původní plán byl, jet do Poslova Mlýna, stejně jako loni.
Vzhledem k počasí jsme však na poslední chvíli změnily plány a zůstaly u ségry s tím, že budeme vyrážet na výlety po okolí.

V pátek jsme s Crazym dorazili v jedenáct, daly jsme si svíčkovou a vyrazili na keškobraní údolím Botiče.

Popojeli jsme jednu zastávku busem a pak už jsme šlapali po svých.
Celkem jsme ušli 13 km, našli jsme 13 kešek a jednu se nám nepodařilo objevit. Ségra musela vylézt na dva stromy (vzpomínka na ztracené mládí :-D)

Část procházky jsme mohli nechat psiska lítat na volno takže se vyřádili. I když bylo celý den zataženo a foukal poměrně studený vítr, zvládli jsme to skvěle, až když jsme v Pitkovicích čekali na bus, tak Crazy začal fňukat.

U první kešky - asistence musí být.

Některé části cesty byly trochu strašidelné.

My dva :-)

Keškobraní po druhé

12. září 2016 v 19:22 | Jana Š
Tento článek měl být vlastně reportem o akci Běh pro PESOS 2016, ale vše se vyvinulo trochu jinak.

Na procházku v rámci akce Běh pro PESOS jsem byla přihlášená už delší dobu. Asi tři dny před akcí mi ségra volala, že Hofi hraje na svatbě a zda nechceme v pátek přijet a před a po procházce něco podniknout.

Taková nabídka se neodmítá a tak jsme páteční večer strávily plánováním míst, kam vyrazíme na kešky.

Na lov jsme vyrazil y v sobotu krátce po osmé.
První kešku jsme našly snadno - vlastně jsem ji objevila já, když jsem si všimla většího množství po zemi rozházených papírků.
Ne, že bych normálně zkoumala papírky, ale upoutalaa mě razitka na nich. Pak jsme našly ještě nějalé drobnosti povalujicí se kolem.
Je škoda, že lidé kešky takhle ničí. Co z toho asi mají?
Kešku jsme daly dohromady jak jen to šlo a vyrazily jsme na další.

Pak už jsme vešli do Hostivařského parku, kde se Tracy pořádně vyřádila a začaly pátrat dál.


Následující keška byla pro nás nedosažitelná (holt nám nejde atletika :-D), tak jsme pokračovali. Třetí si našel Crazy.

Keškobraní poprvé

5. září 2016 v 20:01 | Jana Š
Ségra propadla geocachingu a snaží se mě do toho uvrtat taky. A tak jsme vytvořily tým CrazyTracy a pustily se do toho.
Poprvé jsem vyrazila už 19.8. u nás ve vsi, ale jelikož jsem mrňavá, nedosáhla jsem na ní. Proto jsem musela počkat na druhý den, kdy dojela ségra s Tracy a kešku jsme vyzvedly.

Rozhodly jsme se, že vyrazíme do Ú., ulovit mysterku, ale bohužel jsme nakonec spočítaly špatně závětečné souřadnice, tak se nezadařilo.

Pokračovali jsme do N., kde byla jedna jednoduchá a pak jsme zkoušely druhou mysterku, kde jsme skončily hned po první indicii, neboť jsme nebyly schopné určit azimut.

Hledáme kešku a Crazy s Tracy čekají.
Nevíme, kterým směrem dál a tak se vracíme zpět.
V N. jsme ještě koupily drobné dárečky v podnikové prodejně místní sklárny a vyrazily jsme do Z.

Tam jsme ukořistily jednu snadnou a jednu mysterku. Kde bude mysterka bylo jasné už z názvu, ale najít přesné místo uložení byl oříšek na víc než půl hodiny. Psi to už sabotovali a pospávali kolem.

U některých kešek se dá zaparkovat vyběhnout z auta, zapsat se a pokračovat v cestě. Tak to čoklisové chvilku přežili.

Den byl vzhledem k vysoké teplotě náročný, ale i tak jsme si to užili.

Z Hůrky na Krteň a ještě dál

5. května 2016 v 20:33 | Jana Š
Tento týden mám dovolenou. Pondělí jsem věnovala úklidu, úterý jsem strávila v zoo v Liberci, kde jsem fotila bílá tygřátka, včerejšek byl ve znamení doktorů a dnes jsem chtěla jet do Vrbtovské zahrady.

Jenže ráno počasí nevypadalo moc nadějně, tak jsem si říkala, že to nemá smysl, když chci jet především kvůli focení. Kolem oběda se však vyčasilo a tak jsem se rozhodla, že vezmu na výlet alespoň Crazyho.

Vypravili jsme se na stanici metra Hůrka, kde jsme vstoupili do parku. V pozadí je kostel sv. Prokopa a Sluneční náměstí.
Crazy se choval klidně a poslušně. Vlastně jsem to ani moc nečekala. Přece jen plno cizích psů a pachů ...
Po pochodu Přímo za čumákem se opravdu změnil. Uklidnil se a nechává mě vše více řešit.
Kousek za tubusem metra je možné vylézt na kopec Nová kolonie. To jsme využili a zhruba polovinu kopce prolezli. Prošli jsme i kolem ložnice bezdomovců, takže večer bych se tam sama určitě nevypravovala.

Fotka z Nové kolonie s metrem v pozadí.

Procházka k Mařánku

25. dubna 2016 v 17:16 | Jana Š
Není to tak dlouho, co jsme byli u Mařánku - na únorové fotky se můžete kouknout v článku Mařánkův rybníček.
Ségra měla volno, ale jelikož hlásili déšť, nechtěly jsme se vydávat na nějaký dlouhý výlet. Řekli jsme si, že šest kilometrů bude stačit.

Lenka s sebou vzala Tracy a vydali jsme cestou necestou, polem nepolem :-)
Část cetéhle cesty (nějakých 200 metrů) jsme trpaslíky museli nést, protože se motali do svízelu a nemohli dál jít.
Čudlova švestkova alej už kvete, je to však vidět jen zvenku. Zkusím sem zajít ještě za týden, ale vnitřek možná nekvete vůbec pro nedostatek světla.
Kvetoucí cesta k Mařánku

Z Holyně do Řeporyjského opuštěného lomu

26. března 2016 v 16:12 | Jana Š
Dnes jsme si daly sraz s kamarádkou Kristinou a vyrazili s Crazym na delší procházku. Ještě, když už nás Kristina pracovala, slíbila jsem jí, že ji ukážu jeden lom v Prokopáku/Dalejském údolí, o kterém ne každý ví, takže jsem alespoň měla možnost splnit svůj slib.
V posledním době, vždy když se někam chystáme, leje a jako z konve ... no, tentokrát to vypadalo z počátku podobně, neboť, když jsem s Crazym čekala na vlak, začala pršet. Naštěstí přestalo, než jsme do Holyně dojeli, takže nakonec to bylo super.

Čekáme na vlak a prší nám u toho ...

Cestou jsme potkaly nejrůznější jarní kytičky - sněženky, fialky a jaterníky

Mařánkův rybníček

7. února 2016 v 13:48 | Jana Š
Včera jsme měli jet s Lenkou a Tracy na výlet. Tracy ovšem opět zlobí slinivka a tak s ní ségra musela na veterinu.
Počasí však bylo krásné a tak by byla škoda nikam nevyrazit. Dlouho jsem vymýšlela, kam se vypravit - zda do Prokopáku, z Ořecha pěšky zpět nebo z Nových Butovic na Zličín přes centrální park a polními cestami.

Nakonec jsem si vzpomněla na jedno místo, kam mě asi před 5-ti lety vzala ségra se švagrem. Je kousek za vsí, kde jsme dřív bydleli, a kde se ostatní sourozenci navyváděli spousty blbostí - mě tehdy nebylo ani 5 let.

I když jsme mohli jet kousek busem, vydali jsme se pěšky už od nás. Crazy si užíval pole, polních cest i aleje, kde mohl běhat volně. Prošli jsme i část Zbuzan, takže jsme si dali 7,5 km okruh.

Užili jsme si to oba dva a teď už pár fotek.

Čudlova alej, součást Červené cesty. Podle plodů na zemi, pravděpodobně švestková. Byla jsem tu poprvé. Tedy, poprvé po nějakých 25-26 letech, takže si ji už vůbec nepamatuju. Vlastně ani nevím, jestli tu už tehdy byla vysázená. Chtěla bych tam zajít až švestky pokvetou. Musí to vypadat krásně.
Tak pokračujem, pokračujem.
Červená cesta. K Mařánku nám zbývá cca 300 metrů.

Z Ořechu do Zbuzan

12. září 2015 v 9:29 | Jana Š
V neděli 23.08.2015 jsme vyrazili na výlet. Rozhodla jsem se navštívit místa mého dětství, kde už jsem zase dost dlouho nebyla.

Poznámka: Omlouvám se za kvalitu některých fotografií. Sluníčko bylo sem tam až příliš prudké.

Vyrazili jsme z Ořecha, kde Crazy zapózoval u křížku.
Uhelnou jsme se vydali do Zbuzan. Je tam moc dobrá cesta. Skvěle jsme si procvičili poslušnost - přivolávání, chůzi u nohy, odkládání za chůze do sedu atd.
Na konci cesty jsou velké keře špendlíků. Crazy si tam stoupl a začal štěkat jak magor. Přesvědčovala jsem ho, že to nic není, protože jsem si myslela, že reaguje na kejhající husy o pár domů dál.
Nakonec jsem ho musela připnout na vodítko a převést. Až když jsem ušli o kus dál a já se otočila, viděla jsem tam někoho se šmrdolit v křoví. Příště budu Crazymu věřit.

Den třetí - Zase domů

29. srpna 2015 v 16:06 | Jana Š
Předchozí články:
Ráno mi Crazy zabral polštář, sotva jsem vstala.
Náš brácha Jirka se projevil jako zachránce (a nebylo to poprvé, co ségru zachraňoval, když Černá Můra (růzumněj Fabie) odešla dočasně do věčných lovišť) a okolo deváté pro nás přijel.
Abych si neděli alespoň trochu užili, vyrazili jsme ještě na 5-ti kilometrovou procházku po okolí. Psiska si tak mohla ještě chvilku užít svobody a já zase cvakla pár fotek.

Den druhý - 20 km u Poslova Mlýna 2/2

28. srpna 2015 v 19:33 | Jana Š
Předchozí články z prodlouženého víkendu v Poslově mlýně


Narazili jsme na odbočku k výhlídce králův Stolec, tak jsme se tam vypravili. Vyhlídka byla hezká a samozřejmě jsme nafotili řadu fotek.
Více v celém článku

Den druhý - 20 km u Poslova Mlýna 1/2

27. srpna 2015 v 19:06 | Jana Š
Prodloužený víkend 26.06.-28.06.2015 stál opravdu za to. Článek z prvního dne Víkend v Poslově Mlýně - den první

Na sobotní den sice slibovali déšť, ale ráno se zdálo počasí docel k světu, tak jsme se vypravili na výlet. Mrtvé auto zůstalo na parkovišti a my se vydali po svých zkratkou do Doks.
Rozhodli jsme se totiž, že nakoupíme nějaké dárečky našim (a pro sebe a pro psy, samozřejmě) a pak budeme porkačovat v cestě.

Budíček
Navštívili jsme tedy obchody, Lenka si dala kafe a z Doks se vydali po žluté s názvem Naučná stezka se čtyřlístkem okolo Blaťáku.

Na náměstí v Doksech

Na naučné stezce
Psiska si to samozřejmě velice užívala, neboť mohla lítat na volno.
Více v celém článku

Víkend v Poslově Mlýně - den první

26. srpna 2015 v 9:54 | Jana Š

Příjezd do Poslova mlýna - aneb cesta do kraje, kde umírají auta

Prodloužený víkend 26.06.-28.06.2015 stál opravdu za to.
Vlastně to začalo už o pět týdnů dřív, kdy jsme měli vyrazit, ale Tracy se rozhárala, tak jsme ho museli odložit. Crazy by se z ní zbláznil.

Už cesta ségry s Tracy k nám byla veselá. Jely tunelem a na zadek se jim tlačil kamion. Naštěstí se toho všiml řidič ve vedlejším pruhu a pustil je. Kdyby ségra musela brzdit, měla by ho v kufru.

Vzala jsem věci své a Crazyho a vyrazili jsme na cestu. Stavili jsme se v Hostivích, kde jsem počkala se psy v autě a ségra koupila vody.
Jeli jsme a dál najednou koukám, že něco leží v poli. Říkala jsem si, co tam kdo vyhodil, že to vypadá jak převrácené auto ... a když jsme dojeli blíž, fakt to bylo auto na střeše.

Naštěstí uvnitř nikdo nebyl, takže to ségra jen zavolala policajtům a jeli jsme dál.

Zastavili jsme se v Tupadlech, kde Lenka vymyslela návštěvu zámku Slavín. Jenže už jaksi nezjistila, že je nepřístupný. Došli jsme až k němu, pak se vrátili k autu a zašli jsme si ještě na oběd - borůvkové knedlíky.
Knedlíky byli dobré, jen tvaroh jaksi nastrouhali na struhadle, které předtím použili na cibuli - krom toho, že tvaroh chutnal po ní, jsem v něm i kousky cibule našla.

Crazy v Tupadlech
Cesta k zámku

Po cestě byla řada semaforů, takže jsme věčně stály a auto se začalo chovat poněkud podivně. Chtěly jsme ještě zastavit u jednoho hradu, ale ségra nakonec rozhodla, že dojedeme do Poslova mlýna, pak se uvidí.

No, bylo to jediné štěstí, protože jakmile jsme se zapsaly na recepci a chtěly přejet k chatce, auto už nenastartovalo.
Podařilo se nám sehnat automechaniky, ale auto si mohli převzít až v pondělí, takže jsme holt měli smůlu.
Nicméně ubytované jsme byli a tak jsme si dali zmrzku, zajistili si na neděli odvoz a vyrazili jsme se psy do města.
Cesta vedla zkratkou přes les a Crazy i Tracy si to moc užívali, protože mohli běhat na volno. Prolezli jsme město a koupili jsme si pizzu - hermelínovou s brusinkami. Byla fakt luxusní.
Večer jsme ještě hrály lodě a pak jsme šly spát. Na druhý den jsme si naplánovaly procházku z Poslova Mlýna směrem k Macháči, ale mělo pršet.

Večeře u chatek.

Výlet do lomů Prokopského údolí

23. srpna 2015 v 17:43 | Jana Š
Ségra zavelela, že má zase jednou volný víkend a tak vezmeme čoklise na výlet. Byli jsme hned na několika místech z jejího mládí ... a vše bylo zastavěno baráky nebo z toho udělali výběhy pro koně.
Takže nakonec jsme zakotvili v Prokopáku.

Ségra mě vzala do jednoho lomu, o němž ne každý ví. Chodili tam se školou na výlety a péct buřty. Bylo to tam moc hezké, i když sousední lom vypadal ještě lépe. Tam jsme, ale nakonec kvůli zákazu vstupu nešli.
Aktuálně tam vstup hlídá policista s pitbullem.

Nicméně jsme nezapomněli návštívit NPP Požáry, který není příliš známý a cestou zpět si Tracy zkusila nějaké agility překážky..

Psiska se musela nejprve přivítat.
Více fotek v celém článku

Výlet do Úštěka a Litoměřic

12. srpna 2015 v 15:57 | Jana Š
V pátek (05.09.2014) před pátou jsme vyrazili na vlak. Crazy cestu zvládnul naprosto bez problémů. I náhubek tentokrát akceptoval bez neustálých pokusů o sundání.
Více v celém článku

Výlet na Zborcený Kostelec 2/2

11. srpna 2015 v 15:27 | Jana Š
Pokračování článku Výlet na Zborcený Kostelec 1/2

Cesta ze zříceniny zpět. Crazy si procházku užíval - baví ho lítat v listí.
Neenchali jsme si ujít návštěvu Kamenického potoka. Tracy řádila ve vodě, Crazy lezl pouze po kamenech.

Výlet na Zbořený Kostelec 1/2

10. srpna 2015 v 14:28 | Jana Š
28.06.2014 měla ségra výjimečně volný den, tak jsme vyrazili se psy na výlet. Ségra vymyslela výlet na zříceninu Zbožený Kostelec (více o ní najdete třeba na Wikipedii).
Byl dost teplý den, ale jelikož je zřícenina ve stínu, užili jsme si to.

Vzhledem k množství fotek, bude článek rozdělen na dvě části.

Já s Crazym na zřícenině
Léňa s Tracy
Výhled ze zříceniny na Sázavu

31.05.2014 - Minidogfrisbee

8. srpna 2015 v 19:59 | Jana Š
Článek se sice do této rubriky tak docela nehodí, ale jelikož jsem nevěděla kam ho zařadit, skončil tu.
31.05.2014 přijela ségra s Tracy za jediným účelem - nafotit Tracy při "honu na frisbee".
Ségra s Tracy nezávodí. Jelikož jsou však pudlové rození aportéři, Tracy si frisbee zamilovala a nedá na něj dopustit.

Co to letí?
Frisbee!

24.05.2014 Trajdání po vsi

7. srpna 2015 v 18:32 | Jana Š
24.05.2014 jsem slavila svátek, takže přijela ségra s Tracy. Na květen bylo celkem horko, ale vyrazili jsme an procházku po vsi.
Crazy i Tracy si to náramně užili a Tracy obvzlášť. Však uvidíte na fotografiích níže.

Tracy uviděla první louži a musela se jí projít, i když byla maličká.
Jenže pak uviděla ještě něco lepšího - je to zkrátka vodní pes.
A tak si do louže nejdříve stoupla ...
Pak si sedla ...

Psí hřiště v Podolí

8. srpna 2014 v 13:50 | Jana Š
Už víc jak rok vím o psím hřišti v Podolí, ale zatím mi jeho návštěva pořád nevycházela.
Včera jsem se konečně dokopala k tomu, tam vyrazit. Jelikož mám ještě dovolenou, vyjeli jsme v půl deváté. Crazy byl během celé cesty moc hodný, i když pro něj byla celkem náročná. Nejdřív půl hodiny v buse, pak skoro půl hodiny v metru.
Když jsme vystoupili z metra, byl tam jrt. Nejdřív se očichávali a vypadalo to, že budou kámoši, ale pak se ho jrt pokusil naskočit a už byli v sobě. Nikomu se nic nestalo, jen si vyhrožovali vrčením.

Tramvají jsme se svezli na Výtoň a odtud šli pěšky. Jak to šlo, sešli jsme k řece a šli po jejím břehu. Z jedné strany voda, z druhé husté křoví... až když jsme míjeli dva spící bezdomovce, mi došlo, že to tam asi nemusí být úplně bezpečné, když kromě nich, tam nebyla nikde ani noha. Pepřák jsem samozřejmě měla v tašce co nosím do práce a ne ve "cvičákové".
Prošli jsme se hezky, takže Crazy byl už lehce polomrtvý, když jsme na hřiště došli. Příště musíme jet tramvají až tam.
Na hřišti nikdo nebyl, tak jsem Crazyho vypustila a hned začal lítat. Krom sttlu, kruhu a "zdi", které byli na Crazyho moc vysoké jsme zkusili všechny překážky. Jako obvykle byly nejoblíbenější áčko, kladina a tunel.
Zkusili jsme i houpačku, do které se mu moc nechtělo, ale šel.

Každopádně jsme to pěkně vymňoukli se skočkami. Jednu, neshoditelnou, skákal v pohodě a pak tam byla jedna klasická, kde bylo možné tyč shodit. Aby ji nikdo neukradl, je na řetízku a v případě pádu, sjede jen asi o centimetr níž, než je velikost S. Crazy ji bohužel shodil a tím, že spadla jen o kousíček se na ní zasekl a pořádně se praštil do zadních nohou.
Takže pak jsem ho na skočky už vůbec nedostala, tak nevím jak to bude příště. Jestli vůbec ještě bude ke skokům ochotný. :-(

Než jsme odcházeli, natočila jsem video z tunelu, áčka a kladiny. Už byl unavený, ale stejně je znát, že ho to bavilo.

Po odchodu jsme jeli ještě do práce. Tam opět předváděl co všechno umí a zvláště mrtvola a sudy se líbí. Po tom, co jsme dorazili domů (ve čtvrt na tři) padnul za vlast a vstal až v osm, kdy jsme vyrazili ven.

 
 

Reklama


Rubriky