Deníček aneb zážitky s jorkšírem

Březen 2017 - 01. -10.03.

14. března 2017 v 18:04 | Jana Š
Prvních 10 dní v březnu bylo hodně náročných.
01. a 02.03. jsme si užívali procházky, ale 03.03. mě v práci chytla pořádná migréna, takže jsem si pádila na injekci a skoro celou sobotu prospala.
V neděli jsem už byla jakžtakž schopná, ale ven jsem šla s Crazym až večer a jen na chvilku. Jinak venčila mamka. Crazy byl hodný, jednou se potkali s jorkem Kimem a jinak se nic zvláštního nestalo. Crazy chtěl jít vždy honem domů, aby se mi snad doma samotné nic nestalo.
Následující týden jsem pak každý den lítala po doktorech, rpotože jsem začala řešit ještě jiné problémy, které mě sužují už delší dobu. Celý den jsem byla v práci až v pátek a to jsem taky poprvé byli na pořádné procházce. Jinak ho měla víceméně an krku mamka.
Párkrát Crazyho přes den navštívila jorkšíří sousedka Sofinka.

A abych nezapomněla 08.03. Crazy od mamky dostal nový stan na hlavolamy. Starý někomu daruji. Hned se v něm zabydlel a vyhledávání v něm si opravdu užívá.


Únor 2017: 11.02. - 20.02.

12. února 2017 v 13:19 | Jana Š
20.02.2017
Dost fouaklo a Crazymu se moc nechtělo ven ani přes dne, takže jsem ho brala až když jsem přišla z práce - po 12ti hodinách! Taky to bylo vidět. Sotva jsme vyšli z baráku nasadil sprinta hezky jsme se proběhl asi 800 metrů. Pak už jsme doběhl na místo častého venčení psů a tam už se častěji začichával než běhal, takže jsem ho už stopla. Ale bylo to fajn.
19.02.2017
Dnes se na nás přišli podívat ovečky s jehňátkem. Crazyho zaujali a vzájemně se očichávali, až do chvíle, kdy se ho jedna z dospělích ovcí rozhodla trknout. Naštěastí jí v cestě stál plot, takže všichni přežili bez úhony.
Crazy má vůbec ovce našeho souseda rád a často na ně chodí koukat, když jdeme kolem. možná má skryté ovčácké vlohy :-D
dnešní ranní procházka byla dlouhá jen 2,5 km, ale byla fajn. Potkali jsme jorka Maxe, se kterým se moc nemusí a pak jednoho starého 9-ti letého jorka, který Crazyho absolutně ignoroval.
Stejně starý Max, mojí kolegyně je tedy mnohem aktivnější.
Večerní procházka byla dlouhá zhruba stejně, takže jsme se dnes moc nevytáhali. Ale bylo krásně, ač pofukoval vítr. Potkali jsme jorka Bobíka a černého tuláka - samovenčitele, kterého potkáváme zhruba 2-3x týdně.
18.02.2017
Dnešní procházku jsme natáhli téměř na dvě hodiny. Crazymu se domů vůbec nechtělo, ačkoli jsme cestou třikrát zmokli a on neměl obleček. Tak proč mu ho dávat, když byli 4°C nad nulou.
Hned na začátku jsme potkali corgiho Johnnyho a "něco jako středně velkého špice" Michala. S oběma se kamarádí, tak měl radost. Po zbytek procházky už jsme žádného psa nepotkali, jen jednu "labradoří" přes plotovou kamarádku.
Crazy chtěl jít na pole, ale to jsem mu zatrhla - včera se koupal a dnes by byl hned ja k prase. No, byl stejně. I když jsme chodili jen po silnici a cestách, jak si sem tam odběhl do křovíčka, stejně měl půlku nohou a břicho jako dobytek.
Ušli jsme 4,5 km a moc si to užili :-)
17.02.2017 - Aby se nerozpustil
Ráno bylo procházka opravdu blesková. Už jak jsem se vzbudila a uslyšela, že lije jako z konve, řekla jsem si, že to nebude jednoduché.
Crazy byl zalezlý v boudě a tvářil se, že tam není.
Na šunku přišel, dostal kšírky a vzala jsem ho ven. Otočil se hned mezi vchodovými dveřmi, že do toho mokra, tedy fakt nejde. Vzala sjem ho tedy do náručí a odnesla ho tak daleko, aby se cestou stihnul alespoň 2x vyčůrat. :-D
Odpoledne už svítilo sluníčko a jelikož jsem dnes nezapomněla zapnout EPPku, vím, že jsme uťapkali 2,2 km. Chvíli před příchodem domů, jsme potkali hned 3 kámoše. Nejprve pinče (nebo krysaříka) Juliuse. Je to náš samovenčící kámoš. Nakonec se ho páníček, ale dovolal.
Pak jsme potkali grifonka Artura. Crazy mě moc potěšil, protože na něj vůbec nevyjížděl. Crazy totiž zrovna moc nemusí "placaté" čumáky. Nevím jestli ho jejich chrčení provokuje, nebo děsí, ale začne vrčet, hrabat a je lepší se zdekovat. Tentokrát si, ale dobrých 10 minut pohráli. Artík taky za celou dobu zachrčel jen jednou, takže to bylo v pohodě.
Nakonec jsme potkali Beníka, jrt.
Po návratu domů, Crazyho čekalo koupání, takže je teď zabalený v dece a tváří se, že spí.

Crazy a Julius
16.02.2017 - Obleva
Konečně jsme se zbavili téměř všeho náledí. Ráno jsme byli na delší procházce, odpoledne jsme ušli 1,9 km. Procvičovali jsme slalom a otočky.
Večer jsme pak prováděli aktivní protažení.
15.02.2017
Při dnešní večerní procházce, jsme hledali ČSV, které se někomu zatoulalo a bylo u nás viděno. Bohužel jsme ho, ale nepotkali. i když možná bohu dík. Kdo ví, co by na Crazy "řekl".
Potkali jsme kamaráda, jorka, Kima.
14.02.2017
Mamka mi přišla s Crazym na proti k busu. Byl šťastný jako blecha, mimo jiné i pro to, že dostal speciální mlsku. Když je ten Valentýn :-)
13.02.2017 - Konečně slunce
Dnešní procházka byla dlouhá přesně 2,0 km a nic zvláštního se nestalo. Nicméně, jsem opět natáčela triky. Teď už jen vše zpracovat.
12.12.2017
U sousedů se narodilo jehňátko, tak ho musím dojít nafotit. Ani dnes ráno Crazy neměl náladu na moc dlouhé courání, i když bylo delší než včera večer. Ušli jsme jen 2,4 km. Žádné kámoše jsme nepotkali a doma šel rovnou do postele (po umytí pacek). Snad na něj nic neleze.
Příští týden bychom měli jít na očkování, tak by se hodilo, aby byl fit.

Večerní procházku Crazy opět sabotoval - ušli jsme jen něco málo přes kilometr. Takže po návratu jsem ho pěkně aktivně protáhla. Má hodně zkrácené krční svaly a svaly přední pravé packy. Je tedy opět na čase zařadit masáže a především aktivní i pasivní protahování do našeho každodenního programu.

11.02.2017
Ráno jsme byli na dvoukilometrové procházce. Potkali jsme pudlíka Elvise, Crazy se proběhl a nic zvláštního se nestalo.
Po návratu domů jsem ho pořádně rozčesala a šli jsme cvičit.
Chci se totiž zúčastnit jedné video soutěže a je nevyšší čas video natočit. Crazy byl moc šikovný až na sudy, ty mu moc nešli.
Konečně se mi, ale podařilo natočit vrtění ocasem.
Ještě potřebuju dotočit pár cviků, to zítra nebo příští víkend.
Pak to musím sestříhat a poslat. Nedělám si naději, že bychom mohli vyhrát, ale proč to nezkusit, že?

Cvičením jsem Crazyho asi docela zdrchala, protože to večer zabalil - nebyli jsme venku ani půl hodiny a už si to pelášil domů.

Únor 2017: 01.02. - 10.02.

4. února 2017 v 14:22 | Jana Š

10.02.2017
Obešli jsme celou ves včetně pole a venku si i zacvičili. Potkali jsme Bettynku, ale Crazy jí nevěnoval pozornost.

09.02.2017
Dnes jsme potkali celou smečku psů. Začalo to PRTem Hamleym a větší kříženkou jezevčíka, útulkačkou, která často utíká a majitelé už neví co s ní. Vydováděli se na louce a pak jsme pokračovali v cestě. Útulkačka se k nám po chvíli znovu přidala a to už k nám dorazil biewer Mike, který si jí nakonec i odvedl.
Chvilku na to jsme ještě narazili na merle čivavokrysaříka Harryho. Stavěli se proti sobě do "bojovné" pozice jako obvykle, takže jsem z toho neměla úplně dobrý pocit. Naštěstí se pákrát přečůrali a šli jsme.
Aby setkání se psy nebylo málo, ještě jsme potkali 12ti letého jezevčíka. Crazy se ho snažil vyprovokovat ke hře, ale jezevčík nevypadal moc dobře a na hraní zjevně neměl náladu. Jen přečůral Crazyho značky a šel si svou cestou.

08.02.2017
Procházky jsou z velké části čuchácí, ale oproti předchozím letům, přeci jen více spolupracuje. Po večerech má hodně hravou náladu, což je na něj hodně neobvyklé, ale je to super.

07.02.2017
Ranní procházka byla kratší, za to večer jsme si to užili. Potkali jsme jorkšírku Rory s jejím spolubydlícím frbulem. Crazyho nemá moc v lásce, ale dnes si pohrál s Rory a i když na něj frbul chrčel jako vždy, s naprostým přehledem ho ignoroval. Je to šikulka.

06.02.2017
Ráno jsme byli na delší procházce a večer jsme obešli celou ves. Venku jsme cvičili otočky a moc mu šly.

05.02.2017
V neděli jsem vzala s sebou na procházku foťák a Crazy se věnoval modelingu i venku. Nafotili jsme zatím dvě pinetky. Dost mu sluší. Když jsem fotila ještě pár fotek u baráku, přišli se na nás podívat ovce. Crazy si byl jednu očichat a když ho olízla, málem ho kleplo.
Po návratu jsem zase po hoodně dlouhé době vytáhla tunel. S mamkou jsme byly každá na jednom konci a posílaly si ho. Crazy se vyřádil a do večera padl za vlast.

04.02.2017
Opět jsme byli na delší procházce, byli jsme i na poli a opět jen díky protiskluzům. Od nás z baráku se bez nich prakticky nedá vylézt. Jsem zvědavá jak tohle náledí bude pokračovat dál.
Crazy je z toho už docela zhnusený. Když už je někde vyčištěno, je tam sůl nebo kamínky, což mu není příjemné. Led mu klouže a na sněhu je ledová krusta, která ho řeže do tlapek. Bohužel tu není nikde možnost kam jít, aniž bychom se něčemu z toho vyhnuli, tak po příchodu domů omyju packu, protřu indulonou a odpočívá.
Dnes ho čeká další focení pinetek a také bych chtěla nějaké fotky zveřejnit.

03.02.2017 - V zajetí ledu
Ještěže jsme se rozhodli koupit protiskluzy, když jsme s bráchou jeli na Silvestra do Sedmihorek. Dnes jsem je opravdu využila. Nedostala bych se bez nich ani na bus, na tož abychom s Crazym vyrazili na procházku. Takhle jsme se mohli cournout a i večer jsme mohli vyrazit na dlouhou procházku - obešli jsme celou ves a byli jsme i na poli. Bez protiskluzů, bych, ale většinu trasy nebyla schopná projít.
Také jsme za celou dobu potkali minimum lidí a když tak jen kolem náměstí, které je jako jediné vyčištěné.

02.02.2017
Ráno jsme byli na kratší procházce a ani večerní nebyla o moc delší. Střídavě pršelo a sem tam sněžilo a cesta byla dost uklouzaná. Jinak se dne nedělo nic zvláštního.
Mimochodem, začínají hárat fenky, takže se procházky značně prodlužují, byť co se týče vzdálenosti, jsou stále stejné.

01.02.2017
Venku vyhledával pamlsky a cvičili jsme otočky. Jinak se nic zvláštního nedělo.

Leden 2017: 21.01. - 31.01.

21. ledna 2017 v 13:48 | Jana Š
31.01.2017 - Tryskomyší pohon a focení
Když už musíte vstávat v půl pátý, nic nepobaví tak, jak procházka s jorkšírem ve 2,5 cm čerstvě napadaného mokrého sněhu. Tryskomyší pohon a když se objeví hlava, před chvílí ukrytá v závěji, máte sněhovou kouli na nožičkách
Dnes bylo veselé ráno.
Po návratu z práce se fotila sponky zapůjčené od kolegyně. Crazy dělal modela, tak tu budou fotky, až dostanu svolení.
Večerní procházku jsme strávili lítáním po poli asi v 5 cm sněhu.

Po válení se ve sněhu

Sněhuláček
30.01.2017
Dnes se nic zvláštního nestalo. Ráno venčení, pak byl venku s mamkou a večer jsme byli na kratší procházce spolu.
Jelikož chvilku pršelo, chvilku padal sníh, bylo to hodně uklouzané.
29.01.2017 - Setkání se psy
Na dnešní procházce jsme potkali řadu psích kámošů. A to jdsme šli ven už v půl osmé.
Nejprve jsme narazili na fenku "jorkšíra" (která ze všeho nejvíc připomínala drsnosrstého jezevčíka) Kikinu. S tou jsme se ještě nikdy neviděli.
Crazy z ní měl velkou radost a chvilku si pohráli.
Pak jsme potkali Jessie - buď je to větší barevný boloňák, nebo něco jako pudl. I z ní byl Crazy nadšený. Zanjí se už dlouho.
Třetí kámoška byla jorkšírka od sousedů Sofinka, kterou jsme dooprovodili domů.
Ráno i odpoledne jsme obešli celou ves a večer jsme si dali ještě jednu rychlo procházku. Také jsme si chvíli zatrénovali a pohráli si.
28.01.2017 - Procházka s foťákem
Stejně jako minulou sobotu jsem si i dnes vzala foťák s sebou. Tentokrát jsem se ujistila, že je baterie plně nabitá a je foťáku.
Nejprve jsem natočila krátké video, Crazyho řádění ve sněhu a pak jsme potkali Tedddyho. S ním jsem též cvakla pár fotek a nejvíce jsem se věnovala fotografování na poli. Crazy se opět válel na ušlapaném sněhu - to dělá s velkou oblibou a je mu úplně jedno, zda na sobě má obleček nebo ne.
Tenokrát ho měl, protože bylo -6°C a foukal pořádně ledový vítr. Během focení, mi pomalu odpadávaly prsty, ale Crazymu to zjevně nevadilo :-D

Po návratu domů, Crazyho čekala vana. Z toho opravdu nadšený nebyl, ale přežil to - co mu zbylo jiného. Během fénování dostával pamlsky, tak ho vzal na milost a teď se hřeje u topení.

Pár fotek z procházky. Více pak bude v samostatném článku.
Čím víc válení, tím líp :-)

27.01.2017 - Můj odpočinkový den
Mamka vzala Crazyho ven, chvíli před tím, než jsem přijela domů, takže mi jsme vyrazili až v půl osmé. Sám se rozhodl, že stávkuje, takže jsme prošli jen naši krátkou, ranní trasu a šel domů.
Dnes tedy žádné novinky. Za to zítra chci s sebou vzít foťák, tak snad se něco zadaří.

26.01.2017 - Dlouhá procházka - opět
Procházku jsme si dali opět docela dlouhou - skoro 1,5 hodiny a opět kolem celé vsi. Chtěl i dolů k rybníku, ale když jsem viděla, že je celá cesta jeden led, zatrhla jsem mu to.

25.01.2017 - Počítačové školení
Dnes jsem byla v rámci práce na počítačovém školení Power Point, Outlook a Skype for Business. Power Pint byl fajn, protože pán uměl dost zaujmout. Druhý přenášející byl tak trochu uspávač hadů, ale přeci jen jsem se i tam něco nového a důležitého dozvěděla. Už se umím na pracovní email dostat i ze soukromého PC, je-li to nutné :-D
Domů jsem dorazila o autobus dřív než jezdím z práce normálně a byla jsem utahaná jako pes. Z práce takhle zničená až na výjimky tedy nechodím.

Crazy byl s mamkou venku, takže jsem mu jen párkrát hodila plněné vajíčko a mohla se chvíli natáhnout. Lehnul si k mně a odpočíval taky :-D

Dnes jsme po poprvé od doby co jsem začla amarodit (i když jsem do práce chodila furt) šli na dlouuuhatánskou procházku. Obešli jsme celou ves, takže nějaké 3-4 km. Potkali jsme kamaráda Mikyho (biewer), se kterým si trochu pohráli a vůbec se pořádně vyřádil.

24.01.2017 - Na lovu vajec
Ani dnes nebylo na procházce nic zvláštního, ale kolegyně, která byla na horách se svým vnoučkem mi přinesla asi 10 kinder vnitřků z kinder vajíček.
A to bylo pozdvižení. Hned jak jsem je vysypala z pytlíku, začal mi je nosit, že je na čase naplnit je nějakou dobrotou a začít házet. Vlastně ani nevím, jak mě už před lety napadlo, zkusit mu vajíčko naplnit. Crazy si ho rychlostí blesku otevřela tak se z toho stala oblíbená zábava. Moc dlouho,a le nevydrží - tak maximálně 20 otevření. Většinou ani to ne. Pak už ho nejde zavřít a letí do plastů. Teď má na pár dní o zábavu postaráno.

Navíc jsme zase jednou začali procvičovat kýchání a kývání na povel.
Docela jsem se u toho nasmála. Krátký sestřih z asi 10ti minutového tréninku triků najdete na konci dnešního dne.
Pšíká na začátkua kývá cca od 1:48.

23.01.2017 - Nic zvláštního
Dnes se nudálonic výjimečného.

22.01.2017 - Jdeme se klouzat
Ráno jsme vyrazili na dlouhou procházku. Bylo pěkně, takže jsme to natáhli na cca 4 km. Vzala jsem s sebou i foťák - a při pokusu o první fotku jsem zjistila, že v něm nemám baterku. Ach jo.
Cestou jsme šli kolem kopců, které jsou v zimě využívány k bobování. Nikdo tam nebyl a Crazy se tam hned vrhnul s nadšením sobě vlastním. Kousek běžel, kousek se klouzal, pak se vyškrábal za mnou nahoru a zase znovu.
Vždy sebou fláknul na bok a jak se válel, klouzal se dolů.

Po návratu jsme trénovali triky na dogdancing.

Večer jsme vyrazili opět na dlouhou procházku. Potkali jsme hned několuk pejska. Nera - výmara, který se na nás vrhnul, ale paníček mu včas zašlápl stopovačku - Endyho - mladého kokra, který se nechá očichat, ale vyděsí ho i výzva ke hře - a černého psa, asi křížence dogy, který s páníčkem pěkně mával.
S Crazym vyšel pěkně, ale Endy "dogouše" vyštěkal a ten se na něj tak ježil, že jsem čekala, že se servou. Jsem fakt ráda, že Crazy velké psy neprovokuje.

21.01.2017 - Vzhůru na pole
Dnes jsem zase jednou vyrazili na delší procházku. Potkali jsme háravou fenku a Crazy se nechal překvapivě odvolat, i když ho i ona sama provokovala.
Dost potěšil.
Z čeho jsem však moc radost neměla byla procházka po poli. Jako vždy si tam lítal na volno a najednou se sebral a se staženým ocasem si to metl zpět odkud jsme přišli. Zavolala jsem ho, zarazil se, přiběhl, dala jsem mu odměnu, ale než jsem ho stihla čapnout, už zase zdrhal. Takhle jsem ho musela zavolat ještě 2x, než se mi ho podařilo odlovit.
Jelikož tohle dělal naposledy jako puberťák, docela mě to vyvedlo z míry. Na druhou stranu jsem ráda, že i když se zjevně něčeho bál - zřejmě zvuku nebo pachu, který jsem já nebyla schopná vnímat - tak byl stále schopný nevzít do zaječích úplně.

Připla jsem ho raději na vodítko a pokračovali jsme v cestě. Na vodítku se už choval klidněji, nicméně stále táhl ocas po zemi.
Jediné čeho jsem si všimla, byl hluk z Pražského okruhu. Podle toho odkud fouká vítr, jak je nízká oblačnost a podobně, u nás "řve" okruh. Sice jsme byli na nejvzdálenějším konci vsi, ale vlastně na nejvyšším bodu a fakt, je že dnes byl okruh slyšet, jako bychom šli vedle něj.
Možná pro to, byl vystrašený, přestože když jdeme v ulici opravdu vedle něj (nějakých 100 m, ale je tam protihluková zeď), takhle na nervy nebývá.

Když jsme pak z pole vešli do ulice mezi domy, byl už v klidu.

Leden 2017: 11.01. - 20.01.

11. ledna 2017 v 20:21 | Jana Š

20.01.2017 - Hudbu bych měla...
Ráno opět rychlá prochajda, večer setkání s Bettynkou. Nic zvláštního.
Ale... Psí škola Koira pořádá video soutěž DD. Jsou jak taneční, tak trikové kategorie.
Jelikož nemám možnost moc natáčet taneční kategorii a hlavně, vzhledem k tomu, že jsem marod, tak bych momentálně asi ani nic neodtančila, tak jsem se rozhodla, že nás přihlásím do trikové. Mám už vybranou i hudbu a určitou představu, jak by triky měli jít za sebou.
V případě triků, je možné video i sestříhat (případě dogdancingu ne). Trikové kategorie jsou celkém 3. Jedna je pro psy a jedná se o klasické triky, které se používají v DD sestavách, dále triky na balančních pomůckách a s využitím dalších fitness pomůcek a speciální kategorie je pro další zvířata.
Chtěla bych se zúčastnit klasických a fitness triků. Uvidím jak práce, čas a zdraví dovolí.


19.01.2017 - Mrzne až praští
Opět začalo mrznout, takže procházky jsou teď hodně rychlé - ty ranní. Dokonce je schopný se i vykadit do 10ti minut a ne, že musím courat půl hodiny, než se uráčí něco vytvořit.
Po práci jsem byla zase na injekci, tentokrát jsem dostala jinou a vzbudil mě až Crazy, že potřebuje ven. Je to fakt náročné.
Na večerní procházce se potkal s trochu přerostlým jorkem Kimem. Řádili spolu jak černá ruka.

18.01.2017 - Tančím, tančíš, tančíme
Po delší době je mi lépe. Ráno byla procházka rychlá - prý je moc zima, říkal Crazy :-D
Po návratu z práce jsem se rozhodla Crazyho více zaměstnat a tak opět začínám trénovat na dogdancing. Zatím tedy to, při čem se já nemusím moc namáhat - pózy, práci tlapek, otočky .... a pak různé ptákovinyk, které pro to nepotřebujeme.
Na večerní procházce jsme se potkali s pudlíkem Elvískem, jinak se nic zvláštního nestalo.

17.01.2017 - Hlavolam v pelíšku
Dnes jsem si vzala KSko, byla jsem na kontrole a znovu schytala injekci. I když mi bylo líp, přenechala jsem venčení mamce a já si vzala zatím do postele Crazyho pelíšek (náhradní, krásný, nový, který, ale sabotuje a radši spí ve starém a nebo na posteli).
Naplnila jsem mu ho víčky od pet lahví a vnitřky z kinder vajíček (dodává mi je kolegyně z práce) a pod víčka a dovnitř vajíček jsem schovala pidiaturní kousíčky pamlsků. Crazy se s hlavolamem vyřádil dobrou čtvrt hodinu a pak odpadl až do večera.

16.01.2017 - Crazy a koule
Ráno jsme šli na procházku později, neboť mi už bylo tak mizerně, že jsem se rozhodla jít k doktrovi. Crazy, jako by to věděl, spal celou noc u mě a ani ráno se ode mne nehnul.
Schytala jsem injekci a vyrazila do práce. Jsme teď v oslabení, tak dokud je to jen trochu možné, neschopenku nechci.
Přes den šel Crazy ven s mamkou jako obvykle.

Večer mi nebylo o moc líp a tak jsem procházku zkrátila zhruba na půlku. V jednom místě, na nás hned za rohem "vybafla" sněhová koule. Asi měl někdo v plánu stavět sněhuláka, ale udělal jen jednu. Stála osaměle asi 5 metrů od nás a snad pro to, že ji tam Crazy nečekal, byla tma a lampa docela daleko, tak se mu vůbec nelíbila. Asi mu ani nepomohla Enží, která jí ze sousední zahrady vyštěkávala a tak na ní začal vrčet a štěkat taky a za boha nechtěl jít směrem k ní.
Abychom mohli jít dál, museli jsme projít kolem ní, jinak bychom se museli poměrně velký kus vracet.

Stejně jako jsem ho asi před třemi lety musela seznámit s popelnicí, která se z ničeho nic, takhle pozdě večer objevila u cesty, kde běžně chodíme a Crazymu se vůbec nelíbila, rozhodla jsem se ho seznámit i se sněhovou koulí.
Nechala jsem ho ať si štěká, položila vodítko na zem a sebejistě se ke kouli vydala. Táhnout ho k ní násilím by nemělo smysl.

Když jsem od ní byla ani ne metr, zavřísknul (nevím jak ten zvuk popsat - něco mezi štěknutím, zakňučením a zapískáním parního vlaku). Asi si myslel, že mě ta koule za chvilku sežere. Pořád poskakoval, poštěkával, hrabal.
Ignorovala jsem to, došla ke kouli a dotkla se jí. Pak jsem si sedle vedle ní na bobek čelem ke Crazymu, položila na kouli ruku a zavolala ho. Stylem "přískokem vpřed" se přiblížil, lehce povrkával, ale už neštěkal a čichal. Asi 30 cm od ní už se přibližoval a oddaloval, jak si stále nebyl jistý.
Nekecala jsem mu do toho, i když už mi dřevěněli nohy, protože mi bylo jasné, že jak se zvednu, lekne se a znovu se nepřiblíží nebo to bude trvat ještě déle.
Nakonec si dodal dostatek odvahy, kouli očuchal a pak už si jí přivlastnil - označkoval ji a dokonce se o ní opřel, aby se kouknul jestli nahoře není něco dobrého. Tiše jsem ho chválila, odměnu však nedostal, páč jsem s sebou nic neměla. Tak jsem ho alespoň podrbala za ušima a pod bradou, což má nejradši.
Dokonce i Enží za plotem se uklidnila.

O něco později jsme potkali jednoho russlíka co (ne jen na nás) vyjíždí. Crazy se pěkně přiřadil k noze a ani si ho nevšiml, i když pán russlíka lehce škrtil na vodítku, aby se na nás tolik nesápal.

15.01.2017
Ještě, že ty pole tady máme. Alespoň někde se dá chodit, aniž by se člověk přizabil. Cestou tam jsme potkali mopse Mikuláše. Navzájem na sebe s Crazym zabrbrali, ale na povel "Nedžkuj", dal Crazy pokoj. Mops za námi brblal dál.
Na poli se to dnes psy jen hemžilo, takže nám doprovod dělal střední kříženec (asi nejvíce podobný špicovi) Michal. Zaběhali si spoli, ale Crazyho krapet naštval, když mu přeznačkoval nějakou důležitou značku, protože na něj Michal nepěkně zavrčel. Ale po napomenutí páníčkem už zase běhali v pohodě.
Když jsme šli domů, opět jsme míjeli Mikuláše. Paníčka si povídala stále na stejném místě - myslím, že už musel být pěkně zmrzlí a možná nadával víc na paničku než na Crazyho.
Tentorkát jak jsme šli z druhé strany, jsem ho viděla dřív než Crazy, takže dostal povel k noze ačakoli se mopsík vzpínal vrčel a chrochtal, Crazyho ignoroval, takže mi udělal velkou radost.

Za to doma dnes neví co roupama. Pořád brblá, chce chodit na balkon... Musím vymyslet, jak ho zabavit s co nejmenším úsilím. Už pár dní mi není dobře a i když do práce chodím a i ven s ním, trénink nedávám a začíná to být znát.

14.01.2017
Na procházku jsme vyrazili časně a obešli (tedy spíše obklouzali) jsme celu ves - cca 2 km). Potkali jsme se s Benjim (NOxVýmarxRidgeback) a Elbi (střední černobílá kříženka). Zalítali si spolu - a sem tam jim ujela některá noha - ale zejvně si to užívali.

Večer jsme vyrazili na pole. Přiznám se, že mi nebylo úplně dobře, když se na nás vyřítil černý kokršpaněl s pálením Hugo. Známe ho totiž už delší dobu a setkáme-li se, Hugo se nás snaží už na dálku sežrat. Nicméně už při běhu k nám nadšeně vrtěl ocasem, tak jsem to riskla a nechala Crazyho na zemi.
Ten z něho sice nebyl úplně nadšený, ale Hugo se choval přátelsky a provokoval ke hře, takže i Crazy si s ním v rámci stopovačky trochu pohrál. Neměla jsem odvahu pustit ho úplně na volno, kdyby náhodou Hugovi hráblo. Na Crazym bylo vidět, že není úplně uvolněný, jako by nevěděl, co od něho čekat.
Když k nám pán konečně doběhl moc se omlouval. Snažil se Huga odvést, ale ten se pořád vracel ke Crazymu, takže ho pán musel připnout na vodítko. Hugo na páníčka dost ostře vrčel, tak mu vysvětloval, že na pána se nebrblá. No, nejsem si úplně jistá, kdo je u nich doma pán. Už jsem se stakovýmhle zběsilým vrčením při omezení volnosti setkala u čivavy, krysaříka, jorka a jezevčíka, ale u většího psa poprvé.

Když už opravdu odcházeli, pustila jsem crazyho na volno, ať se vylítá. Cestou domů jsme pak potkali jezevčici Bettynku si si zalítali ještě spolu.

13.01.2017 - Náledí
Ráno jsme se vyrazili projít. Z počátku se příliš nezdálo, že by to klouzalo a jelikož dost chumelilo, Crazy lítal jak splašený užíval si sníh.
Samozřejmě mi opět foukl autobus. Ještě, že mám volnou pracovní dobu.
Domů jsem dojela dost pozdě sotva jsme vyšli ven, nejradši bych se otočia a vrátila domů - začínám chápat jeho pocity :-D. On to dělá dost často :-D

Procházku jsme celkem zkrátili, hodně to klouzalo ne jen mně, ale i Crazymu. Potakli jsme se s Kimem (jork), tak trochu zablbli a pak už jsme se jen doklouzali domů.

12.01.2017 - Veterina
Ráno byla procházka jen blesková. Crazymu se courat nechtělo. Podle toho co mamka vyprávěla se pak Crazy začal chovat divně. Pořdá se přesouval z místa na místo, pořád chtěl chodit ven, nechtěl pamlsky. Vensku se snažil žrát trávu - ne, že by po tom co včera připadlo dalších 5 cm našel nějaké velké množství.
Hned jak jsem přijela domů, dala jsem mu Enterozoo, protože čerstvou trávu zatím nikde neseženu - ale už jsem nasadila. Crazymu děsně škrundalo v břiše, takže bylo jasné, že ho bolí bříško.

Ve čtyři jsme vyrazili na veterinu - ne kvůli tomu, že mu bylo blbě, ale byli jsme objednaní na stříhání drápků. Když už jsme tam byli, zmínila jsem se o jeho potížích. Vetka říkala, že podáním Enterozoa jsem postupovala správně, kdyby dostal průjem, mám nasadit dietu a pokud do tří dnů nebude OK, máme se ozvat.
S největší pravděpodobnosí mu bylo blbě z toho, jak se včera večer cpal sněhem. Cestou z veteriny se pořádně vylítal i vykadil a začal žebrat o pamlsky. Dorazili jsme domů a tam se začal cpát granulemi, které měl nachystané od rána, jak nezavřený.
Nevím zda pomohl pohyb nebo Enterozoo, ale už je zase naprosto fit. :-)

Ještě jedna věc stojí v dnešním deníčku za zmínku. Crazy si to nakráčel k vetovi dost sebevědomě - s ocasem nahoru a zalehl až asi jeden metr před čekárnou. Na povel, se ale dal zase do pohybu - navíc se mu asi úplně nechtělo ležet v té břečce. I v čekárně se choval s naprostou samozřejmostí a vlezl dobrovolně i do ordinace. Až když jsem se k němu ohnula, abych ho zvedla na stůl, zase se začal krčit a na stole z něj byla hromádka neštěstí.

Zvláštní, že ho vet ve výsledku stresuje méně, než kadeřnice.

11.01.2017 - Zavátý život
Dnes jsem si vzala KSko, protože mi ráno nebylo dobře. Mám problémy s krční páteří a občas se stane, že si blbě přeležím krka pak se motám tak, že nejsem schopná ani slézt z postele.
Znamená to pro mě opatrné rozcvičování a nasazení krčního límce, dokud se to neustálí. Naštěstí mi límec zatím krk vždy během pár hodin srovná natolik, že byť se pomotávám jsem schopná fungovat, aniž bych se musela plazit podél zdí (ťuk, ťuk).

Ráno jsem tedy s Cazym nešla ven já, ale mamka. Vrátili se poměrně brzy. Bylo u nás -16°C, takže dostal pod "deku" i svetřík. I tak udělali jen naše běžné všednodenní ranní kolečko a mazal domů.

Mít malého psa je fakt výhoda, protože se s ním dá v pohodě cvičit i v posteli. Crazy si nosil vnitřek z kinder vajíček, já mu do toho dávala kousíčky pamlsků a házela mu je. Je to jeho oblíbená zábava.

Přes den jsem pak začala číst knížku Trénink je v hlavě od Františka Šusty. Je to dobrá knížka, i když první (Trénink je rozhovor) se mi líbila více. Zatím jsem však teprve na 63 stránce tak třeba změním názor.

Večer mi už bylo celkem dobře a tak jsem s Crazym vyrazila ven já. Sice s límcem, ale dalo se to. Samozřejmě nám to vyšlo tak, že jsme chytli pořádnou vánici. Nicméně, Crazymu to vůbec nevadilo. Spíš to vypadalo, že si to užívá a domů se mu nechtělo. Udělali jsme tedy větší okruh, i když ne tak velký, jako obvykle a cestou jsme šli i místem, kde obvykle trénujeme.

Byl tam téměř neporušený sníh a tak jsem toho využila a potrénovali jsme pár otoček a jednou slalom a pak jsem nafotila naše stopy. Otočky moc zajímavě nevypadají, ale slalom vypadá vtipně.

Slalom

Otočky

Prodloužený víkend - Den třetí

8. ledna 2017 v 16:41 | Jana Š

Neděle byla celkem poklidná. Dokonce nás psiska nechala i vyspat. Jen 2x jsem Tracy pouštěla v noci na balkon, a dokonce už se Crazyho nesnažila vyštípat z gauče.
Dopoledne jsme vyrazili na procházku kolem koní a Vraha, tentokrát bez lovu kešek. Natrhaly jsme pro Zdeňka (švagra) šípky. Dělá si z nich čaje, tak měl radost.Těch jsme mu mimochodem natrhaly plno už první den.

Psiska se vyřádila převážně na volno a pak jsme vyrazili na oběd. Po o jsme si ještě chvilku povídali a pak už jsme jeli domů. Ségra se nás rozhodla odvézt, no a málem jsme zase jeli vlakem. Svítila totiž podezřela kontrolka. Nakonec jmse, ale odjeli.

Cestou jsme se zastavili v Chrášťanech, kde jsme odlovili další 4 kešky. Mimochodem, tolik keškařů jsme ještě na žádném místě nepotkali - rovnou tam byli 4 další a všichni se chovali strašně nenápadně :-D

A jeden pár šel dokonce taky s jorkem.


Na začátku procházky jsem si pohladila koně. Kladrubáček nechtěl, tenhle drbání vyžadoval - a Crazy si ho šel prozkoumat taky, což jsem zjistila až po shlédnutí fotek.
Cesta k Vrahovi.
Poslední lítání, než vyrazíme k domovu.

Leden 2017: 01.01. - 10.01.

4. ledna 2017 v 20:06 | Jana Š

10.01.2017 - Krmení a hra s krabicí
Na ranní ani odpolední/večerní procházce se neudálo nic zvláštního. Snad krom toho, že jsme ráno zase courali půl hoďky.

Ovšem Crazymu dnes přišlo krmení z JK Animals. Hledáme nové pamlsky a jelikož jsem tam objednávala naše granulky Sam's Field, zkusila jsem objednat i několik 100% masových pamlsků. Zatím dostal ančovičku obalenou kuřecím masem a pořádně si pošmákl. Uvidím, jak mu budou chutnat další druhy.
Jako dárek za nákup, dostal Crazy plyšovou ovečku. Po večerní procházce jí popadl a odnesl jí vyvenčit na balkon. To on takhle občas dělá, že venčí plyšáky. Jako štěně venčil míčky a to bylo na zabití. Jeden čas jsem ho podezřívala, že chodí míček venčit schválně, protože jej vždy pustil u hrazení a jak propadl už otravoval, ať pro něj dojdu a pak čekal u dveří a nadšeně vrtěl ocasem a čekal, až mu ho opět dám a půjde ho zase mrsknout z balkonu. Zmetek mrňavej :-D
Plyšáky neháže. Jen ho tam položí, sedne si vedle něj a kouká z balkonu. Pak ho vezme domů a rveme se o něj.

09.01.2017 - Lov pamlsků
Ráno byla procházka poměrně rychlá. Crazy byl líný vstávat, takže jen rychle označkovat co se dalo. umýt nožky a šupem do postele.

Odpoledne už byl mnohem ačknější. Vyrazili jsme na náš asi nejběžnější okruh (bez polní odbočky) o délce 2,2 km. Na jednom místě byl téměř nepoškozený sníh a tak jsem ho tam chtěla vyfotit. Měla jsem s sebou sice jen mobil, ale alespoň něco.
Pamlsek za odměnu jsem mu pak hodila do sněhu - no, neměla jsem to dělat. Strávili jsme tam dalších 10 minut, kdy jsem mu do sněhu házela pamlsky a on lítal, čuchal a vyhledával. Děsně ho to bavilo, a moc se mu tam odtud nechtělo.
Jestli sníh bude i zítra - začíná odtávat - určitě mu tuhle "hru" opět dopřeju.

Zasněžený čenich, po vyhledávání pamlsků.
Chvíli před tím, než jsme došli domů, jsme našli několik "iglů",tak jsem v jednom z nich Crazyho vyfotila. Za kvalitu fotografií se omlouvám. Jsou z mobilu.
Dnes jsme také trénovali otočky, chůzi u nohy a polohy, včetně sedni a lehni na zádech (mých).

08.01.2017 - Setkání s Johnnym.
Oproti včerejšku bylo dnes teplo - jen -6°C. Vyrazili jsme tedy na procházku na pole - jak jinak. V poslední době chce chodit jen tam. Už jsem chtěla jít domů - jako vždy mnohem zmrzlejší než ona, když jsem zahlédla Johnnyho - naše ho kámoše welshcorgiho. Nemohla jsme mu proto udělat to, že bychom šli hned domů, tak jsme se šli ještě trochu vylítat. řádili spolu jak černá ruka a asi 2x se šel ke mně Crazy i schovat, že už byl Johnny moc akční.

Po návratu jsem odzdobila stromek a luxovala, takže se šel Crazy schovat a dělal, že tu není. Po tom jsem vzala foťák, navlékla ho do svetříku, co mu mamka včera dodělala a nafotila ho v něm. Jak viděl, že beru foťák a chystám pamlsky, už kolem tancoval.
Nafotila jsem i náš nový trik "styď se" v pozici "mrtvola". Dost si to užíval.


07.01.2017 - Mrzne ještě víc
Ráno bylo -15 °C, ale Crazy byl statečný. Začala jsem zvažovat koupi teplejšího oblečku, ale nakonec to vyřešila mamka. Už hoodně dlouho měla pro Crazyho jeden rozpletený, tak ho bleskem dopletla a Crazy ho dostal pod svou "koňskou" deku.
Jelikož je suchý sníh, dala jsem mu ho, do mokrého bych mu nic pleteného nedala. Nasaje se vodou a mrznul by ještě víc.
Crazy byl i v takovém mrazu spokojený. Běhal na tryskomyší pohon, sotva jsem mu stačila.
Venku jsme strávili něco málo přes půl hodiny a ani se mu moc nechtělo domů.
Jediné s čím máme problém je, že se mu dělají zmrazky mezi prsty zadních nohou, jak pořád hrabe, takže pak začne zoufale brečet, že nemůže chodit. Zkusím mu tedy srst mezi prsty ještě více vystříhat.

Crazy ve svetříku, který měl ještě pod koňskou dekou. Znovu ho vytáhneme, až bude zase kolem -10°C.

Po návratu z procházky jsme zkusili trénink na F1. Obíhání psovoda mu jde čím dál lépe. Zatím váhám, jaké zvolit pozice, ale nejspíš to bude veverka (panáček) a chcípni (mrtvola). S pac a ťap už nemá problém. Ze začátku trochu zlobil, že před druhým opakováním změnil polohu (ze sedu si lehnul), ale teď už vydrží, takže super.
Slalom mezi nohama zvládá s přehledem, otočky už také nevypadjí jako flipy, takže nám už zbývá jen naučit couvání. Zbytek dopilujeme a někdy v dubnu/květnu snad vyrazíme na zkoušku :-)

Odpolední procházka proběhla v -6°C opět v tryskomyším tempu, ale obešli (spíš obklusali) jsme celou ves, byli jsme i na poli a Crazymu se vůbec nechtělo domů. Bylo to něco kolem 2 km.
Po návratu jsem ho nechala ohřát a se a pak jsem ho šoupla do vany a vykoupala. Už pár dní totiž smrdí jak mokrej pes, i když je suechej :-) a k tomu se docela drbe, tak bylo na čase po měsíci zase vykoupat. Ne, že by z toho měl radost, ale přežil ... jen to fénování hlavy je vždycky boj.

06.01.2017 - Mrzne
Už od večerní procházky sněžilo a během noci napadly další 2 cm sněhu. Crazy ráno opět stávkoval, dokonce se šel schovat k mamce. Vytáhla jsem ho alespoň na deset minut, ale tryskomyší rychlostí se vydal domů hned jakmile jsem mu to dovlila. -9°C ještě nezažil.

Takto nízká teplota zůstala po celý den, takže ani odpoeldne nebyla procházka moc dlouhá. Strávili jsme venku jen asi půl hodiny. Crazy chtěl jít ještě na pole, ale najednouse zastavil se zvednutou nohou a začal strašně naříkat. Nevím zda dostal křeč, nebo ho začala pálit sůl. Nožku jsem mu očistila a odnesla na zasněženou cestu mimo osolené chodníky, kde už zase začal lítat a šel už dobrovolně domů.
Zítra má být -12°C, tak sjem zvědavá, jak to dá.

05.01.2017 - Cestou necestou
Ráno se Crazym tedy vůbec nechtělo ven. Horko těžko jsem ho přesvědčila, obejít alespoň tři baráky - a to bylo "jen" -7°C. Co bude dělat, jestli bude fakt těch -12°C, tedy netuším. To si snad nechá prasknout močák i střeva či co.
Ráno tedy proběhlo jen rychlé venčení, dokonce se odmítl vykadit, jen značkoval a počkal si až přijdu z práce.

Během dopodedne, přišla na návštěcu Sofinka a strávila u nás 20 minut.

Odpoledne to bylo tedy něco jiného. Samozřejmě, že si jako první vyprázdnil střeva a pak začalo řádění ve sněhu. To už bylo tepleji: -5°C. Dali jsme si procházku téměř 2 km dlouhou, která z části vedla přes pole.
Tam jsem ho vypustila a jelikož jsem s sebou měla výjmečně i mobil, natočila jsem několika minutové video jeho lítání.
Krátký sestřih můžete vidět pod dnešním datumem.

04.01.2017 - Čím uděláte psovi největší radost? Aneb zážitky ze sněhové nadílky.
Poměrně dost nám nasněžilo. Většinou je 2-5 cm sněhu, v návějích i 20 cm. Ranní procházka byla vtipná (podotýkám, že ranní, je opravdu ranní - chodíme před pátou hodinou). Už jsme se blížili k domovu, když jsme šli kolem hlavní silnice, kde byl na codníku v jednom místě navátý sníh právě přibližně do 20 cm. Byla možnost, obejít to trávou, kde tolik nafoukáno nebylo. Já to využuila, crazy mu jsem dala možnost volby. A samozřejmě by to nebyl on, aby se do toho nevrhnul po hlavě ... a hlva vzápětí nebyla to jediné co mu ze závěje koukalo. Stačily, ale jen další dva odrazy a už byl zase jen ve dvoucentimetrové vrstvě sněhu.
Otřepal se a začal kolem pobíhat, že jsem ho musela brzdit, aby mi nevběhl do silnice - ne, že by tu moc aut takle brzo jezdilo.

Odpoledne bylo ještě veselejší, alespoň pro Crazyho. Když už nasněžilo vzala jsem foťák na večerní procházku. A jak tak koukám přes hledáček nekoukám pod nohy, takže udělám krok a už jsem na zemi.
Takovou radost Crazy nemá snad ani když se vrátím po týdenní dovolené. Lítal kolem mě, skákal na mě, vrtěl ocasem jak blázen - prostě maximální nadšení, že jsem s ním ve sněhu na zemi. Pak se ještě začal válet vedle mě.
Já snad kvůli němu budu muset padat častěji :-D
Nebo radši ne. Asi budu ráda, jestli ráno vstanu z postele, pořádně jsem si narazila kyčel. Fláknout s sebou na bok se mi ještě nepovedlo.

Když jsem se sesbírala a zjistila, že s malým pajdáním jsem schopná dalšího pohybu, vyrazili jsme další procházku. Crazy si zařádil s Maxíkem - též jorkem.

03.01.2017 - Trénink obíhání
Na ranní ani večerní procházce se nic zvláštního nedělo.
Po procházce jsme doma trénovali obíhání psovoda. Zdá se, že už to Crazy začíná chápat. Zatím se, ale stále po prvním oběhnutí zastaví. Dalším úkolem je tedy naučit, aby obíhal dokud mu neřeknu stop a také, aby obíhání zrychlil.

02.01.2017 - Sněží
V pondělí jsme vyrazili na dlouhou procházku hned po ránu. Mrzlo, ale Crazy si myslel, že bychom se mohli projít více. Nicméně, někdo z nás dvou musí chodit do práce a on to zjevně nebude, takže dostal 20 minut a šlo se domů.
Odpoledne už si Crazy zařádil ve sněhu a potrénovali jsme přivolání.

01.01.2017 - Jak Crazy zvládá ohňostroje
Silvestra Crazy úspěšně přežil, ačkoli jsem z toho měla obavy.
Crazy byl totiž poprvé beze mě, jen s našima. Já trávila Silvestr výstupem na Ještěd a ubytovaní jsme byli v Sedmihorkách. Užili jsme si to, nicméně jsem o půlnoci na Crazyho myslela, jak to asi zvládá.
Podle mamky to ustál dost dobře. Vystřídal tedy prostor pod počítačem, v pelíšku a na jejích nohou, ale neklepal se ani nefuněl.

Vrátili jsme se tedy prvního ledna okolo půl jedenácté. Crazy mě vítal, jak kdybychom se neviděli půl roku a dokud Jirka neodjel, nehnul se ode mě na krok. Co kdyby mě náhodou zase odvezl?
Vybalila jsem, vzala foťák a vyrazili jsme na procházku. Svítilo sluníčko, bylo mínus sedm a stromy byly krásně ojíněné. Nafotila jsem jak přírodu, tak Crazyho řádícího v námraze.
Domů jsme se vrátili po hodině řádně vymrznutí, ale že by šel Crazy domů dobrovolně se říci nedá.

Asi po 20ti minutách přišla na návštěvu sousedovic jorkšířice Sofinka, tak spolu řádili. Má ji moc rád.
Večerní procházka byla náročnější. Že nebude úplně klidná, bylo zřejmé ještě než jsme vyšli, neboť byly slyšet petardy ze sousední vesnice.
Crazyho otrlost se mi potvrdila už asi po 15ti minutách venku, kdy začali odpalovat ohňostroj ani ne 50 metrů od nás na poli. Kryla nás čtyřpodlažní bytovka, ale i tak to byly pěkné rány. Crazy nejdříve vylekaně popoběhl, pak se otočil na mě. Přivolala jsem ho a on okamžitě přiběhl. Dostal odměnu a volno a chůzí u nohy, volnem, přivoláváním a odměňováním jsme prošli další dvě ulice aniž by Crazy ohňostrojům věnoval větší pozornost. Přesto jsem se rozhodla, že se raději vydáme domů, než hladina stresu vzroste více, než Crazy dokáže zvládnout.
Největší zkouška přišla, když ohňostroj vystřelil ze zahrady vedle které jsme právě procházeli. Crazy se mi přitulil k nohám a odmítl se hnout. Sedla jsem si k němu na bobek, než rány odezněly a pak jsem zkusila pár povelů. Zdálo se mi, jako by právě cvičení Crazyho "vrátilo" do reality. Domů jsme pak už došli bez větších problémů.

Prodloužený víkend - den druhý

18. prosince 2016 v 14:00 | Jana Š
V sobotu jsme měli v plánu Průhonický zámecký park. Ale proč bychom jeli busem? Vyrazili jsme Milíčovským lesem, kde jsme cestou odlovili dvě kešky. U první z nich jsme zažili nepříjemné setkání.
Slyšely jsme, že někdo volá na psa - my byli asi 15 metrů od cesty v lese - a najednou se na nás vyřítil žlutý labrador a opravdu se netvářil přátelsky. Zase jsem jednou po dlouhé době musela vzít Crazyho na ruku a čekala co ten zmetek udělá. Byla jsem připravená do něj kopnout, kdyby něco. Crazy se jen přitulil a ani nepípl. Jsem fakt ráda, že Crazy tyhle věci neřeší a nechává to na mě.
Samozřejmě jsme na něj se ségrou řvali ať jde domů, ale ten prevít kolem nás jen kroužil a koukal po Crazym a vrčel.
Zajímavé, že Tracy, kterou měla v náručí ségra a vše zvědavě pozorovala si ani nevšiml.
Nakonec ségru napadlo zavolat přímo na paničku. Nejdřív žádná reakce a pak. "A vy tam máte psy?" Když ségra odpověděla, že dva tak ona: " Tak to on na zavolání nepřijde. To musím za váma si pro něj dojít."
Myslela jsem, že jí zakousnou. Být někde venku v lese, tak fajn. Ale pouštět psa bez přivolání v městském lesíků, kde jsme za 15 minut procházky potkali 7 dalšich psů?
Nakonec jsme se ho tedy zbavili, neboť jakmile slyšel, praskání větviček a nadávání paničky, zdrhnul a mohli jsme pokračovat.

U druhé kešky jsme potkali dalšího psa, který se ale nehnul od paničky, takže super.

Po další cestě párkrát káplo, ale nebylo to nic hrozného.
Až jsme došli do vesnice, kde jsme se snažily odlovit další kešku.
Bohužel se nezadařilo a ještě nás chytil pořádný liják.
Rozhodly jsme se pro to, že se vrátíme. Že bychom promokly my, zas tak nevadilo, ale co s promáčenýma psama.

Zpět jsme si zkrátili cestu přes pole a zrovna, když jsme vcházeli do lesíku, co má ségra za barákem, přestalo pršet a začalo svítit sluníčko. Nicméně jsme se už nevraceli, ale ještě jsme prolezli lesík, vyběhali psi a odpoledne návlékali zvířátka z korálků, zatím co psi stále dospávali včerejšek i dnešek.

Zážitky z předchozího dnes si můžete přečíst v článku Prodloužený víkend - den první.

Pár fotografií:

V lese jsme našli lavičku se "sochou" kočky

Cestou necestou, polem nepolem :-)

Zákulisní fotografie - aneb jak to vypadá, když fotografii ty naše "záprdky" :-)

Trochu statistiky aneb co jsme prožili v roce 2015

2. ledna 2016 v 19:01 | Jana Š
Rok se s rokem sešel a je na čase trochu zavzpomínat co jsme zažili.

Výstavy
V roce 2015 jsem se nedozvěděla o žádné Sranda výstavě v blízkém okolí, kam by mohli i psi s PP, takže jsme se žádné nezúčastnili.
Nicméně v rámci fotografování jsme se ségrou vyrazili na Dogshow Džbán.

Kurzy
Tentokrát jsme opravdu neměli štěstí. Pro nedostatek zájemců se kurz neotevřel a pro "zkouškaře" byl až od 19:00, což jsme nedávali kvůli dopravě.
Na jiném cvičáku jsem si kurz nevybrala, tak snad letos budeme mít více štěstí.

Poslušnost
Byli jsme na 1hodině poslušnosti u Alči.
Byli jsme na 5-ti hodinách u Míši.
Tentokrát nám hodně nepřálo počasí (v těch horkách jsem nebyla schopná pracovat já ani Crazy), ale i zdraví (jak mé, tak Crazyho).

Pozitivní motivace
Na HafBO jsme se zúčastnili Úvodu do pozitivní motivace.

Sportovní přípravka a Dogfitness
Byli jsme na 2 hodinách přípravky a 1 hodině dogfitness u Pavly.

Výlety a srazy
Letos jsme se zúčastnili Májového výletu s Výcvikem psů hrou (z Hlavního nádraží, přes Malostranskou a Letnou až do Stromovky); s Léňou a Tracy jsme na jaře navštívili lomy v Prokopském údolí a strávili jsme prodloužený víkend v Poslově Mlýně a také jsme se vypravili od nás do Nučic a přes Rudnou zpět.
Sami jsme si taky dali procházku z Ořecha domů s tím, že jsme detailně prolezli Zbuzany, kde jsem dříve bydlela.
Na podzim jsme se pak zúčastnili Srazu jorkšírských teriérů v pražské Stromovce a týž den jsme ještě vyrazili do zahrady Trojského zámku a do zoo.

Semináře
Spolu s Crazym jsem se zúčastnila seminářů Hersenwerk (Helena Hejzlarová); Masáže psů (SVOPAP - Kateřina Plačková) a Příprava na výkon (MVDr. Veronika Gesierichová).
Samostatně jsem se pak zúčastnila seminářů Františka Šusty: Úvod do pozitivního posilování; Besedoseminář Jak naučit/Jak odnaučit; Trénink je rozhovor a semináře Gabby Harris.

Ostatní
V květnu jsme se zúčastnili Procházky se psy v rámci Maratonského víkendu, kterou jsme si dost užili.
Měli jsme se zúčastnit ještě procházky v rámci Běhu pro Pesos, tam jsem ale nakonec jen fotografovala, neboť Crazy musel akutně na operaci s očima.
Nejlepší akce, které jsme se letos zúčastnili byl Sportovní den Haf bez obav. Crazy získal celkově první místo a anvíc byl oceněn jako Nejlepší povaleč, neboť udělal 10 sudů za 30 vteřin, což byl rekord.

Celkově jsme se s Crazym za rok 2015 zúčastnili pouze 10-ti hodin výcviku na Haf bez Obav, což je oproti loňských 31-ti hodinám výrazný pokles. Bohužel nás oba hodně zrazovalo zdraví. Crazy měl téměř 4 měsíce opakující se problémy s očima, které vyvrcholili operací, mě hodně zlobily záda.

Snad budeme mít v letošním roce více štěstí a zdraví :-)

Zúčastnili jste se také některé z těchto akcí? Jak se vám líbily?

Crazyho čtvrté Vánoce

29. prosince 2015 v 11:42 | Jana Š
Jako každý rok, i tentokrát Crazy od rána tušil, že se "něco" děje a celý den byl jak na trní.
Dárečky pod stromekem byli už pár dní - jelikož s nimi prostě stromeček vypadá lépe. Jen ty jeho ne, protože by je samozřejmě ihned rozbalil.

Riskla jsem to a dala mu je tam před večeří. Naštěstí si jich nevšímal. Až když jsme dojedli, pustili koledy a zapálily svíčky na stromku, začal Crazy kolem stromku šmejdit.

Jako každý rok, dostal nejprve speciální dáreček - čistý papírový kapesník v němž bylo zabaleno několik kousků oblíbených pamlsků.
Po tom, co kapesník rozcupoval tak, že to vypadalo, že na gauči nasněžilo (no, alespoň nějaký "sníh", že?), začal se ochomítat okolo stromku.

Plyšová kočka ho zpočátku nechala chladným. Šlo mu o zabalené dárečky.
Krádež v přímém přenosu :-)
Malý zloděj v detailu :-)
Pečlivě si jeden vybral a pak s ním zahučel pod konferenční stolek, kam se ukrývá se vším co šlohne a není si úplně jistý, zda to šlohnout směl nebo ne.

Až když si rozbalil všechny dárečky, všiml si kočky, kterou jen shodil na zem a teprve po té se o ní se mnou začal rvát.

Myslím, že si Vánoce náležitě užil. A co se skrývalo v jeho balíčcích? Samé pamlsky, pytlíček se sušenou levandulí (ten zbožňuje) a nové flexi vodítko v reflexní barvě, neboť nám staré krátce před Vánoci vypovědělo službu.

Čtvrté narozeniny

28. prosince 2015 v 20:52 | Jana Š
Crazy má dnes čtvrté narozeniny.
Je až neuvěřitelné jak rychle to letí. Nezbývá mi než mu popřát hodně zdravíčka, štěstíčka a ať je tu s námi ještě alespoň dalších 10 let.

Jen ať zlobí

4. září 2015 v 20:42 | Jana Š
Vlastně je to zvláštní.
Je spousta věcí, které majitele psa dokážou vytočit. Zvlášť někteří psi, dělají spoustu blbin - a nemyslím tím zrovna značkování doma nebo tak.
Ono i pletení se pod nohy, přehnané vítání atd. může obtěžovat.

Jenže ve chvíli, kdy je pes marod, najednou yb člověk dal všechno za to, aby jeho pes z radosti prolítnul celý byt a třeba i rozházel polštáře na pohovce.

Crazy dnes po dlouhé době zase začal při vítání skákat a snažil se mi olíznout tvář (což jsem mu vždy zakazovala), když jsem ho koupala, pokus se vyskočit mokrý z vany a pak i z náručí. Lítal po bytě jak magor a nakonec zprznil plyšového nedvěda.

Z některých těhle věcí bych normálně úplně nadšená nebyla a snažila se ho alespoň krotit. Ale když vidím, že je to skoro po týdnu známka toho, že je mu zase dobře, ráda mu ty jeho ptákoviny pro jednou odpustím.

Hlavně, aby mu to vydrželo.

Malý pes, malé starosti?

3. září 2015 v 20:21 | Jana Š
Omlouvám se, že tu dlouho nic nebylo - poslední nepřednastavený článek byl v sobotu.
Bohužel se Crazy z "operace" (více v článku Seškrab třetích víček a čištění zubů) nedostal tak snadno, jak jsem doufala :-(

Ze soboty na neděli zase fňukal a ráno jen tak tak doběhl na plínku - měl průjem (blahořečím si, že na ní umí).
Vypadalo to jen na jednorázovku, tak dostal Enterozoo a vyrazila jsem na Běh pro Pesos, kam jsme měli jet původně spolu, ale nakonec jsem ho nechala raději mamce doma a jela jsem fotit (fota někdy výhledově budou. netuším kdy. Chci spááááát).

Pořád to vypadalo v pohodě, až mezi třetí a čtvrtou průjmoval 4x. Dostal živočišné uhlí a hladovku a zase to vypadalo dobře - a od půl desáté večer se to zvrtlo.
Kadil každých 20 minut - vždy to znělo jak zavzdušněný vodovod. Také z něj vždy vytekla už jen hnědá (zpočátku černá po uhlí) voda. Vždy mě to vzbudilo, takže jsem vstala a šla uklízet - ať už z plínky, nebo občas i z koberce, když nedoběhl.
Posunout plínku blíže nemělo smysl. Jako štěně se naučil na konkrétní místo a teď tam prostě běžel, i když cestou míjel i jinou plínku.

Kolem třetí jsem si už říkala, že jakmile začnou jezdit busy pojedem na pohotovost, ale po další dávce Enterozoo se průjem zklidnil a 4 hodiny se to zdálo být v pořádku. Nicméně jsem zůstala doma (měla jsem napracováno 5 hodin) a hned na devátou jsme vyrazili na veterinu. To už zase kadil co půl hodiny.

Byli jsme třetí v pořadí.
V pondělí tedy Crazy dostal injekci na zklidnění průjmu a mast atb+kortikoidy na konečník, který mu natekl a ještě si ho rozedřel sáňkováním a jeli jsme domů. Předala jsem ho mamce a jela do práce.
Po návratu mě nečekalo nic dobrého. Interval se sice prodloužil na 1-1,5 hodiny, ale stále to byla voda.Čekala mě další probdělá noc.

K ránu se průjem trochu zklidnil, já jela do práce a doufala jsem, že léky konečně zaberou. Měla jsem ten den doktora, takže jsem přijela domů dřív. Když jsem zjistila, že se interval opět zkrátil volala jsem vetovi, zda mu můžu dávat probiotika. Když jsem mu pověděla, jak to vypadá docela se zděsil. Injekce měla zabrat tak, že měl přestat kadit alespoň na 24 hodin.
Takže jsem Crazyho popadla jeli jsme znovu.
V úterý Crazymu odebrali krev, dostal infuzi (všechny vitamíny a látky, které bylo možné dát rovnou do žíly), injekci dalšího atb kvůli zhoršujícímu se konečníku (už po operaci dostal jiné, depotní) a jinou injekci na zastavení průjmu.
Strávili jsme tam cca 1,5 hodiny a když jsem platila, vykadil se přímo pod stůl. Vet to vzal sportovně, alespoň viděl jak přesně průjem vypadá a ani nechtěl ať to uklidím, že to udělají samy.
Tentokrát léky konečně zabrali. Crazy kadil ve čtyři, v osm a o půlnoci a pak až ve středu v půl páté večer.
Ve středu jsme byli na kontrole. Znovu dostal injekci atb a injekci proti průjmu a atb v tabletách - jeho zadek stále vypadá jak zadek paviánky v říji.

Dnes už to vypadá lépe. Kadil jen jednou večer, už je to pevnější a doufám, že to tak i zůstane. Kolem páté měla přestat účinkovat injekce proti průjmu, takže jsem teď jak na trní zda se to nevrátí a nepoletíme k vetovi zítra zase.

Držte nám, prosím, pěsti. Ať je Crazy fit a já se konečně první noc opravdu vyspím (i ta včerejší byl skoro ok, ale stejně jsem se budila a chodila kontrolovat zda jsou plínky čisté).
To byl také důvod, proč jsem nepsala. Jsem z těch zcela či polo probdělích nocí tak unavená, že na psaní článků není nálada.

Crazy momentálně užívá:
Borová voda do očí - výplach očí po ranním probuzení
Mast s atb a kortikoidy do očí - 3x denně
Mast s atb a kortikoidy na řiťku - 3x denně
Probiotika (enterokoky) - ráno a v poledne
Enterozoo - kolem čtvrté
Antibiotika v tabletách

Prostě si to užívá :-( K tomu má ještě dietu - rýži s kuřecím masem - tak mu chci koupit immunovet, ať má nějaké vitamínky.
Všechny léky + dieta ho čekají minimálně do příštího pátku (11.08.2015)

PS: Krev byla zcela v pořádku - slinivka, játra, bílé krvinky atd. ... Problém je ve střevě. Buď se jedná o reakci na depotní antibiotikum nebo již byl v inkubační době, narkoza ho oslabila a tím se to rozjela nějaká viroza. Nicméně atb mít musí kvůli tomu zadku.

Seškrab třetích víček a čištění zubů

29. srpna 2015 v 10:14 | Jana Š
To, že Crazyho bude dříve či později čekat ultrazvukové čištění zubů bylo jasné. Je to jork a ty se zubním kamenem prostě problémy mají - stejně jako řada jiných malých plemen.
Ovšem, že nás bude čekat i zákrok na očích jsem nepřodpokládala - až do letošního července.

S prvními tropickými dny Crazymu začalo hnisat jedno oko a ze druhého mu teklo více než obvykle. Vyrazili jsme tedy na veterinu. Pan doktor oko umrtvil a pak mu přetočil třetí víčka. Na zhnisaném měl mírnou krupičku, na druhém, které mu teklo opravdu hodně, i když bylo bez hnisu, měl krupičky mnohem více.

Když jsem zjišťovala, o co vlastně jde, dočetla jsem se, že jsou to zduřelé lymfatické uzliny (či něco takového), které oko dráždí a způsobují zvyšený slzotok a záněty.
Většinou se to vyskytuje u psů do roka a půl. U nich se to seškrabem neřeší, neboť se to rádo vrací. Po pubertě problémy obvykle vymizí.

V Crazyho případě byl problém, že se mu to objevilo až nyní, ve třech a půl letech. Poprvé dostal kapky s antibiotiky a kortikoidy s tím, že pokud se to srovná a hned nevrátí, nebudeme to zatím řešit. Jenže na začátku srpna (zhruba 3 týdny po doužívání kapek) byl zánět zpět.
V té době měl náš doktor dovolenou, takže Crazy dostal tytéž kapky a objednali jsme se na kontrolu až se pan doktor vrátí.
Ve středu jsme tam byli a zánět byl zase zpět. Navíc se Crazymu udělal zánět u špičáků, kde měl nejvíce zubního kamene, takže jsme se rozhodli, že oba zákroky - tedy seškrab třetích víček a odstranění zubního kamene, podstoupí co nejdříve.

A tak jsem včera v 17:30 Crazyho předala na veterině. Bála jsem se narkozy, ale Crazy to zvládl skvěle. Při zavádění kanyly jsem ho lehce držela v sedě (lehnout si nechtěl) a jak začalo anestetikum působit, pomalu se mu rozjížděli přední nožky až se uložil.
Ještě jednou jsme probrali, co vše mu bude dělat a já se šla na třičtvrtě hodiny projít.
Asi za 20 minut přijela ségra, tak jsme si dali zmrzku a pak jsem šla Crazyho vyzvednout. Už když jsme procházeli brankou, zaslechly jsme štěkot, který Crazyho dost připomínal.
Sedly jsme si do čekárny a ani ne za pět minut začal štěkat jako šílenec :-D Že by už věděl, že tam jsem?

Čekali jsme asi dalších 15 minut, protože tam pan doktor řešil morčátko, a když šel pro dalšího, Crazy se mu snažil utéct z ordinace. Když mě doktor uviděl, nechal ho jít a Crazy okamžitě přiběhl ke mně a šel na ruku. To bylo kňouráního.
Fňukal celou dobu co jsem dostával instrukce ohledně podávání mastičky, krmení, kontroly a vyřizování platby.

Jelikož jsem ho měla na ruce, nemohla jsem si uklidit věci rovnou a tak mi ho chtěla ségra v čekárně podržet. Za nic na světě nechtěl ode mě, a když už ho ségra konečně přebrala, hned se zase drásal ke mně.

Chviličku jsme se prošli, jestli se nevyčůrá a pak vyrazili k domovu.
Crazy prokňučel celou cestu autem - a Lenka kňučela s ním :-D - respektive dělala sanitku, hasiče a pod. Vždycky, když "kničela" ona, Crazy chvilku přestal.

Doma chodil z místa na místo. Pokud stál bylo vidět, že vrávorá a sem tam se mu rozjely zadní nohy. Na jednu stranu mi ho bylo hrozně líto, na druhou stranu to bylo vtipný.

Blbě vypadalo hlavně to, že když chvilku seděl, najednou se mu podlomili přední nohy a on se skácel na zem. To udělal asi 2x nebo 3x. Pak si konečně lehl, ale zjevně se snažil neusnout. V noci několikrát fňukal, takže jsem se moc nevyspala, ale zvládli jsme to. Jídlo ani vodu si nevzal a poprvé se napil až po více než 14 hodinách.

To, že nechtěl jíst mi nevadilo, ale právě to odmítání pití mi nepřipadalo úplně dobré. Ještě ke všemu dostal průjem a nestihl doběhnout na plínku, takže pak vůbec chodil jak spráskanej pes, protože ví, že to se doma nedělá.

Ráno se tedy konečně napil (alespoň olizováním vody z rukou, z misky vůbec nechtěl) a dostal mleté masíčko s rýží. Má být tři dny na měkké stravě.
Na procházce jsme byli asi jen 15 minut. Venku hodně fňuká a nechce se mu chodit.
Schody zvládl vylézt jen dvoje, zbytek jsem ho musela vynést. Teď polehává, ale pořád se snaží mít oči otevřené. Probuzení asi nebylo příjemné a tak se teď bojí usnout.

Snad se brzy srovná.

Úterní procházka

22. srpna 2015 v 17:22 | Jana Š
V úterý 22.08.2015 jsem se sice cítila poněkud "přejetě", ale pes se neptá jak vám je, vyvenčit potřebuje. A tak jsme vyrazili na procházku.
Už dlouho jsme nebyli s Niky (a sheltií Teddym) a Martinou (a corgim Johnnym) a tak jsem Niky napsala, zda nejde s Teddym ven. Myslela jsem si, že Martina přijíždí domů později, takže té jsem nepsala.

Niky se zrovna chystala a tak jsme vyrazili spolu. Ušli jsme nějakých 500 metrů, byli jsme v místě, kde je vysokou (hodně vysokou) trávou a komonicí vyšlapaná cestička a došli jsme na místo kde se rozšiřuje, když jsme za sebou zaslechli hlasy, dusot psích tlapek a chrastění trávy.

Najednou se objevila zlatá retrívřice Nela, kterou známe už delší dobu. Ač o rok starší než Crazy, stále se chová jako ztřeštěné štěně, a Martina s Johnnym.

Přibrali jsme je do smečky a doprovodila Markétu s Nelou domů.
Pak jsme i s Martinou a Johnnym pokračovali. Obcházeli jsme téměř celou ves. Kousek od rybníka, kam se už se psy nesmí, je cesta, kde se dají psiska pustit na volno. Nechali jsme tedy Johnnyho, Teddyho a Crazyho řádit (dobrá Crazy si jich spíše moc nevšímal) a najednou proti nám vidíme jít nějakou paní.
Niky si první všimla, že má v ruce vodítko, i když psi nebylo nikde vidět. Ti se objevili až po chvíli, kdy se vyřítili z vysoké trávy.
Já oba psy už znala, i když paní ne, tak jsem nepanikařila.
Byla to žlutá labradorka Phoeboe ("Fíbí") a zlatá retrívřice Charlie. Tu poznala i Martina s Niky, neboť Charlie dříve bydlela na jejich konci vsi.

Psiska se spolu krásně sžila a tak jsme Phoeboe s Charlie doprovodili domů a pokračovali v cestě.

Na náměstí jsme potkali huskyho, kterého Crazy nemá rád, ale společně s jeho majitelkou se snažíme jejich vzájemnou averzi odbourat. Ne tak, aby se zkamarádili, ale na tolik, aby po sobě nevrčeli. Crazy si ho ani nevšiml a dokonce ignoroval i to, že po huskym štěkal Teddy. Dostal velikou pochvalu.

Na konec jsme se už vydali k domovu. Nad hřištěm se kluci začali honit, dokonce se zapojil i Crazy. Tedy jen do chvíle, kdy ho rozjetý Johnny chtěl přeskočit, nějak mu to nevyšlo a Crazyho smetl tak, že začal válet sudy. No, úplně příjemně mi z toho nebylo neboť se to stalo na betonu, ale Crazy se otřepal a zjevně se mu nic nestalo. Jen už se do hry nezapojil.
Johnny s Teddym ještě řádili, když se objevila ohromná německá doga s miniaturní čivavou. Holky psi honem chytali na vodítko, ale Crazy se s Queeny už velmi dobře zná. I když zrovna Queeny ho moc nezajímala. Mnohem více se mu líbila čivavka (jejíž jméno bohužel neznám) z místní hospody, která za Crazym už několikrát utekla, když jsme šli kolem. Jsou do sebe blázni :-D

Po hodně dlouhé doě jsme potkali opravdu spoustu kamarádů. Prochajda se nám všem moc líbila. Doprovodili jsme ještě Teddyho a Johnnyho a pak jsme se i mi vydali domů.

Snad se nám podobná procházka zase brzy poštěstí. Jen mě mrzelo, že jsem s sebou neměla foťák. Stálo by to za to.

Ústřední procházková trojka - zleva: Crazy, Johnny, Teddy

Seance ve vaně

15. srpna 2015 v 16:11 | Jana Š
V těchto vedrech je to pro Crazyho (a nejen pro něj) náročné. Ve všední dny chodí ven brzy ráno s mamkou, se mnou pak okolo třetí jen na rychlou desetiminutovku, aby se vyčůral, a po půl osmé vyražíme na 1-2 hodiny na velkou prochajdu.

Včera odpoledne bylo opravdu hnusně a během prvních 5-ti minut na odpolední procházce měl jazyk až na vestě. Ani nechtěl vyjít schody domů, takže jsem ho musela vynést v náručí.

Chtěla jsem Crazyho rychle zchladit, ale zároveň jsem nechtěla, aby ho klepla pepka. Dala jsem ho tedy do vany, sama jsem si sedla na její okraj, hodila do ní nohy a pak jsem napustila trochu vlažné vody.
Asi deset minut mi pak Crazy podlézal nohy, dával pac a ťap, dělal otočky a sedal si. Tedy sednutí do vody se teprve učí. Zatím, jakmile se dotkne zadkem vody, vyskočí, ale myslím, že se to poddá.

Crazymu se krásně zklidnil dech a vypadal, že si to užívá.

Tak co mám ještě udělat?

Dej ťap

Záchranář mobilních telefonů

13. srpna 2015 v 17:50 | Jana Š
V úterý večer jsem ztratila mobil (ještě ke všemu ne můj). Jelikož jsem na to přišla až kolem jedenácté večer, nemělo smysl už nic podnikat.
Zkusila jsem ho jen párkrát prozvonit. Třeba by ho někdo zvedl, kdyby ho našel. Nicméně se nikdo neohlásil.

Ve středu ráno jsem místo odchodu do práce (výhoda volné pracovní doby) popadla Crazyho a šli jsme na procházku po stejné cestě, jako v úterý.
Byla jsem si totiž jistá, že jsem ho ztratil buď, když jsem po Crazym uklízela bobek (vypadl by mi při vyndavání sáčku z kapsy) nebo když jsme běhali po poli.

Cestou jsem mobil prozváněla. Crazymu se na pole vůbec nechtělo, nejradši by se vrátil do postele, tak jsem ho vzala na ruku a stále prozváněla.
Najednou se mi začal hemžit na ruce, tak jsem ho pustila a on se rozeběhl přede mnou. Šla jsem za ním a za chvíli jsem už i já slyšela zvonění mobilu.

Ono se fakt hodí, když pes zvonění mobilu zná :-D

Už je má taky :-(

11. srpna 2015 v 19:29 | Jana Š
V sobotu jsem v jedné FB skupině četla o tom, že už útočí svilušky (správný název je sametka podzimní). Přišlo mi to docela brzo a ejhle. Crazy si právě v sobotu začal kousat nohy a drbat se a já si myslela, že má snad blechy. Dnes jsem koupila šampon proti blechám, přišla jsem domu a viděla jsem, jak si šíleně žere nohu. Tak jsem mu ji prozkoumala a to co jsem našla mě tedy vůbec nepotěšilo.

Pravda, je lepší, když má pes svilušky než blechy, ale ani tak to není nic příjemného. Při své samoléčbě by si mohl i ublížit.
Problém je, že na rozdíl od blech, na svilušky téměř nic nefunguje.
Před dvěma lety mu sice zabrala Vectra 3D a drhnutí tlapek, okolí nosu a břicha šamponem tři dny po sobě a pak ještě každé 3 dny po dobu dvou týdnů. Teď ji, ale měl kápnutou a stejně na něm jsou.

A co to ty svilušky vlastně jsou? Správný název je sametka podzimní a jedná se o roztoče příbuzného klíšťatům. Vypadá jako jasně oranžový/červený pavouček a pod mikroskopem vypadá, jako by měl kožíšek. Proto se jmenuje sametka.

Larvy těchto breberek se zakousnou do kůže jako klíště, ale nesají krev a proto nepřenáší nemoci. Do rány pustí látku, která rozpustí tkáň těsně pod kůží a tu pak vysávají. Příšerně to svědí.
Napadají nejen psi, ale jakákoli teplokrevná zvířata včetně ptáků a lidí. Pokud má váš pes svilušky, nemusíte se bát, že je na vás přenese. Jakmile se zakousnou už nepustí, ale svilušku můžete chytit v trávě nebo z křoví stejně jako váš pes.

U lidí se kolem zakousnutí obvykle vytvoří poměrně velký červený flek, někdy až bulka a příšerně to svědí. Nejčastěji se zakusují u okrajů ponožek, spodního prádla, pod kolena a do podpaží a pokud nosíte náramky, tak i kolem nich.

Já je měla naposledy asi před deseti lety, z babiččiné zahrady a stálo to za to. Patlala jsem se pudrem, živila se dithiadenem a stejně to svědilo.

Sviluška se pustí po cca 7-14 dnech a už nikoho neohrožuje.

A abyste viděli, že si nevymýšlím :-) Připojuji fotografie dvou svilušek na Crazym. Tyhle má v meziprstí paspárku na zadní noze (nevím jak jinak to místo popsat).
Vidíte je?

Zvýraznění

Zánět v očích

12. července 2015 v 16:21 | Jana Š
To, že u jorků nejsou problémy s očima zas tak neobvyklé ví asi každý "jorkař". Chloupky často oči dráždí, jorci jsou blízko u země, takže jim může problém způsobit i prach a pyly.

Už když byl malé štěně, všimla jsem si, že mu levé oko "teče" více, než pravé. Hned při prvním očkování, na kterém jsem s ním byla já, jsem se na to ptala vetky. Na to mi paní doktorka odpověděla, že mám dlouhosrsté plemeno, tak se nemám čemu divit. Na oči mu ani nekoukla.

Koupila jsem tedy borovou vodu a vždy přes léto, občas opláchla. I v zimě však bylo znát, že mu levé očko teče trochu více než pravé. Slzení očí je normální, ale jen do určitého množství.
V loni v létě už to bylo, ale fakt hodně. Byli jsme opět (na jiné) veterině, kde paní doktorka do očka kápla fluorescein a posvítila do oka nějakou lampou, zda není poškozená rohovka.
Naštěstí nebyla, tak dostal jen nějaké kapičky na týden a pak oplachovat borovkou dle potřeby.

Do třetice jsem ve čtvrtek přijela později z práce, hráli jsme si a při přetahování se mi zdálo, že má jedno očko nějaké zvláštní. Stopla jsem hru a jala se oko prozkoumávat. Ve vnitřním koutku pravého oka měl chuchvalec žlutozeleného hnisu, vlevém sice nebyl hnis, ale výtok také tvořil hustý chuchvalec.

Okamžitě jsem volala na veterinu - musíme se hlásit předem. Žádná operace neprobíhala, tak jsme mohli přijet hned. Když jsem to zjistila, opatrně jsem mu koutky vytřela, než jsme dojeli na veterinu (cca hodina) už měl v koutku zase trochu hnisu.

Vet mu nejdříve oči vypláchl a prohlédl. Žádné vřídky nebyli vidět. Ptal se kolik mu je let, když jsem mu řekla, že 3,5 tak řekl, že by to asi třetí víčka být neměla, ale přesto mu oči umrtvil a pinzetou třetí víčka vytáhl a otočil "na ruby". V pravém, zhnisaném očku, měl na vnitřním víčku jen 3 vřídky, v levém, které sice vždy více teklo, ale jinak bylo v pořádku měl jeden "vřídek" vedle druhého + obě oči zarudlé.

Říká se tomu prý folikulární konjuktivitida nebo plazmocytární infiltrace třetího víčka a obvykle to mívají štěńata a mladí psi přibližně do jednoho roku.

Crazy zatím dostal atb a kortikoidy a pokud to nezabere, půjde v září na seškrab. Sice je to uspání jen na 10 minut, ale pořád je to narkóza, tak se toho trochu bojím.

V pátek jdeme na kontrolu a pak se uvidí.

Letní sestřih

19. června 2015 v 17:56 | Jana Š
Přišel čas na letní sestřih.
Crazymus e ohromně ulevilo. Jeho, v poslední době, polomrtvé plazení se změnilo v bleskurychlý běh. Je jak motorvá myš :-D
Hlavu, nohy i ohon má jen trochu zkrácené, tělíčko jsem nechala vzít na 6 mm.
Zjevně se mu to líbí.

A aby tu nebyl jen text, přidávám fotky Před a PO ze včerejška.



Pokud o foto ve výstavním postoji

Z kelímkovníku balonkovník

8. června 2015 v 17:53 | Jana Š
Delší dobu jsem nepřispívala a fakt je, že nějak nebylo co. Chodím zase na rehabilitace a navíc mi trochu haprovalo zdraví, takže jsme museli cvičák, dlouhé vycházky a výlety odložit.

Nicméně doma nezahálíme. Hrajeme různé Hersenwerkové hry, klikáme atd.
V sobotu jsem také vymyslela nový hlavolam. Asi není pro každého, nicméně Crazymu se líbí. Na tyčku z kelímkovníku jsem navlékla balonky a dala ji do nejvyšších dírek.
Pod ně jsem naskládala pamlsky a Crazy se mohl pustit do hledání.

No, měla jsem nejdřív strach, aby je nezačal lovit, protože to dělá moc rád, ale naštěstí se věnoval mlsotám a balonky ho nechaly chladným.
V sobotu večer u nás byla ségra se švárou a Tracy a zkusila si to i Tracy.
Ačkoli má z balonků hrůzu, zvládla to skvěle, jako by je ani nevnímala. V neděli jsempak koupila ještě 4 florablové míčky a tím jsem hru ještě ztížila. Na videu pracuji :-)

Na FB Hersenwerku měli poznámku zda se nebojím prasknutí. To holt musí každý zvážit sám. Nemyslím si, že jsou tak nafouklé, aby praskly - až na jeden, tak ten asi krapet odfouknu.

Romeo a Julie aneb Zamilovaný Šílenec

9. května 2015 v 11:08 | Jana Š
Crazy se nám zamiloval. Nevidí, neslyší, takže to pro něj znamená být teď cca 2 týdny na vodítku.
První týden hárání Gimi jakžtakž přežil, mohla jsem ho pouštět alespoň na poli.
Teď, ale záhadně ohluchl i tam - nějaké Ke mně, Pocem, Tady, Crazy ... nic nezabralo.
Až jsem na něj zařvala stop a on absolutně stuhnul. Je fajn mít Emergency Cue :-)

Crazy je z přítomnosti háravek mimo, ale pokud najde jen jejich značky, začichá se a dál je nehrotí.
Problém je pokud je to značka Gimi nebo Mandy, které jsou jeho kamarádky. To jde pak po stopě až k jejich domu a nic a nikdo ho nezastaví.

Momentálně hárá Gimi, se kterou se vídá nejvíc. Momentálně máme štěstí se s ní potkávat i teď, když hárá. Ještě ke všemu se obvykle srzíme někde na rohu, takže nemám čas ho vést jinudy. Gimi jde provokovat a schválně k němu běhá, takže musím vzít Crazyho na ruku odnést ho.

A co Romeo a julie v nadpisu? Bohužel sjem u sebe neměla foťák což mě dost mrzí.
Byli jsme se projít a na balkoně (tedy ono je to spíš jen takové to francouzské okno, až na zem, tam krrátký parapet a zábradlí) seděla Gimi. Crazy si sedl pod "balkon" a kňoural na ní.
Mrzí mě, že sjem u sebe neměla foťák a ni mobil - mobil totiž s sebou zásadně nenosím.

Docela mě ti dva pobavili jak tak na sebe koukali.

Setkání s bullovčákem

8. května 2015 v 11:43 | Jana Š
Na začátku článku chci upozornit, že se bullů (či tzv. bojových psů) nebojím, když jsem sama. Když mám u sebe crazyho nemám problém s bullíma holkama. Ale je fakt, že kombinace Crazy a bull kluk mě dost znervózňuje, zvláště, když neznám psa a pán široko daleko nikde, tudíže nevím jak moc je či není socializovaný a co na psí kluky "říká".

Ve středu jsme byli zrovna u kapličky a mířili k jednomu bývalému statku, kde je teď velká firma a za ní vstup na polní cestu, kde jsem chtěla nechat Crazyho vylítat.

Crazy se mi na delší dobu začichal v trávě a zatímco jsem se šla podívat co to tam má tak zajímavého, najednou vedle nás stál německý ovčák (postava, barva srst) s pitbullí hlavu. Krásný pes, byť "mixovaný".

Nicméně, to, že je to kluk a páníček široko daleko nikde mě trochu znejistilo. Už proto, že nedávno byl s páníčkem u rybníka, kde byl přivázaný k zabradlý, byť jsme šli po druhé straně ulice, řval na nás jak šílenec (ten pes, ne páníček).
Nicméně jsem musela zůstat v klidu, aby Crazyho nenapadlo mě bránit. S mamkou by to tiž určitě udělal. Když je s ní a mamka se psa, kterého potkají bojí, tak po něm Crazy začne jít, i když se mnou se ho nevšímá nebo se dokonce přátelí.

Bullovčák si Crazyho očichal a Crazy jeho a zatímco Crazy byl celkem napjatý, bullovčák mával ocasem v klidném tempu, vypadal přátelsky a šel s námi. (Další pes, který by na vodítku "vraždil", ale na volno je zlatej. Shodou okolností ti další dva co se takto chovají jsou němečtí ovčáci (jeden kříženec, jeden čistokrevný).)

Za boha jsme se ho nemohli zbavit. Vždy běžel kousek před námi, pak zjistil, že Crazy něco značkuje, tak mu to šel honem přeznačkovat.
Crazy chtěl naopak přeznačkovávat jeho značky, ale toho jsem bála.

Loni jsme potkali samovenčícího rotvajlera - taky kluka. Crazy se s rotvajlery zná takže mi to nepřišlo nijak nebezpečné. Chodili spolu a přeznačkovávali se. Jenže bylo to v pohodě jen do chvíle, kdy mi Crazy začal přeznačkovávat jeho značky. Po několikerém přeznačkování už na Crazyho začal rotvík vrčet, takže jsme se radši zdekovali.

U bullovčáka jsem tedy přeznačkovávání rovnou zatrhla a doufala, že se sebere a půjde domů. Ale on si Crazyho dost oblíbil. Stále ho chodil očichávat, kroužil kolem nás a přepisoval mu značky. Na "povely" jako JDI DOMŮ nebo PADEJ, nereagoval a popravdě jsem neměla odvahu na něj zařvat nějak víc, aby si to nerozmyslel a Crazyho mi neschramstnul.

Když se rozeběhnul někam dál před nás, honem jsem s Crazym zahnula za roh, ale za chvíli byl zase u nás. Asi chtěl zůstat ve smečce. Nakonec zahlédl jiného psa a tak jsme se ho zbavili.

Byl to zážitek za všechny prachy a jsem zvědavá kdy ho zase potkáme. Mluvila jsem pak s maminkou jeho majitele a říkala, že je na jorky zvyklý - mají doma 4 - plus jednoho pitbulla, jednu pitbullku a černou labradorku, takže socializovaný je naštěstí dost.

Crazy ovčáky miluje a naštěstí nerozlišuje, zda jde o křížence nebo čistokrevné psy. Na snímku dole s kamrádem Athosem ze cvičáku.

Agrese zažehnána?

6. května 2015 v 15:35 | Jana Š
Už jsem se tu několikrát zmínila o Crazyho vztahu k borderám a žlutým labradorům, který není právě růžový. Krom toho sem tam vyjel i na nějakého huskyho, jacka nebo knírače, ale to bylo vzájemné. U borderských a labích kluků si byl schopný i sám začít.

Zbavit se vyjíždění - ať vyprovokvaného ze strany druhého psa nebo ze strany Crazyho jsem se rozhodla kombinací hned několika způsobů - a doufala, že to vyjde.

POZOR! NEJEDNÁ SE O NÁVOD, JAK ŘEŠIT PSÍ AGRESI - VŽDY ZÁLEŽÍ NA OKOLNOSTECH A TYPU AGRESE (STRACHOVÁ, TERITORIÁLNÍ, VYJIMEČNĚ DOMINANTNÍ) A VŽDY JE LÉPE JI ŘEŠIT SE ZKUŠENÝM VÝCVIKÁŘEM ČI "PSÍM" PSYCHOLOGEM!
JÁ SE ROZHODLA POKUSIT SE O ŘEŠENÍ SAMA S TÍM, ŽE SI PŘÍPADNÉ NÁSLEDKY PONESU SAMA. TAKŽE SAMY TO NEZKOUŠEJTE.

Jako první část nápravy jsem zvolila Hersenwerk. Ten sám o sobě agresi nezažehná, ale pes si zvýší sebevědomí ("Jsem dobrej, tohle dokážu vyřešit sám.") a v jeho očích stoupne hodnota páníčka ("Bez tebe bych tuhle zábavu neměl.").
Krom toho jsme začali chodit na hodiny Sportovní přípravky se zaměřením Drive/Sebekontrola, kde se konkrétně my zaměřujeme na zvyšování drive hraním, takže opět stoupá hodnota páníčka.

Další část tvořilo vyhnutí se potenciálním agresorům nebo psům, které nemá rád Crazy (bydlím na vsi, takže vím, kteří psi jsou vyjížděči a kteří ne), ustoupením stranou do trávy nebo na parkoviště apod. (prostě do bezpečné vzdálenosti) a přiřazení k noze nebo sednutí. Pokud zachoval klid, tak okamžitě veliká odměna v podobě pamlsku a chválení nadšeným hlasem.
Pamlsky a nadšený hlas jsem používala, kdykoli jsme potkali nějakého psa (ať kámoše, "neutrála", nepřítele či vzteklouna) a Crazy hezky vnímal mě a jich si nevšímal, což je obdoba hry "Podívej se na to".

V pondělí jsme potkali středního knírače, který se staví agresivně ke všem psům. Vrčí, staví se na zadní, štěká, snaží se táhnout směrem k psovi. Pokud jsem se ho všimla včas, Crazy se nechal přivolat k noze či posadit a povrčíval, pokud se ho všiml jako první on, zběsile na knírače vrčel a nevnímal.
Tentokrát jsme se ho všimli oba tak nějak najednou. Pes začal hned "plavat" (tak říkám pohybu kdy pes táhne, odráží se zadním a předníma máchá ve vzduchu) směrem k nám. Crazy si ještě očichnul jednu trávu a nechal se bez problémů s povelem k noze odvést na parkoviště. Tak jsme v bezpečné vzdálenosti kolem knírače, který na nás zběsile vrčel, prošli. Crazy šel u nohy a sledoval mě, asi 2x po psovi hodil očko, ale zjevně ho nijak zvlášť nezajímal. Samozřejmě následovala ohromná pochvala a masíčko.

Podobně přecházíme i kolem jednoho křížence z útulku, před nímž mě jeho panička vždy varuje. I když po Crazym jde, Crazy ho neřeší a sleduje mě. I když je fakt, že zrovna s tímhle psem nikdy moc problémy neměl. Zavrčel na něj snad při jednom setkání, jinak ho vždy okázale ignoroval.

Včera večer jsme potkali křížence pinče a čivavy Harryho. Je to hodně temperamentní roční puberťák, který má z čivavy jen merle zbarvení. Crazy si s ním je schopný hrát, než ho začne moc prudit. Pak na něj Crazy vrčí. Sice je to jen takové to varovné vrčení, ale myslím, že by se dokázal ozvat i důrazněji.
Když toho na Crazyho bylo moc, začal se mi opírat zadkem či bokem o nohy, aby byl částečně chráněný. To jsem nakonec vyřešila tak, že jsem si k těm dvěma sedla na bobek a začala oba hladit. Začali se v klidu očichávat a pak se už bez problémů rozešli.

Dnes ráno jsme potkali huskouna, se kterým je nenávist vzájemná už na dálku (cca 5 metrů) a ani včasné odvolání nikdy nezabránilo tomu, aby po sobě nešli alespoň tak, jak vodítko dovolí.
Dnes ráno však byli oba jako vyměnění. Potkali jsme se zrovna na chodníku, který je tak akorát široký pro projetí dvou kočárků - z jedné strany plot, z druhé cihlová zeď. Já i pán jsme si dali psi k pravé noze (navíc měl husky ohlávku) a s povelem k noze jsme prošli bez problémů. Crazy se na huskyho ani jednou nepodíval, husky na něj sice ano, ale žádné vrčení se neozvalo.

Teď bychom potřebovali potkat ty hlavní "nepřátelé", tedy jednoho ze dvou zdejších žlutých labradorů z nichž jednoho nemá rád Crazy a s druhým je to vzájemné nebo dva borderáky, kteří jdou po Crazym, stejně jako on po nich. Ať vidím jestli už opravdu pracuje mezi psy tak jak si přeji.

Samozřejmě mi nejde o to, aby se s nimi přátelil. Jediné co chci, je aby je ignoroval nevyvolával konflikty sám, ani se nenechával vyprovokovat.
Je mi jasné, že při seznamování s spími kluky budu muset být vždy ve střehu, aby zbytečně nedošlo k šarvátce a my se zase neposunuli o několik kroků zpět.

Myslím, že Crazymu také hodně pomohla Pedigree procházka se psy a For Pets, kde bylo plno psů, které prostě nemohl nebo nestihl řešit.
Také se teď párkárt setkal se rvačkou jiných psů, kde jsem mu vždy klidným hlasem řekla "Neřeš je" a ve chvíli kdy na mě kouknul dostal odměnu a odešli jsme, takže snad začne provokacím trochu odolávat.

Tlapka nám není souzená

25. dubna 2015 v 13:15 | Jana Š
Dnes se uskutečnil trek O drahelskou tlapku. Bohužel jsme se opět nezúčastnili.
Zatím co loni jsem si já pochroumala kotník, od včerejska má crazy problém se zády.
Koupila jsem mu nový postroj a asi jsme se s ním vydali na příliš dlouhou procházku a namohl si záda.
Dnes už je sice lepší, ale je vidět, že ho to stále trochu bolí, takže jsme zůstali doma :-(
Snad to příští sobotu, kdy se chystáme na procházku v rámci maratonského víkendu, vyjde.
 
 

Reklama