I přemýšlení může bolet

26. února 2018 v 20:01 | Jana Š |  Deníček aneb zážitky s jorkšírem
K článku mě inspiroval názor, se kterým jsem se nedávno setkala. Pes, trénovaný pozitivní motivací (což pro toho konkrétního člověka bylo totéž co pozitivní posilování) je údajně jen strojem neschopným samostatného uvažování.

Crazy koncem roku (opět) ukázal, že při pozitivce přemýšlí, jen to vždycky nedopadne tak jak by on (nebo častěji já) chtěl.

Na Silvestra jsem se rozhodla nafotit PFko, jako ostatně každý rok. Pozadí měl tvořit náš vánoční stromeček a tak jsem před něj postavila stoličku, na ní položila králičí kůži, kterou dostal Crazy od ségry k Vánocům a nechala ho na ni vyskočit. Vedle něj jsem postavila šampáňo a PFko bylo na světě.


Fotek jsem samořejmě fotila více z různých úhlů, kdy Crazy seděl nebo ležel, abych pak mohla vybrat tu nejlepší. Když se mi zdálo, že se zatvářil obvzlášť inteligentně dostal odměnu.

Po skončení focení jsem si řekla, že by si za trpělivost zasloužil něco speciálního. Uklidila jsem Bohemku a protože Crazy hrozně rád cvičí, dala jsem mu pár jeho oblíbených povelů (tlapky, couvání, sudy, vevrerku ...).
Problém byl, že Crazy po chvilce začal přemýšlet - na rozdíl ode mě, jinak bych se Bohemkou uklidila i tu stoličku. Nechci ho přeceňovat, ale asi si fakt uvědomil, že na stoličce přeci jenom seděl anebo ležel a měl přísun pamlsků, tak proč by teď tajtrlíkoval? A tak se rozeběhl a přistál na stoličce...

Tedy plánoval přistát, jenže srst králičí kožešiny, je natolik hlaďoučká, že Crazy jel stále dál a skončil na nejspodnějších větvích vánočního stromku. Nějak se mu podařilo se během toho letu přetočit a tak zadkem seděl na větvích a předními se zoufale přidržoval stoličky.
Nevěděla jsem, jestli se mu mám smát nebo se děsit, protože řinkot skleněných ozdob nevěstil nic dobrého. Naštěstí přežili všichni. Stromek zůstal stát, pár ozdob popadalo, ale zůstaly vcelku a Crazyho jsem z větví vyprostila.
Představa, že z něj tahám střepy nebyla vůbec příjemná.

Nakonec jsem se mu, ale hrozně nasmála, když jsem zjistila, že je v celku a bez střepů v kožichu. Aby se nebál příště skákat, dala jsem mu pak povel na stoličku vyskočit. Skočil opravdu opatrně, a neuklouzlo mu to.

Jsem zvědavá jestli ho ještě někdy napadne být takhle iniciativní a nabízet chování, které po něm nechci. Holt měl podnět, tak ho chtěl zkusit využít.


Po Crazyho pádu do stromečku jsem mu dala stoličku dál a ještě jednou ho na ní poslala. Chtěla jsem mít jistotu, že se později nebude bát skákat.

Králičí kůži dostal Crazy od ségry a zamiloval si jí. Rád spí pod ní i na ní.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama