Leden 2017: 21.01. - 31.01.

21. ledna 2017 v 13:48 | Jana Š |  Deníček aneb zážitky s jorkšírem
31.01.2017 - Tryskomyší pohon a focení
Když už musíte vstávat v půl pátý, nic nepobaví tak, jak procházka s jorkšírem ve 2,5 cm čerstvě napadaného mokrého sněhu. Tryskomyší pohon a když se objeví hlava, před chvílí ukrytá v závěji, máte sněhovou kouli na nožičkách
Dnes bylo veselé ráno.
Po návratu z práce se fotila sponky zapůjčené od kolegyně. Crazy dělal modela, tak tu budou fotky, až dostanu svolení.
Večerní procházku jsme strávili lítáním po poli asi v 5 cm sněhu.

Po válení se ve sněhu

Sněhuláček
30.01.2017
Dnes se nic zvláštního nestalo. Ráno venčení, pak byl venku s mamkou a večer jsme byli na kratší procházce spolu.
Jelikož chvilku pršelo, chvilku padal sníh, bylo to hodně uklouzané.
29.01.2017 - Setkání se psy
Na dnešní procházce jsme potkali řadu psích kámošů. A to jdsme šli ven už v půl osmé.
Nejprve jsme narazili na fenku "jorkšíra" (která ze všeho nejvíc připomínala drsnosrstého jezevčíka) Kikinu. S tou jsme se ještě nikdy neviděli.
Crazy z ní měl velkou radost a chvilku si pohráli.
Pak jsme potkali Jessie - buď je to větší barevný boloňák, nebo něco jako pudl. I z ní byl Crazy nadšený. Zanjí se už dlouho.
Třetí kámoška byla jorkšírka od sousedů Sofinka, kterou jsme dooprovodili domů.
Ráno i odpoledne jsme obešli celou ves a večer jsme si dali ještě jednu rychlo procházku. Také jsme si chvíli zatrénovali a pohráli si.
28.01.2017 - Procházka s foťákem
Stejně jako minulou sobotu jsem si i dnes vzala foťák s sebou. Tentokrát jsem se ujistila, že je baterie plně nabitá a je foťáku.
Nejprve jsem natočila krátké video, Crazyho řádění ve sněhu a pak jsme potkali Tedddyho. S ním jsem též cvakla pár fotek a nejvíce jsem se věnovala fotografování na poli. Crazy se opět válel na ušlapaném sněhu - to dělá s velkou oblibou a je mu úplně jedno, zda na sobě má obleček nebo ne.
Tenokrát ho měl, protože bylo -6°C a foukal pořádně ledový vítr. Během focení, mi pomalu odpadávaly prsty, ale Crazymu to zjevně nevadilo :-D

Po návratu domů, Crazyho čekala vana. Z toho opravdu nadšený nebyl, ale přežil to - co mu zbylo jiného. Během fénování dostával pamlsky, tak ho vzal na milost a teď se hřeje u topení.

Pár fotek z procházky. Více pak bude v samostatném článku.
Čím víc válení, tím líp :-)

27.01.2017 - Můj odpočinkový den
Mamka vzala Crazyho ven, chvíli před tím, než jsem přijela domů, takže mi jsme vyrazili až v půl osmé. Sám se rozhodl, že stávkuje, takže jsme prošli jen naši krátkou, ranní trasu a šel domů.
Dnes tedy žádné novinky. Za to zítra chci s sebou vzít foťák, tak snad se něco zadaří.

26.01.2017 - Dlouhá procházka - opět
Procházku jsme si dali opět docela dlouhou - skoro 1,5 hodiny a opět kolem celé vsi. Chtěl i dolů k rybníku, ale když jsem viděla, že je celá cesta jeden led, zatrhla jsem mu to.

25.01.2017 - Počítačové školení
Dnes jsem byla v rámci práce na počítačovém školení Power Point, Outlook a Skype for Business. Power Pint byl fajn, protože pán uměl dost zaujmout. Druhý přenášející byl tak trochu uspávač hadů, ale přeci jen jsem se i tam něco nového a důležitého dozvěděla. Už se umím na pracovní email dostat i ze soukromého PC, je-li to nutné :-D
Domů jsem dorazila o autobus dřív než jezdím z práce normálně a byla jsem utahaná jako pes. Z práce takhle zničená až na výjimky tedy nechodím.

Crazy byl s mamkou venku, takže jsem mu jen párkrát hodila plněné vajíčko a mohla se chvíli natáhnout. Lehnul si k mně a odpočíval taky :-D

Dnes jsme po poprvé od doby co jsem začla amarodit (i když jsem do práce chodila furt) šli na dlouuuhatánskou procházku. Obešli jsme celou ves, takže nějaké 3-4 km. Potkali jsme kamaráda Mikyho (biewer), se kterým si trochu pohráli a vůbec se pořádně vyřádil.

24.01.2017 - Na lovu vajec
Ani dnes nebylo na procházce nic zvláštního, ale kolegyně, která byla na horách se svým vnoučkem mi přinesla asi 10 kinder vnitřků z kinder vajíček.
A to bylo pozdvižení. Hned jak jsem je vysypala z pytlíku, začal mi je nosit, že je na čase naplnit je nějakou dobrotou a začít házet. Vlastně ani nevím, jak mě už před lety napadlo, zkusit mu vajíčko naplnit. Crazy si ho rychlostí blesku otevřela tak se z toho stala oblíbená zábava. Moc dlouho,a le nevydrží - tak maximálně 20 otevření. Většinou ani to ne. Pak už ho nejde zavřít a letí do plastů. Teď má na pár dní o zábavu postaráno.

Navíc jsme zase jednou začali procvičovat kýchání a kývání na povel.
Docela jsem se u toho nasmála. Krátký sestřih z asi 10ti minutového tréninku triků najdete na konci dnešního dne.
Pšíká na začátkua kývá cca od 1:48.

23.01.2017 - Nic zvláštního
Dnes se nudálonic výjimečného.

22.01.2017 - Jdeme se klouzat
Ráno jsme vyrazili na dlouhou procházku. Bylo pěkně, takže jsme to natáhli na cca 4 km. Vzala jsem s sebou i foťák - a při pokusu o první fotku jsem zjistila, že v něm nemám baterku. Ach jo.
Cestou jsme šli kolem kopců, které jsou v zimě využívány k bobování. Nikdo tam nebyl a Crazy se tam hned vrhnul s nadšením sobě vlastním. Kousek běžel, kousek se klouzal, pak se vyškrábal za mnou nahoru a zase znovu.
Vždy sebou fláknul na bok a jak se válel, klouzal se dolů.

Po návratu jsme trénovali triky na dogdancing.

Večer jsme vyrazili opět na dlouhou procházku. Potkali jsme hned několuk pejska. Nera - výmara, který se na nás vrhnul, ale paníček mu včas zašlápl stopovačku - Endyho - mladého kokra, který se nechá očichat, ale vyděsí ho i výzva ke hře - a černého psa, asi křížence dogy, který s páníčkem pěkně mával.
S Crazym vyšel pěkně, ale Endy "dogouše" vyštěkal a ten se na něj tak ježil, že jsem čekala, že se servou. Jsem fakt ráda, že Crazy velké psy neprovokuje.

21.01.2017 - Vzhůru na pole
Dnes jsem zase jednou vyrazili na delší procházku. Potkali jsme háravou fenku a Crazy se nechal překvapivě odvolat, i když ho i ona sama provokovala.
Dost potěšil.
Z čeho jsem však moc radost neměla byla procházka po poli. Jako vždy si tam lítal na volno a najednou se sebral a se staženým ocasem si to metl zpět odkud jsme přišli. Zavolala jsem ho, zarazil se, přiběhl, dala jsem mu odměnu, ale než jsem ho stihla čapnout, už zase zdrhal. Takhle jsem ho musela zavolat ještě 2x, než se mi ho podařilo odlovit.
Jelikož tohle dělal naposledy jako puberťák, docela mě to vyvedlo z míry. Na druhou stranu jsem ráda, že i když se zjevně něčeho bál - zřejmě zvuku nebo pachu, který jsem já nebyla schopná vnímat - tak byl stále schopný nevzít do zaječích úplně.

Připla jsem ho raději na vodítko a pokračovali jsme v cestě. Na vodítku se už choval klidněji, nicméně stále táhl ocas po zemi.
Jediné čeho jsem si všimla, byl hluk z Pražského okruhu. Podle toho odkud fouká vítr, jak je nízká oblačnost a podobně, u nás "řve" okruh. Sice jsme byli na nejvzdálenějším konci vsi, ale vlastně na nejvyšším bodu a fakt, je že dnes byl okruh slyšet, jako bychom šli vedle něj.
Možná pro to, byl vystrašený, přestože když jdeme v ulici opravdu vedle něj (nějakých 100 m, ale je tam protihluková zeď), takhle na nervy nebývá.

Když jsme pak z pole vešli do ulice mezi domy, byl už v klidu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama