Report Psí procházky s NF Pes v nouzi

29. června 2016 v 17:08 | Jana Š |  Reporty ze psích akcí
V neděli 26.06.2016 se v Divoké Šárce v Praze uskutečnila již několikátá procházka na podporu Nadačního fondu Pes v nouzi.
My jsme se zúčastnili poprvé, ale někteří účastnici šli již po několikáté.

Kdo chtěl mohl svého psa označit stužkou:
Žlutá - Pes je bojácný, v rekonvalescenci, senior ... (prostě potřebuje více prostoru)
Bílá - Pes je s průkazem původu
Fialová - Pes je bez PP nebo z útulku

Když jsme v 10:25 spolu s Crazym a kamarádem Jindrou dorazili na místo, byl tam jen jeden účastník a pořadatelé. V 10:30 se najednou začali všichni objevovat, prostě chodí na čas (nebo byli v Mekáči :-)).
Psů se sešla všehochuť - jorkšíři, basenji, angličtí a stafordširští bulteriéři, pudlíci... a nejrůznější kříženci.
Lidí se sešlo asi 30, pejsků přibližně 20.

Než jsme vyrazili na procházku údolím Divoké Šárky, měli jsme krátkou přednášku o masážích psů od Terezy Machové. Tedy proč pejska masírovat, kdy je to naopak nevhodné apod.
Pak jsme vyrazili na procházku, kde jsme se už více rozprostřeli. Zúčastnila se i jedna háravá jorkšíří slečna, která byla i na srazu minulý týden (to teprve začínala), takže Crazy prakticky celou cestu táhl jak parní lokomotiva. Ještě, že jsem mu dala tahací kšíry a vodítko s amortizérem.
Ač jsem se ho z počátku snažila přimět k poslušnosti, hormony byli silnější... nakonec nechat se vytáhnout do kopce taky není od věci. I když by to člověk od 3,5 kg jorka nečekal, táhnout umí, když má proč. :-)

Cestou jsme šli chvilkami s háravou jorkšírkou Sabi (když jsme ji dohnali), chvilkami s krásným křížencem Edou, který je v dočasné péči a hledá nový domov a chvilkami s Elvisem, pudlíkem od nás ze vsi.
A abych nezapomněla, potkali jsme se i s Lawinkou, stafordkou z našeho cvičáku a Crazyho kámoškou. Ta šla však s ostatními stafíky hned vpředu.

Měli jsme i jeden nepříjemný zážitek. Já s Jindrou a Crazym jsme přešli odbočku na lesní cestu, která vedla z kopečka a šli dál po trase do kopce. Za námi šla paní s Elvískem a slečna s Edou. Zaslechli jsme zvuky kola, tak jsem se otočili a viděli jsme cyklistu mezi námi. Chtěli jsme mu uhnout, ale on zatáčel a sjížděl na tu lesní cestu. Otočili jsme se zpět, že budeme pokračovat, když najednou slyšíme praskání větví, nadávání, křik a cinkání zvonku.
Fakt je, že mě úplně zamrazilo a už jsem se chystala hledat mobil, že budeme volat sanitku.
Sráz naštěstí nebyl velký, pán jen nadával, byl otřesený, pomoc nechtěl, vytáhnul kolo a pokračoval dál. Ale tedy řeknu vám, že příjemný zážitek to nebyl.

Asi 20 minut na to, jsme došli na louku, kde jsme se usadili a Mili Kapounová nám povídala o konejšivých signálech, komunikaci mezi psi apod.
Fakt je, že s jejími názory ne vždy souhlasím (Její webová stránka: https://mili-kapounova.cz/), nicméně co nám říkala tam, mělo hlavu a patu.
No, ale taky jsem to úplně nevnímala. Hodně jsem sledovala psy, kteří se už uvolnili a začali spolu více komunikovat.
Jedna stafbulka si tam hrála s Elviskem a tak se rozdivočila, že mi (sedicí) skočila do náruče :-) Její majitelka se mi omlouvala pak mě chválila, že jsem to ustála :-D
Fakt si nemyslím, že by z toho bylo třeba dělat nějakou tragédii. Nikomu se nic nestalo a ještě nás ty její zběsilosti pobavily.

Po povídání s Mili jsme se už vydali zpět k našemu výchozímu bodu. U schodů jsme se rozloučili a pak si šel už každý svou cestou.

Trasa byla celkem dlouhá asi 5,3 km, většinou po rovině nebo do mírného kopečka. Počasí vyšlo pěkně, až na závěr to zase začalo připalovat.
Pro pejsky se vybralo 1630 Kč.

PS: Už během čekání na bus jsem z Crazyho setřásla 2 klíšťata, v buse jsem našla jednou zakouslé a doma další 3 zakouslá. V pondělí pak ještě 4. Na to, že mu měl ještě fungovat antiparazitární šampon, měl slušný "úlovek".
Tak doufám, že mu te´d zabere Frontline.


Pár fotografií od kamaráda Jindry Petříka

Já, za mnou se schovává Petra, jork je můj Crazy a Crazyho kámoška ze cvičáku stafbullka Lawinka.
Seznámení s "trpaslíčky" :-)
Crazy zjistil, že s námi jde Sabi - hárající fenka - a zbytek cesty táhnul jak parní lokomotiva. Příště si beru sedák.
Vykračujeme si.
Občerstvení
Eda, pejsek k adopci.
Krmení dravé zvěře.
Crazy a pudlička dostávali do tlamičky, stafbulce jsem dávala na batoh. Nemám problém se s bullama pomazlit, ale prsty jim nesvěřím (jako ostatně žádnému psovi většímu než toy pudl :-))
A krmení pokračuje ještě s Elvískem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Karol Dee Karol Dee | Web | 29. června 2016 v 22:44 | Reagovat

Nápad s označením útulkáčů je hezký a žlutá stužka je samozřejmost, ale proč by se chtěl někdo chlubit bezpapírákem, to nevím. :D Zdá se, že to byla pěkná, laicko-pejskařská akce, taková ta pohodová, kdy lidi jsou tam prostě proto, že mají rádi pejsky. A to je fajn :)

2 Jana Š Jana Š | E-mail | Web | 30. června 2016 v 18:30 | Reagovat

[1]: Tak bez PP a útulkáčci měli stejnou stužku, tak to zase tak moc neřešili.
Akce to byla fajn. NF Pes v nouzi je pořádá celkem často, takže zase určitě vyrazíme.

3 frisbeedogs frisbeedogs | E-mail | Web | 1. července 2016 v 20:33 | Reagovat

Tak upřímně já bych Kapounovou neposlouchala vůbec, kdybych tam byla. Mně nic z toho, co říká, nedává hlavu ani patu.

4 Jana Š Jana Š | E-mail | Web | 1. července 2016 v 21:57 | Reagovat

[3]: Mě jen ty konejšivé signály, ale je fakt, že ty znám už z knížek Turid a řešili jsme je na cvičáku i na workshopu Tellington Touch.
Takže pro mě vlastně nic moc nového.

5 Basenji Enzi Basenji Enzi | 2. července 2016 v 0:15 | Reagovat

Frontline nebrat, v Praze moc nefunguje. Spíš Advantix. ;)
Zdraví Enzi, kterého slečna jorková těsně po hárání úplně vyřídila. :D

6 Jana Š Jana Š | E-mail | Web | 2. července 2016 v 11:53 | Reagovat

[5]: My nejsme z Prahy (jsme kousek za) a u nás naopak nefunguje Advantix. Nicméně s Frontlinem nemám problém v Prokopáku, ve Hvězdě, ve Stromovce ..., ale v Šárce to byla katastrofa.
Podle toho jak se jorkšíří slečna ke Crazymu nastavovala mám podezření, že spíše zrovna hárala než, že byla po, ale těžko říci.
Minulý týden jsme byli na srazu jorků, kde byla fenka (jiná, ale tuhle jsme tam potkaly taky) 19 den hárání, takže vlastně už měla končit, ale ke Crazymu se stavěla a ještě dávala ocas stranou, tak jsme musely být neustále ve střehu.
Občas to holt na srazech není jednoduché.

7 Basenji Enzi Basenji Enzi | 2. července 2016 v 22:13 | Reagovat

[6]: Podle svého hormona nemůžu soudit, ten jde někdy i po holkách, co zrovna nehárají. Má 3 husky kamarádky a u nich dělá scény scény celoročně. Ucítí je i pár ulic vedle a totálně vypíná mozek. Stejně tak jedna kishu inu, i po kastraci. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama