Červenec 2015

Prague Intercup 04.09.2011

22. července 2015 v 14:47 | Jana Š |  Fotografování koní
Mezinárodní výstava opět stála za to. Tentokrát jsem převážně natáčela, ale i pár fotek se najde. Vzhledem k mizerným světelným podmínkám nejlépe vyšli fotky běloušů - a mezi námi, bělouši jsou stejně nejhezčí :-)

Fotoaparát: Panasonic DMC-FZ8

Související články

Mezi výstavním postojem a vzpínáním může být jen kratičký okamžik.


Když se do postoje nechce

A jelikož zahraniční vystavovatelé vědí, jak diváky uchvátit, muselo dojít i k seznámení ...




Národní výstava arabských plnokrevných koní 03.09.2011

21. července 2015 v 14:14 | Jana Š |  Fotografování koní
Má druhá návštěva arabského víkendu se odehrála 03.09.2011. V sobotu se opět objevili naši koně. Přišlo mi, že tentokrát bylo více koní, kterří vypadali jako typičtí arabové a i předvádějící se zdáli o něco zkušenější než předešlý rok.

Související články

Mladá, temprementní kobylka. Její video spolu s několika dalšími najdete v článku Arabi - nejsou dokonalí?


Jeden z venku. Nevím, zda se jednalo o českého nebo zahraničního koně.


Dostat koně do výstavního postoje, není jednoduché.

Prague Intercup 05.09.2010

20. července 2015 v 17:25 | Jana Š |  Fotografování koní
Po tom co jem viděla zahraniční koně, mi bylo jasné, že chov i vystavování našich arabů má co dohánět. Koně byli překrásní a jak se nesli.
Mé zážitky z výstav (těchto i z následujícího roku) si můžete přečíst v článku: Arabi - nejsou dokonalí? kde najdete i videa z roku 2011.

Foceno Panasonic DMC-FZ8


Arabský plnokrevník ve výstavním postoji


Národní výstava arabských plnokrevných koní 04.09.2010

19. července 2015 v 14:00 | Jana Š |  Fotografování koní
V sobotu 04.09.2010 jsem prvně navštívila výstavu arabských koní - a stálo to fakt za to.
Tehdy jsem ještě neměla srovnání, takže mě předvedení koní i koně samotní velice uchvátili.
Nejvíce se mi líbí mladý hřebec Uranos - a také byl nejlepší.

Foceno Panasonic DMC-FZ8

Suhail Ibn Utah

S Maran

Arabi - nejsou dokonalí?

18. července 2015 v 16:35 | Jana Š |  Videa koní
Popravdě, nikdy se mi moc nelíbili. Od mala mě zajímali spíše těžší a těžcí koně - shire, percheron a hlavně kladrubáci, andalusani a frísové.
Z lehkých koní se mi líbili jen achalové a angličtí plnokrevníci.

V roce 2010 jsem ještě pravidelně kupovala Jezdectví a tam se jednoho dne objevila pozvánka na výstavu arabských plnokrevníků. Sice to nebylo moje oblíbené plemeno - naopak se mi nikdy nelíbila ta jejich štíčí hlava, ale měla jsem ještě poměrně čerstvě "falešnou" zrcadlovku, tak proč tam pro trénink focení nevyrazit.

Být či nebýt ... na blog.cz

15. července 2015 v 18:06 | Jana Š |  Novinky
Na blog.cz jsem si právě přečetla článek Generační konflikt na Blog.cz a dva odstavce v článku, vlastně samotný závěr, mě opět přivedl k úvahám zda z blog.cz neprchnout.

Už jsem nad tím přemýšlela v loni, snad dokonce někdy touhle dobou. Říkala jsem si, že "opravdové" stránky by mohly být lepší. Jenže představa, že budu všechny fotografie znovu upravovat (upravené pro blog.cz mažu hned jak je na blog dám a uchovávám jen originály), překopírovávat články atd. a navíc, že co se týče návštěvnosti budu začínat od začátku, mě nakonec přimělo, zde zůstat.
Od té doby přibyla spousta dalších článků a mám i některé věrné čtenáře. Navíc je návštěvnost opravdu super, i když komenty tu moc nejsou.

Jenže po přečtení článku zmíněného výše, mám opět zaječí úmysly. Konkrétně jde o tento odstavec:

Skončím tím, že se vrátím k slovům, která jsem zde už před časem sám použil v článku Otazníky nad budoucností blogů. Psal jsem v něm, že je možné, že totéž, co způsobilo na začátku raketový nárůst popularity Blog.cz, kde si mohl blog snadno založit kdokoli, může v budoucnu přivodit i jeho zkázu - a sice tu, že se všichni majitelé těch snadno založených blogů mezi sebou navzájem požerou kvůli generačnímu střetu.
Jak kdysi pronesl Anaximandros z Mílétu: "Z čeho je věcem vznik, to se jim stává i zánikem". Potvrdí se platnost této hluboké myšlenky jednou i na Blog.cz?


Samozřejmě vím, že je možné, že bude blog někdy časem zrušen. Ale při jeho zakládání mi to přišlo takové vzdálené. Když jsem nyní četla článek zmíněný výše, přijde mi, jako by do pár let měl být fakt konec. A tak asi pomalu, ale jistě, začnu zálohovat podstatné články, ukládat fotky a chystat novou webovku, ať později mám kde pokračovat.

Jedna z prvních fotek, které jsem na blog.cz vložila. Tříměsíční Crazy.

Tak šel čas

14. července 2015 v 21:19 | Jana Š |  Jak to vidím já
Nedávno mi mamka vyprávěla různé zážitky s dětství. Došlo samozřejmě i na zvířata :-)
Mamča se narodila v roce 1950 a tehdy v naší obci (po svatbě se naši odstěhovali a na začátku devadesátých let se vrátili zpět) ještě téměř auta nejezdila - první zde bylo v roce 1956.
Za to byli cesty plné koňských povozů, všude se chodilo pěšky nebo jezdilo vlakem.

Mamka nikdy neměla psa, ale měli kočky. Nejvíce si pamatuje na Micinku, narodila se v Praze v kotelně. Krmení žádné nedostávala, lovila jen myši a k pití dostávala mléko.
Pokud Micka přinesla blechy, zasypala ji babička (moje) DDT a tím se jich snadno zbavila. I přes tento způsob chovu (a nebo třeba díky němu), se dožila 17-ti let.

Co se týče psů, prakticky neexistovalo, že by pes mohl do domu, nedej bože do postele. Vesměs se jednalo o psi hlídací, středně velké, strakaté voříšky.

Když opustím hodně vzdálenou minulost, sama si pamatuju na devadesátá léta. Když sjem chodila do školy, byla vesnice plná německých ovčáků a jejich kříženců, strakatých voříšků střední velikosti, nebo strakatých "jezevčíků".
Čistokrevní psi se vyskytovali zřídka, když tak šlo většinou o plemena lovecká - jezevčíky, kokršpaněly a fousky.
Většinou byli krmeni zbytky od stolu nebo speciálními kolínky pro psy, na procházky se nechodilo a když se náhodou setkali psi stejného pohlaví, většinou to skončilo pořádnou rvačkou.
Hlídání fenek se nijak zvlášť neřešilo, štěňata se rodila z každého hárání a pak se topila. Neříkám, že to tak dělali všichni, ale pár případů od nás ze vsi znám.
Veterináře většina psů viděla jednou do roka, když přijel naočkovat psy proti vzteklině.

Pokud se pes toulal po vsi, nikdo to neřešil - však on se domů vrátí. Když ho nezajede auto.

Když tak vzpomínám na spolužáky, snad krom jedné kamarádky nikdo ani neřešil nějaké chození na cvičák, natož, aby provozovali psí sporty. Však většina z nich se v ČR teprve objevovala.
Psa s papíry neměl téměř nikdo - a když, už se o něm mluvilo jako o snobovi.

Kolem roku 2000 nastala změna. Pomalu, ale jistě se začalo krmit granulemi, někteří psi se už dostávali alespoň občas na procházky. Na vsi se začali objevovat "čistokrevná" plemena (nevím zda byla opravdu s PP, nebo jen jako konkrétní plemena vypadala). Stále ještě byla převaha voříšků a NO, ale začali se prosazovat zlatí retrívři, pudlové, irští setři...

Někdy kolem roku 2008 se začala ves rozšiřovat o nové bytové domy a tak začal boom jack russel teriérů, čivav, jorkšírů, špiců... Z velkých psů je tu převaha zlatých a labradorských retrívrů, německých ovčáků tu už moc není a křížence už téměř nepotkáte. A už vůbec ne ty klasické strakaté venkovské voříšky.
Na procházkách už se se psy potkáte prakticky v každou denní i noční dobu (zvláště v létě) a málo kdy dojde k šarvátkám. Většinou není problém jít ve 3-6 psech-samcích a k žádným potížím nedojde.

Spousta psů také bydlí doma - to poznáte, když večer procházíte ztemnělými ulicemi a jen málo kde na vás vystartuje z poza plotu pes. Pejskaři, se kterými se sem tam dávám do řeči buď BARFují nebo krmí nejdražšími granulemi, hodně jich má psa z útulku, zachráněné z množírny přes různá občanská sdružení nebo s PP.

Dost lidí absolvovalo se svým psem alespoň školku pro štěňata, mnozí se věnují agility či caniscrossu.

Na veterinu dojíždí na všechna důležitá očkování, spousta psů dochází do salonů.

Časy se opravdu mění, pro psy většinou k lepšímu. Má to, ale i stinné stránky.
Čím dál více se omezuje volný pohyb psů. U nás je třeba povelen jen na travnatých veřejných prostranstvích vzdálených 100 m od nejbližšího domu (nebo jeho plotu je-li oplocený). Problém je, že žádný takový pozemek tu není. A tak musíme chodit na polní cesty nebo jezdit do psích výběhů do Prahy. No není to ironie?

Ale uznávám, že si za to pejskaři mohou sami. Ne všichni jsou totiž natolik slušní, aby hromádky po svých psech uklízeli. No, a pak to tak dopadá.

Zánět v očích

12. července 2015 v 16:21 | Jana Š |  Deníček aneb zážitky s jorkšírem
To, že u jorků nejsou problémy s očima zas tak neobvyklé ví asi každý "jorkař". Chloupky často oči dráždí, jorci jsou blízko u země, takže jim může problém způsobit i prach a pyly.

Už když byl malé štěně, všimla jsem si, že mu levé oko "teče" více, než pravé. Hned při prvním očkování, na kterém jsem s ním byla já, jsem se na to ptala vetky. Na to mi paní doktorka odpověděla, že mám dlouhosrsté plemeno, tak se nemám čemu divit. Na oči mu ani nekoukla.

Koupila jsem tedy borovou vodu a vždy přes léto, občas opláchla. I v zimě však bylo znát, že mu levé očko teče trochu více než pravé. Slzení očí je normální, ale jen do určitého množství.
V loni v létě už to bylo, ale fakt hodně. Byli jsme opět (na jiné) veterině, kde paní doktorka do očka kápla fluorescein a posvítila do oka nějakou lampou, zda není poškozená rohovka.
Naštěstí nebyla, tak dostal jen nějaké kapičky na týden a pak oplachovat borovkou dle potřeby.

Do třetice jsem ve čtvrtek přijela později z práce, hráli jsme si a při přetahování se mi zdálo, že má jedno očko nějaké zvláštní. Stopla jsem hru a jala se oko prozkoumávat. Ve vnitřním koutku pravého oka měl chuchvalec žlutozeleného hnisu, vlevém sice nebyl hnis, ale výtok také tvořil hustý chuchvalec.

Okamžitě jsem volala na veterinu - musíme se hlásit předem. Žádná operace neprobíhala, tak jsme mohli přijet hned. Když jsem to zjistila, opatrně jsem mu koutky vytřela, než jsme dojeli na veterinu (cca hodina) už měl v koutku zase trochu hnisu.

Vet mu nejdříve oči vypláchl a prohlédl. Žádné vřídky nebyli vidět. Ptal se kolik mu je let, když jsem mu řekla, že 3,5 tak řekl, že by to asi třetí víčka být neměla, ale přesto mu oči umrtvil a pinzetou třetí víčka vytáhl a otočil "na ruby". V pravém, zhnisaném očku, měl na vnitřním víčku jen 3 vřídky, v levém, které sice vždy více teklo, ale jinak bylo v pořádku měl jeden "vřídek" vedle druhého + obě oči zarudlé.

Říká se tomu prý folikulární konjuktivitida nebo plazmocytární infiltrace třetího víčka a obvykle to mívají štěńata a mladí psi přibližně do jednoho roku.

Crazy zatím dostal atb a kortikoidy a pokud to nezabere, půjde v září na seškrab. Sice je to uspání jen na 10 minut, ale pořád je to narkóza, tak se toho trochu bojím.

V pátek jdeme na kontrolu a pak se uvidí.

Pán orchidejí

12. července 2015 v 12:06 | Jana Š |  Crazy doma
Je to už nějaký pátek, kdy mamka chtěla nafotit její orchideje. Krom dvou, které dostala ka narozeninám ji všechny vykvetly samy. Ty bílé s velkými květy jsou pěstované dokonce ze semínek, přičemž já jsem je získala jako cca měsíční rostlinky. Bylo jich celkem 80, přežilo 8. Nicméně s tím bylo počítáno. Respektive mi bylo řečeno, že asi nepřežije žádná. Ale podařilo se a po 3 letech "holky" krásně vykvetly.

No a jelikož jsem je fotila na zemi, tak by to nebyl Crazy, aby si hned nesedl mezi ně a nečekal na focení. Přece si nemůžu dovolit fotit cokoli bez jeho přítomnosti :-D

No, jo já vím. Udělala jsem si to sama tím, že za focení dostává odměny a pak se musí hned předvádět jak vidí, že focení chystám :-D

No, ale dost řečí a hurá na fotky ...

Crazy a orchidej z botanické zahrady v Troji.
Dvě nové letošní orchideje a bílá, kterou máme od 1 měsíc staré rostlinky. Poprvé vykvetla v prosinci - 3 roky a 3 měsíce po té co jsem je získala. Letos v květnu již kvetla po druhé.
Fialová i bílá jsou od maličkých orchidejí, třetí byla kupovaná před dvěma lety.
Moje malá veverka :-)
S "medailí" za účast na Májovém výletě s Výcvikem psů hrou

Návštěva v zoo 10.07.2015

11. července 2015 v 13:03 | Jana Š |  Zážitky ze zoo
Po dvou měsících jsem se opět vydala do zoo. Za prvé jsem chtěla konečně nafotit malou zebru, za druhé přibyl tapír a další mláďata a za třetí jsme měli v práci švábování, takže jsem končili dříve.

Fotografování v létě prostě nesnáším. Slunce je příliš ostré a rozdíl mezi světlem a stínem je markantní. Pokud zvíře není celé na slunci nebo celé ve stínu, nedá se udělat pěkná fotka. Prostě bude část vždy tmavá a část světlá (nebo přesvícená). Zvláště stojí-li zvíře pod stromy jehož korunou sem tam slunce prostupuje.

Bylo dost náročné, ale nakonec se pár fotek celkem povedlo. Těším se na podzimní světlo, to je "jiná káva".

Do tohoto článku jsem vybral fotografií jen pár. Postupně je budu přidávat do článků konkrétních zvířat, nebo zakládat nové profily.
Při této návštěvě jsem se vůbec zaměřila především na fotografování zvířat, která ještě vyfocené nemám, nebo ne moc dobře a na fotografování mláďat.

Prvním - pro mě novým zvířetem - byla krysa velká. Obývá vnitřní ubykaci opiček talapoinů v pavilonu Afrika z blízka. Je to tedy pořádně velká "myš". Bohužel právě spala, přesto jsem neodolala a jednu fotku vám předkládám.

Prvním mládětem na mé cestě po zoo byla sitatunga. I když se zdálo, že jsou jeho nožky ještě poměrně vratké (myslím, že se narodilo před necelým měsícem), pelášit tedy zvládlo pěkně. A také hezky zapózovalo.
Na fotce s běžící sitatungou je vidě špatné svělo - buď by bylo mládě moc tmavé, nebo musí být část trávy přepálená.

Více po rozkliknutí článku

Gabriela Harris - seminář a křest knihy

4. července 2015 v 13:24 | Jana Š
O Gabby Harris jsem se prvně dočetla v knize Františka Šusty Trénink je rozhovor - děkoval jí, jako jednomu za svých učitelů v ttréninku zvířat.
Také o ní mluvil na seminářích, kterých jsem se zúčastnila letos v únoru, březnu a dubnu.

Gabby Harris je trenérkou mořských savců v mořském světě v Durbanu v Jihoafrické republice. Krom toho je lektorkou výcviku koní, kdy kombinuje metody pozitivního posilování a natural horsmanship.
Právě její přístup, kdy je schopná kombinovat několik tréninkových metod a vybrat z nich to nejlepší, jí zajišťuje pozvánky do mnoha zemí světa, kde přednáší a má také praktické semináře.

Letos na podzim vyjde její kniha v českém překladu - ponese název Dotkni se zvířecí duše a vydává ji nakladatelství PLOT.

Při té příležitosti k nám Gabby Harris již po třetí v řadě přiletí a bude mít teoretickou přednášku současně s křestem knihy a také praktický seminář na přednášku navazující. Tématem je: Tentokrát bude výklad zaměřen především na osobní kvality trenéra a práci člověka se sebou samým. Trénink je totiž vždy záležitostí dvou - člověka i zvířete. Má-li tedy být úspěšný, procházejí v něm změnou oba dva.


Náplní budou mimo jiné tato témata
1) Práce se strachem (zvířete i člověka)
2) Intuice v tréninku zvířat - je to pověra nebo fungující nástroj? Jak ji můžeme cíleně používat
3)Co mají duše a intuice společného s vědeckým přístupem v tréninku zvířat
4) Naše osobní limity v tréninku zvířat jako výsledek našich vnitřních obav a přístupu ke světu

Zdroj náplně: Web Františka Šusty

Na přednášku se moc těším a knihu si tam rozhodně koupím i nechám podepsat. Na praktický seminář jsem se bohužel nestihla přihlásit včas, ale myslím, že i přednáška bude super. Však se říká: "Jaký pán, takový pes."

Vídám to docela často i u nás ve vsi, na cvičáku a nakonec i u Crazyho. Pokud je Crazy na procházce se mnou, nemá problém s téměř žádným psem. Ve chvíli, kdy je venku s mamkou, která se bojí velkých psů, na ně občas výstražně vrčí.
Práce se sebou samým je v tréninku zvířat jistě důležitá a mě to moc zajímá. Pokud vás toto téma také zajímá, zavítejte na web Františka Šusty. Na přednášku a křest knihy je stále možno se přihlásit.

NEKRMTE ZVÍŘATA v zoo!

3. července 2015 v 17:41 | Jana Š |  Jak to vidím já
Na začátku června se objevila smutná zpráva. V pražské zoo uhynulo mládě pštrosa emu, kterému nějaká "dobrá duše" dala větvičky tisu na přilepšenou.
Ony ty cedulky na výbězích ani pasáže v návštěvním řádu o tom, že se zvířata krmit nesmí, nejsou pro srandu. Spousta zvířat má speciální jídelníček, některá mohou jíst víceméně všechno, pro další může být jedovaté i to co pro jiná ne.

Jak by se asi "krmičům" líbilo, kdyby takhle někdo přišel a začal krmit jejich zvířata bez ohledu na to, zda je to jejich normální strava nebo ne?

Každý rok se lze bohužel dočíst o nejrůznějších případech, kdy návštěvníci nevhodným krmivem (ať už byl jejich cíl ublížit či ne) způsobili závažné onemocnění či dokonce smrt zvířete v zoo. A ne jen v zoo.
Majitel několika ovcí u nás ve vsi má problémy s lidmi - obvykle to jsou maminky s malými dětmi nebo celé rodiny - kteří je krmí !měkkým! pečivem. Už nejednou musel řešit koliky.

V sousední vsi museli pro změnu řešit krmení jejich koní a tak udělali dvojitou ohradu. Mají dva elektrické ohradníky v cca metrovém rozestupu, aby lidé nemohli koně krmit přímo. Co na tom, že hned na několika místech ohrady je cedulka NEKRMTE KONĚ.

Hodně známý je také případ, kdy ve Slatiňenech kdosi nakrmil převalského koně tisem. Co na tom, že šlo o dobrý úmysl koni přilepšit - život mu to nevrátí.

Pokud už nutně musíte zvířata krmit, zeptejte se majitele co je pro ně bezpečné (V případě koní může ublížit i velikost podaného jídla - velké kusy zeleniny či ovoce mohou ucpat jícen apod.; u většiny zvířat způsobí mekké pečivo nadmutí či těžké koliky.) a rozhodně neotrhávejte stromy v okolí. Ne jen tis je jedovatý - koni ublíží i velké množství dubového listí.

Co se týče v zoo, mělo by platit, že se zvířata nekrmí - pokud vám krmení nedá sám ošetřovatel (krmení, žiraf, velbloudů) nebo nejsou v blízkosti automaty na krmivo, které zvířatům neublíží.

Ve výsledku nemusí jít jen o to, že dáte zvířeti něco nevhodného, ale co kdyby zvíře krmil každý návštěvník? Buď zvíře ztloustne nebo se objeví zdravotní potíže z přecpání.

Než vyrazíte do zoo či na procházku kolem výběhu ovcí, koní ... zamyslete se nad tím, jak by se vám líbilo, kdyby někdo krmil bez dovolení vaše zvíře a ještě věcmi, které pro ně nejsou vhodné.


Mládě pštrosa emu z pražské zoo. Těžko říci zda to není zrovna to, kterému neukázněný navštěvník přivodil smrt.

Doplněné fotografie - červen 2015

1. července 2015 v 21:15 | Jana Š |  Novinky
V červnu 2015 jsem doplnila fotografie k následujícím zvířatům ze zoo.
Antilopa losí - zoo Praha; foto z 12.12.2011
Bizon - zoo Praha, foto z 13.08.2011; 12.12.2011; 05.08.2014
Jelen milu - zoo Praha, foto z 13.08.2011
Páv korunkatý - zoo Praha; 04.12.2013; 25.03.2015
Pes pralesní - zoo Praha; foto
Pes ušatý - zoo Praha; foto z 04.12.2013
Plameňák růžový - zoo Praha; foto z 04.12.2013
Prase domácí - Přeštické černostrakaté - zoo Praha; foto z 05.08.2014