Červenec 2013

Změna je život

20. července 2013 v 12:25 | Jana Š |  Deníček aneb zážitky s jorkšírem
Nejdřív jsem měnila veterinu, jelikož lékaři (setkala jsem se se třemi) byli arogantní a ještě to tam bylo neuvěřitelně drahé.
Měnili jsme cvičák. Ne jen z důvodu nemoci, ale i proto, že jedna z trenérek se nechovala ke psům vůbec tak jak bych si představovala.
A do třetice jsme změnili psí salon. Naše bývalá paní kadeřnice sice byla fajn, ale s každou další návštěvou se mi zdálo, že jí chybí zkušenosti.
Poprvé jsme byli jen na holení oušek a stříhání drápků. Paní se je ovšem stříhat docela bála, aby mu je nezastřihla.
Po druhé už jsme byli na klasickém stříhání a to bylo v pohodě a výsledeks e mi líbil. Ovšem naposledy to dopadlo poněkud katasrofálně.
Zkoušela na něj tři strojky a ani jeden jeho srst nebral - takže měl zoubky od holé kůže po 5 mm srst. Nakonec paní řekla, že je to kvůli tomu, že má "bavlněnou" srst (i když on je hedvábný) a že bych si mohla koupit srojek a stříhat si ho sama, že je to snadné.

Takže ve čtvrtek jsem zkusila jiný salon a to Sofie kousíček od metra Luka. Viděla jsem vizitku u našeho veťák a i na webovkách mě dost zaujal.
Objenali jsme se a vyrazili. Poprvé ho čekalo i koupání. Samozřejmě jsem chtěla být u toho a to nebyl vůbec problém.
Iryna si ho vzalaa pročísla. Domluvili jsme se jak ho chci ostříhat a pustila se do práce. Seděla jem na pohovce a Crazy se celkem držel. Oholila ho celého, když holila bříško, přidržela jsem jí ho. říkala, že je zvyklá pracovat sama, ale že tahle asistence není špatná :-D
Poprvé v životě zažil i vtrhávání oušek - já jen vytahuju uvolněné chlupy. Stříhání oušek taky zvládl, problém byl jen s čumáčkem. Ty nakonec Iryna musela vzít nůžkami, protože na čumáku se strojku bál (taky ještě nezažil). Mile mě překvapilo, že v tomto salonu používají středně velké a malé nůžky. V našem bývalém měla paní jen cca 30 cma a bála se mu stříhat nos a kolem očí, aby ho nezranila.
Překvapivě ustál i holení mezi prsty (taky ještě neznal).
Crazy se držel statečně, nevyjel ani jednou šikulka.
S drápky byl trochu boj, jelikož naposledy mu je veterinář dost ošklivě zastřihl.
Pak ho čekalo ještě koupání. To musel být v koupelně sám, ale přežil. Dokonce ho iryna chválila, že byl moc hodný, což dost dobře nechápu, protže doma se vždy snaží z vany zdrhnout. :-D
Při fénování jsem musela asistovat, protože si neustále sedal a nechtěl si nechat vyfénovat ocásek a zadní nohy.
Ale taky to zvládl.
Když to tedy shrnu. Měli jsme komplétní péči - ostříhání, vytrhání uší, oholení/ostříhání uší a nosu); ostříhaní/oholení tlapek, ostříhání drápků, koupel, fénování, učesání a ještě mi ukázala jak se dělá top knot.
To vše za stejnou cenu, kterou jsem zaplatila v květnu za zubaté ostříhání zad, oholení špiček uší, bříška a ostříhání kolem řitního otvoru.

Takže salon Sofie pro mě pro příště jasnou volbou. Navíc slečna kadeřnice je moc přátelská, působí sympaticky a Crazymu se tam líbilo. I prostředí je moc příjemné. jak v lidském kadeřnickém salonu a ještě tam měla svoji fenku, se kterou si Crazy mohl pohrát, takže se tam prakticky vůbec nebál.

No a tohle je výsledek. Foceno až den po a samozřejmě jsem ho jaksi zapomněla před focením zapoměla učesat.
Jen příště asi nechám ty přední a zadní záclonky

Lissachatina immaculata var. panthera

12. července 2013 v 21:55 | Jana Š |  Achatiny

Achatina immaculata var. panthera

Stejně jako u ostatních druhlů jsem i zde chtěla udělat jeho krátký popis. Vzhledem k tomu, že mám však panthera jen jednoho a ještě ke všemu, pravděpodobně s genetickou vadou, napíšu sem pouze, jak jsem k němu přišla a něco o něm.

O Surpíkovi

Získala jsem ho náhodou s mými prvními fuldami albino body. Když jejich majitelka brala z terárka lignocel, prostě se tam nachomýtl, ani o něm nevěděla. I já ho málem vyhodila. Naštěstí si mamka nechává použitý lignocel pod kytky (a velmi dobře v něm rostou), a tak jsem ho objevila.
Surpík měl hodně pobitou ulitu - těžko říct, zda šlo o úraz, genetickou vadu (co jsem se dočetla, mívají immcy občas problém s růstem) nebo si ji sám okousal.
Nechala jsem ho bydlet s albino body, ale z počátku moc nelezl ani nežral. Byl zahrabaný i několik dní v kuse a já si myslela, že snad ani nepřežije.
Pak 05.03.2011 k němu přibyli kamarádi, 4 albopicty a 2 fuldy. Pár dní se ještě tvářil, že v terárku vůbec není a pak začal být aktivní. Moc nežral, ale lezl neustále. Přišlo mi, že mu chybí společnost vlastního druhu, ale neměla jsem možnost získat k němu další immcu a dát ho k Esme a Carlisleovi mi vzhledem k rozdílným velikostem a stavu jeho ulity připadalo velmi riskantní.
Koncem března jsem si přivezla dvě retky a 2 miminka (měla cca 1,5 cm) fuliček Tanzánek. V té době mi už přišlo, že ostatní šneci, kteří rostli jako z vody, začínají Surpíka utlačovat. A tak se po týdení karantáně mini Tanzánek přestěhoval k nim. Už po pár dnech byl opět aktivnější a žravější.
Koncem dubna si konečně opravil ulitku a začal více růst. To mu také přibyla kamarádka - nejmenší šneček z první snůšky Carlislea a Esme, aby ho moc rychle nepřerostla :-)
Teď už vypadá úplně spokojeně. Žere, roste sice málo, ale přece, často spí vedle Suki, jak se druhá immca jmenuje a skvěle vychází s Tanzánkami :-)
Jak to bude s těmihle dvěma dál, netuším. Do chovu pravděpodobně nikdy nepůjdou - možná nechám jejich první snůšku, ze zvědavosti, jak na tom malí budou co se týče kvality ulity a pak půjdou na zkrmení ptáčkům. Každopádně u mě Surprise i Suki zůstanou na dožití.
Dodatek 07.10.2011: Surpík se Suki už delší dobu bydlí s Carlisleem a Esme. Vycházejí spolu dobře, často spí na "jedné hromadě", kdye dva menší šneci "osídlí" ulity větších :-)
Suki už ho každopádně pořádně přerostla.
Dodatek červenec 2012: Surpík zemřel :-(

Surprise 31.05.2011

Lissachatina immaculata var. immaculata

11. července 2013 v 21:51 | Jana Š |  Achatiny
Druh: Lissachatina immaculata var.immaculata
V chovu od: 13.01.2011
Konec chovu: listopad 2012; smrtí Suki
Vlastnosti: S immcami jsem začínala a jsou mým nejoblíbenějším druhem. Jsou celkem kontaktní, je-li nutné s nimi hýbat, obvykle zatáhnou jen oči a někdy ani ty ne. Dospělí šneci "bublají" jen zřídka. Dávají tak najevo nespokojenost při vyrušení - např.: když je musíte dát stranou, abyste mohli odebrat staré krmení. Mláďata bublají častěji. Mladí šneci se zahrabávají zhruba do velikosti 5-6 cm. Pak nechávají venku ulitu. Dospělý šneci se příliš nezahrabávají, to se ovšem mění, pokud jim je chladno nebo se chystají ke snůšce. Dospělý šneci se také velmi rádi koupou. Přes den obvykle spí na lignocelu či v něm. Pouze pokud mají čerstvý lignocel cca týden zůstanou přichycení na víku a slézají jen na krmení. Jejich nejoblíbenější potravou jsou: okurka, rajče, meloun, batáty, květy pampelišek a krouhaná kedlubna. Salát a kedlubnové listí mají rádi mláďata, ale dospělí je odmítají.
Chování před a po snůšce: Před první snůškou se obě mé immky zahrabávali cca týden dopředu a nechtěli jíst. Ovšem už večer po nakladení (obě první snůšky nakladly krátce po poledni) už se cpaly. Před dalšími snůškami se sice také zahrabávali, ale každý večer vylezli na krmení a Esme v případě jedné snůšky jedla dokonce 1 hodinu před tím, než začala snášet.
Upozornění: Všechny údaje uvedené výše, jsou vztažené na mé šneky. Je možné, že u Vašich bude vše jinak.

Carlisle a Esmé
Moje immcy:
Carlisle
Esme
Suki

Lissachatina fulica albino body

10. července 2013 v 21:43 | Jana Š |  Achatiny
Druh: Achatina fulica hamilei albino body
V chovu od: 25.02.2011
Chov ukončen: únor 2013 - smrtí Sněhule
Spolubydlící: /
Vlastnosti: Byť jsem o tomto druhu četla, že je celkem kontaktní, právě moje albino body se dost bojí. Stačí otevřít víko a jsou v ulitě. Ze začátku jsem se snažila, alespoň trochu přivyknout, ale zjevně se jim to nelíbí a tak je netrápím. Když už si je nechám na ruce delší dobu, nakonec vylezou, začnou lézt a pak jim ani nevadí pohlazení po noze. Ale první vzetí do ruky opravdu rády nemají a vždy začnou "bublat".
Spí nejčastěji blízko sebe na stěnách či víku. Často jedí hlavou dolů, držíc se víka "ocasem" a tak jim přezdívám bílý akrobaté.
Mláďata se zahrabavájí hodně a přestávají s tím při velikosti cca kolem 5 cm.
Chování před a po snůšce: Že se k něčemu takovému chystá jsem vůbec netušila. Žral úplně normálně a většinu dne strávil na víku. Zhruba hodinu po snůšce už se zase cpal.
Upozornění: Všechny údaje uvedené výše, jsou vztažené na mé šneky. Je možné, že u Vašich bude vše jinak.

Snowy - jediná achatina, která mi ukázala radulu.
Moji albínci:
Snowy
Vločka
Sněhule

Lissachatina albopicta

9. července 2013 v 19:39 | Jana Š |  Achatiny
Druh: Lissachatina albopicta typ II
V chovu od: 05.03.2011
Spolubydlící: Archachatina marginata suturalis silver body
Vlastnosti: Albopicty jsou vzhědově i "povahově" podobné retkám. Jsou sice o něco bojácnější - očka schovají, ale hned se zase rozlezou a při vzetí do ruky nijak zvláť nebublají.
Ze šneků co mám jsou albopicty "nejhrabavější". Mláďata jsou zalezlá neustále a než vylezou, vystrčí z lignocelu očka a chvilku pozorují co se děje. Pak se vrhnou na krmení. Když už jedí, nevadí jim ani otevření krabice a cpou se dál. Pokud jsou na lignocelu nebo na stěnách, schovají se.
I dospělé alby se často zahrabávají. Zvláště menší Proužek spí buď na dně šnekárka nebo na víku. Zebra, také jeden čas spávala v misce s vodou, kde vydržela klidně celý den.
Chování před a po snůšce: Už 14 dní před snůšku začali méně žrát. Týden před jsem musela odjet a po návratu už měli opravdu velká vajíčka v dýchacím otvoru. Hrabali tak, že za nimi byli "brázdy" v lignocelu, ale stále z nich nic "nevypadlo". Po dvou dnech jsem jim tedy zvýšila vrstvu lignocelu na 12 cm a již příští ráno jsem měla od obou snůšky.
Zdá se tedy, že aby snesly, potřebují mít možnost se opravdu hluboko zahrabat.

Proužek a Zebra
Moje albopicty:
Proužek
Zebra
Crazy Snail
Carcolka

Jak jsem se dostala ke šnečkům

8. července 2013 v 21:36 | Jana Š |  Achatiny
Už jako malou holku mě fascinovali šneci - ať už se jednalo o hlemýždě zahradní nebo páskovky.
Nějakou dobu jsem je i chovala na balkoně.
Na jaře jsem si přinesla "páreček", každý den jsem jim nosila lopuchy a podařilo se mi i 2x odchovat mladé. Ty jsem na podzim, po řádném vykrmení i s rdoiči pustila zpět do volné přírody. To my bylo asi 10 - 12 let.
Pak jsem měla jiné zájmy.
Na střední (myslím ve druháku; rok 2005) jsem od spolužačky dostala jednu immaculatu.
Bohužel jsem v té době neměla přístup na internet a ani v knihách jsem toho o achatinách mnoho nenšla.
Udělala jsem řadu chyb a mládě vydrželo jen cca měsíc.

A pak přišel 13. leden 2011. Byla jsem ten den na pohovoru v OBI a když jsem se vrátila, dorazil brácha a přivezl mi dvě achatiny.
Sám nevěděl co má přesně za druh, ale na netu sjem to zjistila rychle.
Šlo o druh Achatina immaculata var. immaculata. Mými oblíbenými knihami v té době byla série Stmívání a tak dostali jména Carlisle a Esmé. :-)

Našla jsem si, dnes už neexistující web, achatina.cz, kde jsem sbírala první informace o chovu achatin a také jsem tam narzila na spoustu dalších druhů.
Velmi se mi zalíbili fuliky albino body, takže už měsíc po pořízení prvních šnečků, jsem si jela na nové Butovice pro párek albínů.
Následovali tmavé fuliky a albopicty z burzy, tehdy ještě v Ládví, a dvě reticuláty a dvě tanzánky od kamarádky z Liberce.
Pak přibyly ještš bílé retky, iredalei a ovumky.

První zimu všichni šnečci přežili bez újmy. V zimě roku 2012 jsem, ale takové štěstí neměla a o immcaluty, iredalei a některé fuliky jsem přišla.

Ke dni 06.07.2013 mám v chovu následující druhy

DruhyMláďataDorostDospělci
Archachatina marginata ovum leucestic512
Archachatina marginata ovum albino body/1/
Archachatina marginata ovum light bodycca 2532
Archachatina marginata ovum dark body/1/
Archachatina marginata suturalis Nigeria typ 4 silver body/2/
Lissachatina albopicta2/2
Lissachatina fulicacca 30/1
Lissachatina fulica Madagascar dark/1/
Lissachatina fulica Madagascar light/1/
Lissachatina reticulata//1
Lissachatina reticulata albino body//2

A takhle to začalo. Foto Carlislea a Esmé z 13.1.2011, kdy jim bylo cca půl roku. Uhynuli v zimě 2012.

Co umí - červenec 2013

8. července 2013 v 14:40 | Jana Š |  O Crazym
Crazy je velmi učenlivý a už od začátku co jsem si ho přinesla domů se učil rychle.
Jako první zvládal povel sedni a dej pac. Následovali popros, lehni a ke mně. To vše ještě než jsme začali chodit do školičky.
Tam jsme pokračovali s dalšími povely - především pro agility, ale také čekej, zůstaň a k noze.
Postupně jsem přidávala i blbinky jako sudy nebo ťap a také umí několik "povelů - nepovelů" jako jdeme ven, jdeme, učesat a pod.
Tučně jsou cviky, které jsme se naučili od posledního seznamu. některé ještě dopilováváme.
Takže zde je seznam k 08.07.2013

Základní povely:

Sedni - sedne si
Lehni - lehne si
K noze - obejde mne z prava do leva a přisedne k levé noze.
Zůstaň - zůstane dokud k němu nepřijdu.
Čekej - čeká dokud nedostane jiný povel (ke mně, jdeme ...)
Ke mně - přijde ke mně a sedne si přede mne
Pusť - pustí co má v tlamě - a má-li možnost, hned to znovu popadne, aby byl opět odměněn.
Fuj - Nechá na zemi ležet co ho zajímá
Nesmíš - např. nepočůrá kolo auto apod.

Triky:

Mezi - obejde pravou nohu a zastaví se mezi nohama. Zde je schopný provádět další povely (sedni, lehni ...). Tenhle povel jsem si vymyselala. Setkala jsem se s ním až později v jednom časopise, kde je pojmenován DOMEČEK a je prý velmi náročný, neboť psi nemají rádi, když nad nimi někdo stojí. Crazy s ním, ale neměl nejmenší problém.
Pac - podá pravou packu
Ťap - podá levou packu
Popros - stoupne si na zadní
Sudy - válí sudy
Okolo - obejde mne z prava do leva a sedne si přede mne.
Veverka - sedí na zadku a přední nohy dává nahoru (rposí). V DD Panáček.
Ťapy, ťap - jde mi mezi nohama spolu se mnou.
Otočka -otočení po směru hodinových ručiček
Toč -otočení proti směru hodinových ručiček.
Cik, cak - slalom mezi nohama

Agility:

K noze - Čekej - Vpřed - série povelů k vyběhnutí do parkuru.
Kladina - přeběhne kladinu (zatím na vodítku)
Áčko - vyběhne přes áčko. Je to jeho nejoblíbenější překážka (i bez vodítka)
Hop - proběhne skočkou (ještě nesmíme skákat)
Tunel - proběhne tunel (už i sám od sebe, aniž by ho trenérka držela než přběhnu na druhý konec)
Sla-lom - následuje ruku slalomem.
Zóna - zastaví se v červené části áčka, kladiny
Skrz - proskočí kruh

Susan Garret:

Jdeme - vyběhnutí HRA 3-2-1
Drž - držení hračky DRŽ-SEDNI-DRŽ
Vezmi - vezme si mlsku z ruky, ze země TVOJE VOLBA

"Speciální" povely:

Nožičky - povel k umytí nožek. Ačkoli má fungovat tak, že si přijde nechat umýt nožky, je to přesně naopak. Jde se zachránit k mamce (není-li na vodítku).
Masíčko - povel ke krmení, nakluše do kuchyně, aby viděl přípravy.
Na chodník - vyskočí ze silnice na chodník
Jdeme cvičit? - Nakluše k lednici, sedne si k ní a čeká na masíčko, za které obvykle cvičíme.
Jdeme ven?/Běž se učesat - jde ke dveřím koupelny (nebo k pračce jsou-li otevřené dveře), stoupne si na zadní a čeká na učesání a nandání obojku.
Jedeme na autobus/Autobus/Jdeme za Janičkou - Povely používá mamka, když mi jdou na proti k autobusu. Reaguje stejně jako na povely Jdeme ven/Běž se učesat
Pocem - přijde ke mě a pohybuje se v mém okolí

Crazy a Tracy 22.06.2013

7. července 2013 v 18:41 | Jana Š |  Crazy doma
22.6.2013 jsme slavili mamčin svátek. Přijela ségra i všichni tři bráchové. Jen nejstarší sestra z Ostravy dorazit nemohla.
Crazyho díky Lence opět čekalo setkání s Tracy. Když dorazili, byli jsme na procházce, takže Tracy na Crazyho čekala mezi dveřmi. Strašně pištěla, jak z něj byla nadšená, za to Crazy se jí z počátku vyhýbal.
Pak se, ale rozkoukala společně cvičili a brali si hračky. 3x jsme byli na krátké procházce, takže si to spolu užili.
A teď už fota.

Crazy a Tracy
Tracy je vodomil. strašně ráda se válí ve vodě - dokonce i ve své provizorní misce na pití.
Se sponkou
Unavená
Unavený a schovaný pod mamčinými šaty.
A takhle odpadl, když všichni odešli.

Crazy a kočky

7. července 2013 v 10:09 | Jana Š |  Deníček aneb zážitky s jorkšírem
Crazyho kočky fascinují a moc rád by si s nimi hrál.
Většina koček na to má ovšem jiný názor - buď utíkají nebo prskají. S první kočkou se Crazy setkal, když mu byli cca 4 měsíce a odskákal si to rozseknutým nosem. Od dalších pokusů o seznámení ho to ovšem neodradio.

V poslední době jsme se však setkali se dvěma přátelštějšími kočkami.
Byli jsme na procházce a potkali jsme velkého černobílého koucoura. Byť sám se spsem nebydlí, zjevně se jich nebojí.
S Crazym jsme cvičili (sem tam během procházky zastavím, procvičíme pár povelů a jdeme dál), takže ho vůbec nepostřehl. Ani já jsem mu nevěnovala pozornost, protože seděl na plotě a koukal na nás.
Byli jsme zabraní do cvičení, když kocour seskočil a s naprostou sebijistotou k nám přikráčel a otřel se Crazymu o bok.
Měla jsem fakt, radost, že mám Crazyho na vodítku, protože vyletěl tak, že bych asi našla až doma. Sice se s nimi sám snaží seznámit, ale tohle opravdu nečekal, obvzlášť, když je koucourek o polovinu vyšší i delší a jednoutak širší než Crazy.
Crazy kolem něj pak začal kroužit, což se koucourovi už nelíbilo a vrátil se na plot.

Druhá kočka (tedy opět kocour), se kterým má Crazy kontakty se potuluje kolem místní hospody. Krmí ho tam a tak se tam usídlil. Některé děti mu říkají OSkara tak ho budu nazývat i já v tomto článku.
Vždy, když jdeme s Crazym kolem (hospodu máme na náměstí a její zahrádku, kde Oskar sídlí, rozděluje chodník), sedne si a kouká po nás a Crazy kolem něj lítá v kruhu a snaží se přiblížit.
Občas i štěkne.

Je to cca 14 dní, kdy jsme šli kolem a Oskar splat stočený do klubíčka u vchodu. To Crazyho fascinovala. nejdřív se mi nechtělo ho k němu moc pouštět, ale riskla jsem to. Crazy si poprvé mohl kočku pečlivě očichat, ale byl zklamaný tím, že se nehýbe. a tak ho nenapadlo nic lepšího než strčit svým čumákem do čumáku Oskarova.
Oba vylětěli - Oskar si stoupl, celý naježený, takže vypadal daleko větší a Crazy se schoval za mě. Když Oskar zjistil, že je to jen ten otravný jork, v klidu si sedl a mžoural na něj.

Při příštím setkání, kdy opět spal, po probuzení jen zamžoural a když poznal Crazyho, položil hlavu a spal dál.
To Crazyho úplně vyvedlo z rovnováhy a radši dobrovolně odešel.

Při našem zatím posledním setkání (minulý víkend), se Oskar promenádoval po chodníku a obcházel budovu na zadní zahrádku. Crazy se rozeběhl za ním, ale Oskar šel pořád v klidu, jen se vlnil a lehce pohupoval vztyčeným ocasem ze strany na stranu.
Nevadilo mu, když se Crazy přiblížila nechal se klidně očichávat.
Takže šla kočka a za ní pes s hlavou u jejího zadku.
Myslela jsem, že mě z nich trefí :-D

Jsem zvědavá, jak bude probíhat příští setkání :-)

Jedno z prvních setkání Crazyho a Oskara.

Crazy a Tracy 25.05.2013

6. července 2013 v 14:54 | Jana Š |  Crazy doma
Den po mém svátku se stavila Lenka s Tracy.
Opět se spolu vyblbli, ale občas šla Crazymu na nervy - jako vždy :-).
Fotek je spousta, ale bohužel jen málo povedených, jelikož jsem na ně nechtěla pořád blýskat. Tak alespoň něco málo k prohlížení.

Tracy si musela zkusit Crazyho pelíšek, aby se ujistila, že nemá lepší.
Co mi zase chceš???
Ďáblice
Můj tunel... aneb jak jsem se pokoušela udělat prozatimní látkový tunel a krabice a látky (teď už tedy byl rozbraný, rpotože by se v něm ty dva přizabili :-D)
Dva žebráci a táta

První letošní výlet

6. července 2013 v 14:34 | Jana Š |  Výlety
Tak jsme vyrazili na první výlet. Kousek jsme se svezli autobusem, prolezli jsme Zbuzany a pak jsme vyrazili pěšky domů.
Crazymu se to moc líbilo, jelikož měl možnost se seznámit s novými psy. U nás zná už prakticky všechny.
Seznámil se s westí slečnou a s křížencem bígla (vypadl jak bígl se srstí jrt).
Výjmečně jsem nezapomněla foťák, takže i pár fotek mám :-)

Na červené cestě

Více fotek v celém článku

Co se v červnu 2013 událo

5. července 2013 v 13:56 | Jana Š |  Deníček aneb zážitky s jorkšírem
08.06.2013 - Návštěva zoo s focením - bez Crazyho
09.06.2013 - Agility s Lízou
22.06.2013 - Oslava mamčinýho svátku. Navštívila nás většina příbuzenstva včetně Tracy :-)

Čtvrtý společenský výcvik s Alčou

5. července 2013 v 13:47 | Jana Š |  Poslušnost HafBO
Včera v 17:00 jsme byli opět na společenském výcviku. Poprvé bylo plno - zůčastnilo se všech 6 psů.
Potkali jsme staré známé i nováčky. Ze známých to byla jrt Jessinka (po té šílí na agility) a australák Dex (s ním už jsme byli na dvou lekcích poslušnosti). Seznámili jsme se s bílou švýcarskou ovčačkou Sonnigue, bíglem Diorem a českým strakatým psem Chealsea.
Po skončení tréninku Alča říkala, že počítala s tím, že poslední trénink před dovolenou bude veselo.
A taky, že ano.
Zasloužili se o to Sonnigue. Chealsea a samozřejmě Crazy. Zatím co po minulém tréninku si zasloužil chválu, tentokrát byl "trošku" na zabití.
Ze začátku se sice rozehrál, ale při chůzi u nohy často čuchal, nebo se snažil táhnout za jinými psy. A pokud si některá fenka sedla do trávy, byl schopný na tom místě čichat do nekonečna a ještě u toho slintal.
No, ale když chvilku vnímal, tak mu to šlo moc pěkně, takže jsem na něj naštvaná rozhodně nebyla. Spíš se ho musím naučit motivovat lépe na sebe, než aby koukal po fenkách.

Jako obvykle se začalo namotivováním. Crazy lišku zpočátku vnímal dobře, dokud nezaregistroval Jessie kousek od nás. Pak už chtěl za ní.
Předsednutí - používám povel čelem
K noze
Sedni, lehni, vstaň u nohy - různě prostřídané.
Chůze u nohy se změnami směru a rychlosti - v řadě
Slalom mezi psi - v řadě. To nám moc nešlo. Crazy pořád koukal po ostatních místo na mě
Slalom mezi psi v kruhu
Obcházení psů v těsném kruhu
Sedni, lehni, vstaň - v těsném kruhu
Sedni s výdží - odchod, příchod, překračování, obcházení
Lehni s výdrží - odchod, příchod, překračování, obcházení
Vstaň s výdží - odchod, příchod, překračování, obcházení
Odložení v sedě
Odložení v leže
Odložení ve stoje - to nám opravdu nejde
Zůstaň - to mu šlo perfektně
Ke mně - to mu šlo perfektně
Přiřazování k noze - v různých směrech
Prohlídka zubů
Odmítnutí granulky
Lezení na "haldu" pneumatik - to se mu tentokrát moc nechtělo

Stále musíme propracovat povel vstaň a motivaci v blízkosti fen.
A abych nezapomněla - vzala jsem s sebou foťák a fotila jsem, závěrečné volno. Takže tady jedno foto na ukázku a zbyek pod perexem.

Takhle krásně mi Crazy zapózoval.
Všechna fota. Panasonic DMC-FZ8, kvalita se bohužel se zrcadlovkou nedá srovnávat.

Hysterka

3. července 2013 v 18:10 | Jana Š |  Deníček aneb zážitky s jorkšírem
Tak nevím, jestli se mi z Crazyho nestává hysterka.
V loni v září, jsme se u nás ve vsi poprvé setkali s boxerkou Coco. Byli jí cca 3 měsíce a hned se ke Crazymu vrhla. Ze začátku mu to nevadilo a blbli spolu - do chvíle než před ním začala šermovat předníma nohama šlapat na něj. Sedl s se staženým ocasem a ušima tiše a tehdy poprvé na nějakého psa zavrčel. Majitelka si ji odvedla a tím to skončilo.

Pak jsme na ně nějak nenarazili až do letošní března/dubna.
Tehdy jsme byli u "Myší díry", jak říkáme jednomu místu na konci vsi, kde není dostavěná silnice a tak tam psi mohou volně lítat. Byli jsme tam společně s corgim, křížencem RR a dvěma fenkami jorka. Blbli spolu, až se objevila Coco se svým majitelem. Ten ji pustil mezi ostatní psi a zdálo se, že bude vše v pohodě. Nejdřív šla po těch větších.
Až pak ji asi napadlo, že malí psi se mučí lépe a tak se pustila do šlapání po jorkšíračkách. V jednu chvíli jsem se až vyděsila, když zakopla o menší z fenek (proti Crazymu je míň jak poloviční) a ta tam chudák dělala kotrmelce po silnici.
Samozřejmě jejím výpadům neunikl ani Crazy, takže se pak za mě schoval a jen přihlížel mučení svých jorkšírských kamarádek. Jejich panička to naštěstí moc dlouho nevydržela tak jsme s mrňatama odešly na hřiště.
Pak jsme Coco potkali znovu, na vodítku, a Crazy se jí vyhnul velkým obloukem. Stejně tak, pokud jsme ji viděli za plotem, přiřadils e k noze a metl si to vedle mě, jen abychom už byli pryč.
Horší bylo červnové setkání.
Crazy i Coco byli na vodítku (popravdě už ani nevím, zda ji měl pán na pěti metrové stopovačce nebo na flexině), ale pustil ji k nám. S jejím temperamentem ji nenapdalo nic lepšího, než jít zase po Crazym. Ten se schoval za mě, a ona se za ním vrhala a "úžasně" mě obmotala vodítkem a dostala Crazyho do šachu, ten neměl kam utéct (měla jsem ho bohužel na zabrzděné flexi, takže jsem vodítko nemohla pustit - to by ho vyděsilo ještě víc).
Zareagoval stejně jako kdysi při prvním setkání - sedl si, stáhl uši i ocas, ale jak po něm sekla tlapou (pán mě mezitím vymotával z jejího vodítko) vydal dost hrozivý zvuk - na jorka mi přišel hodně hlasitý a "hrubý", něco mezi zavrčením, štěknutím a kňučením. Každopdáně to stačilo na to, aby se Coco stáhla.

No a včera jsme se potkali znovu. Coco šla s corgim a ridgebackem a Crazy byl taky na volno. Coco se ho nejdřív nevšímala a tak si Crazy pohrál s Benjim a Alexem.
Pak ho nějak postřehla a šla ho opět pošlapat. Tentokrát si to, ale Crazy nedal líbit rovnou. Postavil se na zadní (ocas vztyčený), jednou přední nohou se jí opřel o plec a dvakrát na ní dost hrubě zavrčel a dokonce jí chňapnul po mordě.
Koukala na něj jak vyoraná myš, já ho odvolala a pán si Coco zavolal taky.

Tak teď nevím jak reagovat na příští setkání. nechat je, ať si to spolu vyříkají, nebo ho vzít na vodítko (nebo do náručí) a co nejdřív se zdekovat? Jsem ráda, že se velkých psů nebojí, ale teď se obávám, aby na ně, po zkušenostech s Coco, nezačal vyjíždět.
Podotýkám, že Crazy za ní nechodí, i když jakákoli jiná fena se ho hned tak nezbaví.

Jak byste reagovali vy? Předem díky, pokud někdo odpoví :-)

Jeden z Crazyho kamarádů přesploťáků (znají se jen skrz plot) labrador Falco.

David

1. července 2013 v 2:00 | Jana Š |  Achatiny
Jméno: David
Druh: Archachatina marginata ovum
Barva: Light body
Rodiče: Z chovné skupiny Scipio (G:F1), Attila (G:F1), Pythia (G:F1), Hanibal (G:F2)
Generace: ?
Datum líhnutí: srpen 2011
Datum úmrtí: /
Chovná skupina: Archachatina marginata ovum I
Chovatel: Hanka V. (Hnusík)
Majitel: Jana Š.
Datum koupě: 21.10.2013
Cena: 60 Kč
Velikost: 11,1 cm (10.07.2013)
Hmotnost: 119 g (10.7.2013)
Počet snůšek: 5 (k červnu 2013)

02.06.2013 - David (světlejší noha) s Goliášem