Leden 2013

Po dlouhé době

11. ledna 2013 v 19:27 | Jana Š |  Deníček aneb zážitky s jorkšírem
Koukám, že už jsem tu dlouho nic nepřidala.
V práci to teď bylo krapet náročnější, společně s 5-ti dalšími lidmi jsme dělali inventru a k tomu jsem chtěla ještě stihnout i něco ze své práce, tak jsem musela zůstat dýl. K tomu mám stále rehabilitace, takže domu chodím dost pozdě.
Ještě, že je mamka celý den doma, tak s Crazynem chodí ven.
Taky jsem teď po večerech zase začala číst. Nechala jsem se uvrtat do jedné knížky, která mě sice z počátku lákala, ale nakonec se ukázalo, že není nic moc. Teď nevím zda v ní pokračovat nebo ne. Čte se mi hrozně špatně (je psaná dost kostrbatě), na druhou stranu je jen málo knížek, které jsem začala číst a nikdy je nedočetla.

Zatím je vše při starém. S Crazym opakujeme co už umíme (krásně válí sudy).
Příští sobotu bychom měli konečně vyrazit na cvičák HafBO. Už se tam moc těším a Crazy taky. Bude si zase moci pohrát z pesany. Jen ještě musím v úterý zajet do provaznictví a koupit popruh na vodítko. Rozhola jsem se totiž, že si ho udělám sama, než ho kupovat. Vyjde to levněji a můžu si ho udělat podle sebe. Dnes jme potkali Alexe, ale je po operaci, tak si s Crazym nemohli hrát, tak to Crazy oplakal.

Před pár dny jsme se taky střetli s jedním německým ovčákem. Zda utekl při procházce nebo vyběhl, když paníček odcházel z domu, těžko říci. Fakt je, že jsem byla v první chvíli vyděšená k smrti a vůbec jsem nevěděla jak zareagovat. Vzít Crazyho do náruče, nebo ho "obětovat"? V článku od jednoho zkušeného výcvikáře jsem se totiž dočetla, že právě, to že je pes v náručí může útok naopak vyprovokovat. Černý ovčák si lítal po ulici, nikde nikdo a vyděsilo mě hlavně to, že ho znám. Za plotem by nás nejradši sežral a potkat ho na vodítku je fakt zážitek. Když jde se svým pánem tak na nás jen vrčí, když s paničkou, tak štěká, vrčí a ještě má paní co dělat, aby ho udržela. Takže fakt super.
No, nakonec jsem se rozhodla Crazyho nechat na zemi a psa praštit kdyby po nás začal jít. I když pochybuju, že by nám to pomohlo.
Přišel k nám, vrčel, uši i ocas napřímený - prostě jasně dominantní postoj.
Crazy měl překvapivě dost rozumu na to, aby ho nezačal objímat (jako to dělá se všemi psi), ale přikrčil se k zemi se staženýma ušima a ocasem. Pes si ho očichal, pak začal vrtět ocasem víc a poskakoval kolem.
Takže nejdřív nás vyděsil oba a pak si s Crazym asi pět minut hráli. Kousek nás doporovodil a pak se vrátil domů.

Myslím, že jsme to tedy zvládli dobře, jen se bojím, že se mi jednou vymstí, že spoléhám na to, že se Crazy nějak domluví a nebude sežrán.
Asi s sebou začnu na procházky nosit přeprový sprej, jen pro jistotu.
Video o kterém jsem psala posledně, ještě natočené není. Nemám totiž kameru, jen foťák, takže potřebuju, aby alespoň jakžtakž bylo dobré světlo a to poslední týden nebylo. Tak snad teď o víkendu.
Plánuju taky konečně přidat nějaké fotky a zvažuju, zda tu uveřejnit svůj čtenářský deník. Nějak mě to čtení zase chytlo, i když není moc času a čtu většinou, jen když se dostanu do vany - což taky není moc často, obvykle musím vystačit se sprchou :-(

Stopka

4. ledna 2013 v 19:02 | Jana Š |  Deníček aneb zážitky s jorkšírem
Už dlouho jsem nepsala jak pokračujeme s výcvikem.
Mezi vánočními svátky jsem dovolenou - a zjevně ne jen já.
Naše vesnice byla od Štědrého dne jak po vymření. Asi většina lidí odjela za příbuznými, na hory nebo byla zalezlá doma.
Já toho využila a začala jsem Crazyho brát ven prakticky výhradně na stopovačce.
26.12.2012 už jsem se s ní konečně naučila pracovat tak, že jsem se do ní nezamotávala ani já ani Crazy. Crazy se na stopce docela vylítal. Brala jsem ho na ní i normálně do vsi. Denně jsem chodili na dvě 3 -5 km dlouhé procházky.
Délku stopky jsem vždy nechala na šířku chodníku nebo silnice a šel moc krásně. Netahal a držel se převážně poblíž nohy. Udělal mi tím velkou radost.
V týdnu mezi svátky se seznámil s dvěma fenkami rhodéského ridgebacka - Benji a Vendulkou. Vendy se ho nevšímala, ale Benji z něj byla nadšená.
Stejně tak se teď poměrně často potkáváme se dvěma westíky, se kterými si taky vždy chvilku zablbne.
A po delší době jsme potkali fenku jorka Rory. Paní ji má z množírny, odkud ji prodali jako tříletou pro nevhodnost k chovu. Je to přátelská fenečka, vděčná za každé pohlazení.
Poprvé se Crazyho hrozně bála, po druhé už byla celkem přátelská a včera jsme je od sebe nemohli odtrhnout. Kdyby mohli, hráli by si snad celý večer :-D

No a dneska mi Crazy udělal opět obrovskou radost. Byli jsme venku ve čtyři a to na "severu" (kdysi pole, teď nově zastavěné řadovými domky na severu obce) moc aut nejezdí. Zkrátila jsem tedy stopku cca na 2,5 - 3 metry a prošli jsme se tam. Vždy jsem před přechodem zastavila s povelem "Čekej", rozhlédla se a s povelem "Můžeš" jsme přešli.
I když nebyl hned u nohy, ale sedl si třeba 1 metr ode mě, čekal dokud jsem nedala povel.
A poslechl na všech přechodech.
Mám pocit, že když ho víc hlídám a držím před přechodem u nohy, tím spíš neposlechne a snaží se hrnout do silnice. Jak kdy. Někdy se div neuškrtí jak by šel hned dál, jindy způsobně čeká. Dnes jak dostal větší volnost, poslouchal jak hodinky. Byl opravdu senzační.

O víkendu bych chtěla natočit nové video, jak cvičíme včetně jedné hry SG a jedné hry LMD. Tak snad bude dobré počasí.

Nakonec sem ještě vkládám PF 2013, neboť jsem ho sem úplně zapomněla dát.