Prosinec 2012

Rok 2012

31. prosince 2012 v 18:48 | Jana Š |  Deníček aneb zážitky s jorkšírem
Je na čase udělat souhrn roku 2012.
Ještě 01.01.2012 jsem neměla ani potuchy, že budu mít štěně. 02.01.2012 jsem t už věděla s jistotou.
S příchodem psa se mnohé změnilo, většinou k lepšímu. Pravda je, že nemám tolik času na své ostatní záliby jako dříve, ale víte, že mi to nevadí?
Takže co se událo?
Zvířata:
Pořídila jsem si Crazyho, chodila jsem s ním na cvičák a k veterináři (tam daleko častěji než na cvičák :-D), chov šněků jsem stáhla jen na archachatiny marginaty ovum a želvičky se mají stále čile k světu ...
Fotografování:
Moc jsem nestíhala - snad příští rok to napravím. Ale i tak jsem zvládla 3 návštěvy chuchelských dostihů, 3 nebo 4 návštěvy Pražské zoo, výstavu orchidejí a jedny závody agility.
Dovolená:
Dovolenou jsem si brala vesměs proto, abych mohla být s Crazym. Ale taky jsem byla s bráchou na hradě Kost a vystoupení rytířské skupiny Ordo Kromen.
A v září jsme jeli na tři dny do Sedmihorek, kde jsme v pátek večer prolezli okolí Sedmihorek, v sobotu jsme navštívili zříceninu Trosky, lom a muzeum drahých kamenů Kozákov, mlýn Doroty Máchalové ve Střehomy, zámek Dětenice, hrad a zámek Staré Hrady a Prachovské skály.
V neděli, než jsme jeli domů jsme stihli ještě zříceninu hradu Bezděz a hrad Houska.
V Sedmihorkách to bylo úžasné a moc ráda bych se tam ještě někdy vrátila.
Sběratelství:
Zúčastnila jsem se 3 Live Show. Dvou z nich se zúčastnil nový výstavní kousek - arabský plnokrevník od Peter Stone Vigo alias Ahmaru Mahes Aladar. K Vánocům pak přibyli dva nový Peter Stone pintabian a morab, tak doufám, že se na lednové výstavě dobře předvedou.

Celkově byl loňský rok asi průměrný, neboť zvláště v rodině se událo několik věcí, které si nikdo nepřeje. Na druhou stranu, ale bylo i mnohé pozitivní.
Přesto doufám, že příští rok bude lepší - zvláště po zdravotní stránce lidské i zvířecí rodiny :-)

Ráno nad Bažantníkem. Hned bych si ten víkend zopakovala :-)

Plány na rok 2013

31. prosince 2012 v 8:00 | Jana Š |  Chystáme se
Plánů na následující rok je hodně.
Vypíši ty, které se týkají Crazyho. Těžko říci, zda vše uskutečníme. Uvidíme jak zdraví dovolí.

1. Zúčastnit se "Dogtrekking" O drahelskou packu - bude-li se konat. Nakonec jsme vyrazili na cvičák, protože jsme se neměli jak dopravit.
2. Cvičení poslušnosti HafBO - 16.05.2013 jdeme ne první lekci
3. Zúčastnit se workshopu Katky Lerlové Přivolávačské hry Susan Garret - bude-li se konat. Tentokrát jako cvičící a ne pouze diváci. - 18.05.2013 je plno, snad ještě letos bude možnost.
4. Navštívit s Crazym dostihy v Chuchli. splněno 27.10.2013 :-)
5. Jít na procházku do Pražské zoo.
6. Zúčastnit se akce o Nejsympatyčtějšího pejska - bude-li se konat. - Bohužel se letos nekonala
7. Zúčastnit se Sranda výstavy - 08.09.2013, skončili jsme čtvrtí ze čtyř. Musíme lépe natrénovat chůzi u nohy.
8. Zúčastnit se alespoň jedné (ideálně co nejvíc :-) socializačních procházek od HAfBO - Zúčastnilijsme se dvou - 23.11.2013 a 27.12.2013.
To je zatím vše, ale určitě mě ještě něco napadne :-)

Čivava z Beverly Hills

30. prosince 2012 v 19:13 | Jana Š |  Deníček aneb zážitky s jorkšírem
Vždycky jsem si myslela, že psi sledující televizi jsou pouze ve filmech. Včera mě, ale Crazy vyvedl z omylu. Večer dávali film Čivava z Beverly Hills. Crazy se vydržel dívat víc jak na půlku filmu. Na psi tam poštěkával, vrčel a kňoural, pak začal lítat po bytě a chtěl pusit na balkon, aby tam pejsky mohl najít.
Když zjistil, že se za nimi nedostane, zanevřel na ně a šel si lehnout. Ale i tak ležel proti telce a nespal.
Dnes jsem mu nechala puštěný druhý díl, ale ten ho nijak nezaujal.

Crazy sice občas reaguje na Komisaře Rexe, ale vesměs jen když si tam hraje s pískací hračkou.
Teď poprvé opravdu intenzivně televizi sledoval. Možná to bylo tím, že jeho chovatelka chová i čivavy a třeba si na ně vzpomněl.

A dnes jsme na procházce jednu čivavku potkali. Je asi jediná tady ve vsi a vlastní ji rodina mé spolužačky. Chvíli si spolu pohráli a Crazy byl nadšený.

Crazy nespouští oči z Čivavy v Beverly Hills

První narozeniny

28. prosince 2012 v 20:11 | Jana Š |  Deníček aneb zážitky s jorkšírem
Tak dnes měl Crazy první narozeniny.
Je to nějaký čas co jsem plánovala, že mu upeču nebo nechám upéct nějaký psí dortík, ale vzhledem k jeho dietě z toho sešlo.
Tak jsem holt zkombinovala to co může a dostal "minidortík", který v něm zmizel ani ne za minutu.
Dortík tvořil plátek vařeného kuřecího masa, na tom byli tři kroužky sušeného kuřecího Calibra a na něm "svíčka" z kuřecího "párečku" Perrito.
Crazymu to moc chutnalo a špatně mu snad nebude.
Co dalšího mu dát jsem nevěděla, jelikož hraček má víc než dost. Krom plyšáku ode mě a mamky dostal ještě od ségry gumovou slepici, která vydavá zvuk něco mezi kdákáním, naštvanou labutí a koňským řehtáním.
Je z ní na větvi a hrozně vrčí, když si s ní hraje. My jsme zas na nervy, protože stačí pět minut toho kraválu ("píská" hrozně hlasitě) a je to fakt na mrtvici :-D
Divím se, že na nás ještě nevletěl soused :-D

Jinak jsem Crazymu ještě "nadělila" návštěvu veteriny kvůli stříhání drápků. Překvapivě byl spokojený. Jednou po hodně dlouhé době, byl na veterině aniž by do něj něco píchali. Dokonce vrtěl ocasem.

Crazyho "dortík"

Jelikož jezdíme MHD musí Crazy nosit košík. Neměl vůbec žádný problém se to naučit (však jsem taky uplácela o 106). Ještě jsem ho s ním ale nevyfotila. Až dnes :-)

Trénink na Silvestra a Vánoce

26. prosince 2012 v 10:54 | Jana Š |  Deníček aneb zážitky s jorkšírem
Ahojky.
Tak Štědrý den máme za sebou. Ale začnu popořadě.

Ze soboty na neděli v noci si někdo už udělal Silvestra. Nevím kolik bylo hodin, ale tipuju tak krátce před či po půlnoci. Vzbudili mě rány a Crazyh taky. Sedl si do nohou postele a koukal směrem k oknu, kde se občas zablesklo. Neklepal se, ocas měl obmtaný kolem sebe jak seděl.
Nijak jsem to neřešila, jen jsem na něja koukala. žádné konejšení ani podpora. Ještě ani randál nepřestala Crazy se zase stočil do klubíčka a spal dál - nebo se tak tvářil.
Takže první předsilvestrovkou zkouškou jsme úspěšně zvládli.
Samozřejmě přímo na Silvestra to bude horší, ale stejnak doufám, že to zmákneme.

Crazy má randál hrozně rád - plastové láhve, plastová plata od vajec :-D
Mamka chtěla, ať na veterině preventivně vydyndám prášky na uklidnění, ale nechce se mi do toho. Už jse toho dost načetla, jak to prvně udělat, aby se ohňostroje nebál, tak snad to zvládneme.
Fakt se mi nechce ho zfetovávat.

V neděli jsme postavili stromeka a crazy se pod něj hned nastěhoval. máme ho u topení, kde Crazy lehává, když je mu zima, nebo jen, když se sejdeme všichni v obýváku a on nechce být v pokoji sám. Má tam položenou kožešinu (umělou) a skvěle se mu na ní spinká, když je současně opřený zády o topení.
Dala jsem pod něj i dárečky a Crazy chtěl hned jeden ukrást . Byl v něm salám pro tátu od bráchy :-D, tak jsem ho musela dát do větví.
Taky mu mamka dala jednu plastovou ozdobu, když jsme zdobili, takže se pak pokoušel obrat stromeček a nešlu mu do hlavy, že mu víc "míčků" ze stromečku nedáme :-D

Večeři strávil spící u mě na klíně, pak jsme poslouchali koledy a nakonec se vrhly na dárky.
Crazy dostal 3 krysy a velkého plyšového psa.
Obvzlášť z pískací krysy je nadšený.

Dnes ještě přijede sestra. Určitě mu taky něco zabalila, tak jsem na to zvědavá.

No a co se týče mě, byla to více méně klasika - oblečení, kosmetiky, knihy o zvířatech (Zvíře, Zvěrolékař v akci ...), a jeden Peter stone (pintabian) do sbírky. doufám, že se mu na výstavách bude dařit.
Bylo ovšem i jedno překvápko. Od bráchy jsem dostala poukaz na hodinou vyjížďku na fríské klisně. Tenhle dárek jsem obrečela - je to můj splněný sen :-)

Crazy se nenápdaně pokusil čmajznou ozdobu ze stromku. Takhle se zatvářil, když jsem ho nachytala :-)
Hlídač
Portrét :-)
S rozbalenými dárky

Šťástné a Veselé

24. prosince 2012 v 16:22 | Jana Š |  Novinky
Všem návštěvníkům našeho blogu přejeme s Crazym krásné Vánoce


Labrador

23. prosince 2012 v 9:01 | Jana Š |  Deníček aneb zážitky s jorkšírem
Nedávno jsem četla článek Mají se rozmazlení psi opravdu dobře? od Monči. Opavdu nemám ráda, když majitel svého psa nezvládá ba co hůř, se ho zvládat třeba ani nepokouší.
Ale přece jen mi přijde "lepší" nezvládnutý malý pes než velký. A pokud si myslíte, že velcí psi jsou vždy krásně vychovaní a vycvičení - i s tímto názhorem jsem se už setkala - mýlíte se.

Bylo to 9.12.2012 v půl osmé večer, kdy jsem Crazyho vzala prvně ven na stopovačce. Konečně se mohl pořádně vyběhat - ano Crazy je dost poslušný, ale stále je problém přivolat ho od psů. Můžu si dovolit ho pustit na volno jen s těmi co známe, protože je jich u nás hned několik, kteří přátelští nejsou.

Takže jsem ho nechala lítat na stopce, házela jsem mu koule a blbli jsme. Tehdy totiž začalo kolem třetí odpoledne sněžit a když jsme šli ven už byli nějaké 3-4 cm sněhu.
Byli jsme u fobalového hřiště. Z každé strany hrací plochy je cca 15-ti metrový pás trávy, kde se může pes proběhnout (na hrací plochu je přísný zákaz vstupu).
Ze stří stran je celý prostor obehnaný plotem a z jedné je zeď statku. Vstupy jsou celkem 4 a to branky v plotech a vjezd na konci zdi.

Už jsem chtěla jít domů, když Crazy zpozorněl. Pro jistotu jsem ho ihned přivolala a vzala stopku do ruky. Chvíli jsem nic nerozpoznala, protože už byla dost tma, i když díky sněhu bylo vidět víc než obvykle. Světla jsou na hřišti jen dvě a mi byli skoro na půl mezi nimi.

V tom jsem zahlédla paní s labradorem. Myslela jsem si, že je to pes, kterého už Crazy zná, ale jelikož byla tma, raději jsem ho stáhla.
Vypadalo to totiž, že s ním paní dost bojuje. Vzala jsem Crazyho jen na metr a šli jsme vpřed. Oni byli na dálku nějakých 12 m od nás a nešli přímo proti nám, ale skoro až u hrací plochy. Žena nás zjevně chtěla minout.
V tom k nám labík vyrazil jak splašený a začal na Crazyho dorážet. V jednu chvíli jsem zvažovala vzít Crazyho na ruku, ale přišlo mi bezpečnější nechat ho na zemi.
Labík kolem nás skákal jak pomatený - zjevně byť vzhledově dospělý pes, bylo to duší stále ještě splašené štěně. Prostě psí puberťák.
Kdyby spolu jen tak blbli, bylo by to ok, ale začal po Crazym plácat dost brutálně tlapkou, takže Crazy začal panikařit a schovávat se za mě. Přece jen hmotností i velikostí rozdíl byl na takhle nekoordinovanou hru velký.
To už k nám doklopýtala i paní a pronesla památnou větu: "Omlouvám se, musela jsem ho pustit. Mám podpatky."
V tu chvíli bych jí nejradši dala facku. Nicméně si psa chytla, ale nedokázala ho odtáhnout. Začal se kolem mě obmotávat, aby se dostal ke Crazymu a nechybělo mnoho, aby mi podrazil nohy.
"Pouštím." pronesla a vodítko pustila. Takže mě labouš sice nestrhl, ale zase začal po Crazym šlapat. Ten už z něj byl tak na nervy, že zaječel jako když ho na nože berou, takže se i labouš chviličku stáhl a paní okamžitě chytila vodítko znovu. Jenže se psem nebyla schopná hnout ani o píď. Už jsem nevěděla kudy kam, tak jsem prostě pustila stopku a zavelela: "Crazy, domů."
Crazy vystřelil jak raketa, pes po něm kouknul a pak si sedl.
"To jste udělala dobře," zapřela se panička labíka podpatkama do sněhu začala ho táhnout pryč. Ten se otočil a asi zmerčil jiného psa, protože začal majitelku táhnout na druhou než byl Crazy.
Crazy mezi tím seděl u branky, která vede k našemu domu a čekal, jestli za ním přijdu.
Trochu se třásl a měl ocas mezi nohama. Pochválila jsem ho, že poslechl a dostal kousek masa.

Prošel brankou a začal se uklidňovat. Očichával a značkoval lavičky.
Chtěla jsem ho vzít hned domů, ale pak mě napadlo, že se bude bát chodit na hřiště.
A jelikož je to de facto jediné bezpečné místo, kde může běhat úplně na volno či na stopce (když nepočítám pole), nechtěla jsem, aby měl kvůli téhle události averzi tam dál chodit.
Vzala jsem ho tedy na stopku a šla jsem na hřiště doufajíc, že labík bude pryč a Crazy mě bude následovat.
Labík sice pryč byl, ale jak jsem došla na plnou délku stopky (10m), Crazy zarazil všechny 4 do země a nehnul se ani o píď. Samozřejmě bych ho tam mohla dotáhnout, ale to jsem nechtěla.
Tak jsem vytáhla dalších pár kousků masíčka a dala povel KE MNĚ. Crazy ho ignoroval a dál zarytě zůstával na místě - s ocasem mezi nohama.
Zkusila jsem to tedy ještě jinak. Vytáhla jsem míček, aby ho Crazy viděl a chvilku jsem si ho přehazovala z ruky do ruky. Crazy zpozorněla začal vrtět ocasem. Pak jsem ho hodila skrz branku na hřiště. Crazy vyletěl a skluzem u něj zastavil.
Dostal za odměnu masíčko a pak jsme tam ještě cca 10 minut blbli s míčkem a sněhovýma koulema.

Co mě naštvalo:
1. Kdo si vezme boty na podpatku na procházku se psam - navíc s velkým a ve sněhu?
2. Po celou dobu, co nás labík obskakoval mu majitelka nedala jediný povel, jen se s ním přetahovala. A že mě jich napadlo hned několik: Fuj, Nesmíš, Sedni ...
3. Omluva, že psa pustila kvůli podpatkům mi přišla poněkud nedostačující a ani se mě nezeptala jestli se Crazymu něco nestalo.
4. Mrzí mě, že jsemNějak nezareagovala na tu její omluvu. Když jsem o tom psala na jorkšířím fóru, napsala mi tam jedna holčina, že jsem se jí měla zeptat, jestli když si vzala podpatky, tak nádodou nezapomněla rozum doma :-D

Co mě potěšilo:
1. Crazy krásně poslechl a nedal se na úprk akamkoli, ale zamířil opravdu domů.
2. Pak jsem potěšila ještě sama sebe tím, že mě napadlo Crazyho vzít zpátky na hřiště a nevzala sjem ho hned domů. Nevím kam bychom teď chodila běhat, kdyby se na hřiště bál.

Budu ráda, když si článek přečtete (třeba jen zběžně) a napíšte, jak byste v takové situaci reagovali vy.
Osobně doufám, že už je nepotkám, ale jelikož pravděpodobně bydlí u nás ve vsi, vyloučit se to nedá.

Crazy v květnu na hřišti. Nejlepší místo na bezpečné běhání :-)

Zprávičky z konce světa

21. prosince 2012 v 17:32 | Jana Š |  Deníček aneb zážitky s jorkšírem
Tak konec světa jsme úspěšně přežili a chystáme se na Vánoce. Dárečky pro Crazyho už mám zabalené, tak jsem moc zvědavá, zda si je dokáže mezi všemi najít.
Potřebuji ještě dobalit nějaké dárky, brácha zítra ppřiveze kaprda, dodělají se poslední nákupy a večer se snad dostanu ke zdobení stromku. Už se moc těším :-)
Dnes jsem byla naposledy v práci a pak půjdu až 02.01.2013, tak si mě Crazy zase trochu užije.

Co se týče Crazyho, už mu jdou krásně otočky a dost jsme vypilovali sudy. Taky jsem konečně pořídila stopovačku, tak teď dost často chodíme ven na ní. Crazyho to na ní hrozně baví, protože se vyběhá víc než na flexině. Jen jak je hnusně, moc nepotkáváme kámoše. Jsou věčně zelezlí :-(
Za to jsme se setkali se dvěma hodně vzteklýma jezevčíkama, z nichž se jeden Crazymu zahryznul do dečky, když šel kolem nás (panička ho seřvala, ale nám se neomluvila) a jedním nezvládnutým labradorem - o tom bude článek zítra.

Tak se zatím mějte.

Ps: Už máte na Vánoce vše připravené?

Prodej vánočních psů

20. prosince 2012 v 18:44 | Jana Š |  Jak to vidím já
K této úvaze mě vedla včerejší reportáž ve zprávách a článek v dnešním Metru.
V Praze na Národní třídě se místo vánočních kaprů prodávají vánoční psi. Tuto akci pořádá občanské sdružení Otevři oči.
Srovnávání ryb a teplokrevných zvířat mi přijde poněkud zvláštní, ale budiž.
Osobně si Vánoce bez kapra nedovedu představit. Kapra máme na Vánoce co pamatuju - tedy mi holky v rodině. Kluci dávají přednost vepřovému řízku.

Nevidím však jediný důvod proč nejíst kapry. Už proto, že ryby jím celý rok, jelikož máme v rodině tři rybáře. Tak proč si nedat kapra na Vánoce?

Navíc nevím, proč brojí proti kaprům a neprotestují i proti zvýšenému prodeji vepřového a kuřecího masa. Vždyť hodně lidí nahrazuje kapra právě těmito zvířaty.

A že místo nich "prodávají" vánoční psi? Samozřejmě chtějí šokovat, protože psi spousta lidí miluje.
Ale ruku na srdce - kdybyste vyrůstali v Číně tak by vám na jedení psů nepřišlo nic zvláštního. Stejně jako kdybyste vyrůstali jako rodilý Ind, asi těžko byste jedli hovězí tatarák.

Všechno je to jen o tom, jak a kde člověk vyrůstal.
Nikomu neberu, že nechce jíst kapry (nebo třeba jakákoli zvířata), ale rozhodně jsem proti tomu, aby to vnucovali ostatním.

A co si dáte ke štědrovečerní večeři vy?

Pes s PP vs. Pes bez PP

16. prosince 2012 v 15:48 | Jana Š |  Jak to vidím já
Stejně jako mnozí další budoucí majitelé psů jsem původně měla mít psa bez PP. Můžete si o tom přečíst v rubrice Měsíčník - ve článcích Štěně na obzoru - leden 2012; Zchlazení - únor 2012 a Špatná zpráva=Dobrá zpráva - březen 2012.
Naštěstí to dopadlo jinak.
Bývala jsem stejného názoru jako mnoho jiných lidí - pes s PP je jen na výstavy. Naštěstí jsem narazila na skupinu Yorkshire teriér na lidé.cz, kde mi otevřely oči. Tam odtud jsem se totiž mimo jiné dostala i na web Stop množitelům.
A pak se stačilo jen koukat kolem sebe. Jorkšíři jsou bohužel velmi oblíbené plemeno, z čehož pramení jejich oblia v používání u množitelů.
Většina jorků, které jsem kdy poznala je připomíná pouze vzdáleně - jsou přerostlí, bojácní nebo naopak agresivní. Velká část z nich má "spadlé" uši. Někteří dokonce připomínají spíše grifonky než skutečné jorky.
Ani nevím jestli je k pláči nebo k smíchu, když mě majitel takového pejska zastaví (a že se mi to stává často obvzlášť v Praze) a ptá se mě, jak je možné, že má Crazy tak krásnou hlavu, pěkný nos, stojící ouška ... .
Pravda i u PP jorka se uši nemusí postavit, ale nikdy jsem takového neviděla.

Pes s PP totiž není jen o tom, že může na výstavy. Je to o tom, že znáte jeho rodiče, prarodiče, s trochou štěstí a ochoty u chovatelů (což chovatelé psů s PP obvykle jsou, i když výjimky se samozřejmě najdou) lze zjistit nejen úspěchy předků vašeho plemene, ale také případné nemoci.

Ano i pes s PP může mít dědičnou chorobu a jsou plemena, která jsou na některé nemoci hodně zatížená - např.: dalmatiny na hluchotu, jorci na problémy s tracheo a patelami, velcí psi jako ovčáci, molosové či dogy zase mívají problémy s klouby. Dále se může projevit i "vada" chování jako je přílišná bojácnost či agresivita. A ve chvíli kdy ji má pes vrozenou, ani sebelepší výchova ji bohužel nedokáže zcela odstranit.

A zde je kámen úrazu. Ve vrhu se vždy nejde i nějaké to "nepovedené" štěně. I tak dostane PP, ale nesmí být nadále používán v chovu. Taková štěňata jsou pak prodávána se slevou.
Takové štěně si koupí buď člověk, který si uvědomuje závažnost takové vady a dál "nepovedené" jedince nemnoží, nebo množitel, kterému jde jen o to koupit si levného psa a co nejvíce vydělat na jeho štěňatech.
A už je tu kolotoč štěňat bez PP, kteří jsou po rodičích s PP (a obvykle je u inzerátu věta, že majitel neměl čas na uchovnění) , jenže si právě nesou daleko větší šanci, že po svých rodičích zdědí onu vadu. Když máte velké štěstí, bude vše v pořádku. Když ne, koupíte si třeba štěně, které bude mít třeba dysplazii vážného stupně (třeba i na všech čtyřech nohách).

Většina chovatelských klubů psi při bonitaci pečlivě hlídá. Psi musí projít i veterinárním vyšetřením, odběry krve, rentgenem (obvykle se zaměřením na problémy konkrétního plemene) ... pro zjištění zda právě nenesou vadu, kterou by předali svému potomstvu. Nic takového se u psů bez PP neděje.

Dále velká část chovatelů s PP prodává psi očkované, odčervené a tetované nebo čipované (někdy obojí). Pokud se takový pes dostane z jakéhokoli důvodu do útulku, lze pak snadno (díky tetování a čipování) vyhledat když ne majitele, tak určitě chovatele.
Zatím co štěňata bez PP není nutné tetovat (číslo tetování se v takovém případě pokud vím, krom očkovacího průkazu ani nikam nezanáší. Psi s PP jej mají právě v průkazu původu a díky tomu lze vyhledat chovatele).

V neposlední řadě, bohužel nikdy nemáte jistotu co vám ze psa vyroste. Ne jen povahově, ale i vzhledově. To, že vidíte oba rodiče a oba vypadají jako plemeno, které chcete, neznamená, že tak budou vypadat i jejich štěňata. Pokud jsou totiž už i rodiče vašeho budoucího štěněte bez PP (nebo i jeden z nich), nikde nemáte jistotu, že tatínek té krásné maminky vašich štěńat, která vypadá jako čistokrevný NO, nebyl bernský salašnický pes. Nikdo Vám totiž nezaručí, že množitel říká pravdu o předcích svých psů!
V takovém případě rozhodně neznamená, že štěně, co vypadá jako NO bude NO i v dospělosti.
(pozn. NO = Německý ovčák).

Podobně naletěla třeba moje sestra, která si koupila jorka bez papírů, a byť oba rodiče byli "jorkšíří" nakonec z něj vyrostl mix s kníračem.

Takže pokud chcete psa a nezáleží Vám na plemeni, zajděte do útulku. Je jich tam spousta a třeba tam najdete i pejska, který jako Vaše oblíbené plemeno vypadá.
Pokud chcete psa konkrétního plemene, vyberte si s PP. Jak jste se dočetli výše, jen tak máte jistotu, že z Vašeho štěněte vyroste pes plemene, které jste chtěli. Pokud nechcete výstavního šampiona - tudíž Vám nevadí třeba chyba ve zbarvení či špatný skus - můžete sehnat papírka i třeba kolem 8000 Kč, což je v poslední době i celkem častá cena psů bez PP.

Pokud už si vyberete štěně, které je bez PP, tak Vám přeji šťastnou ruku a ať u veterináře strávíte co nejméně času.

Chovatel = Vybírá nejvhodnější pár zvířat (psů, koček, koní ...), kteří mají žádané vlastnosti a mají minimum vlastností negativních a odchovává potomstvo co nejlépe odpovídající žádanému. Potomstvo si nechává k dalšímu chovu nebo prodává. Zvířata mají průkaz původu.
Množitel = Vybírá náhodné jedince (psů, koček, koní ...) bez ohledu na pozitivní a negativní vlastnosti a nadále je množí za účelem zisku. Zvířata jsou bez průkazu původu.

Tento článek je čistě můj názor. Pokud s ním nesouihlasíte, klidně ho napište, ale slušně, prosím. Znám mnoho lidí, kteří se po prvním psu bez PP, zařekli, že bezpapírka už nikdy.
V Polsku je již prodej psů bez papírů zakázán. Snad jednou bude i u nás.

A nezapomeňte - pořizovací cena je ten nejmenší finanční obnos, který do psa vložíte.

Crazy ve vaně aneb kdopak by se vody bál

2. prosince 2012 v 13:34 | Jana Š |  Deníček aneb zážitky s jorkšírem
Jelikož je Crazy jorkšír, je jasné, že se koupe často. Srst tohoto plemene je poměrně náročná na údržbu a pokud máte psa, který se čas od času rád vyválí v žížale nebo v jiné zdechlině, tak se koupeli nevyhnete.
Crazy se od začátku vody moc bál, byť jsem se snažila ho koupáním nestresovat víc než bylo bezpodmínečně nutné.
Nejhorší byl přelom července a srpna, kdy Crazyho napadly sametky*. To se musel koupat každé dva dny a jak viděl, že se jde do koupelny bez kartáče (češu ho v koupelně na pračce), začal se třepat jak osika.
Zkoušela jsem různé změny v koupání. Namočení v umyvadle, vydrhnutí šamponem a pak opláchnutí sprchou ve vaně.
Udržet ho ve vaně byl nadlidský úkol - a o tom, že by tam reagoval na nějaké zůstaň nebo čekej nemohla být ani řeč. Dá se říct, že jsem takřka vždy byla vykoupanější než on :-D

Ke změně došlo, když jsem odjela na tři dny a mamka mi pak vyprávěla, že mě čas od času Crazy začal hledat a koukal i do vany, jestli se tam třeba neschovávám.
Tak ho prostě jednou vzala, do vany ho postavila a nechala ho ať si ji prozkoumá. Pak ho zase vyndala.
Od té doby, vždy než jsme šli ven, si musel nejdřív prohlédnout vanu (jestli se tam třeba někdo není) a pak jsme šli.
S příchodem ošklivého počasí v říjnu a listopadu, bylo alespoň vykoupání nožek a břicha čím dál nutnější. Dříve jsem nožky jen omyla v umyvadle nebo otřela mokrým hadříkem - podle toho jak moc je měl špinavé.
Crazymu nevadilo jít do vany dobrovolně, ale jakmile viděl, že beru sprchu, začal opět panikařit.
Až mě napadlo na to jít přes pamlsky.

Napustila jsem mu vlažnou vodu těsně nad tlapky a dala jsem ruku s pamlsky nad levou stranu vany tak, aby musel udělat alespoň dva kroky.
Zvedla nohy nepřirozeně vysoko, ale co by pro masíčko neudělal. Pak jsem mu dala ruku nad pravou stranu vany a on si tam musel opět doťapat. Pak jsme si ještě zacvičil pac a ťap (umí ze sedu i ze stoje). Cvičil a neměl čas se bát a ťapáním ve vodě si nožky krásně odmyl.
Dokonce se ani nevzpíral, když jsem vzala sprchu a ještě mu je trochu osprchovala.
Od té doby, když má packy hodně špinavé, nebo je třeba ho vykoupat úplně, napustím vždy trochu vlažné vody do vany, kde se projde a zacvičí si, a pak teprve vezmu sprchu.
Na pomoc si beru i masíčko a on nemá problém zůstat ve vodě stát (povel Zůstaň) ani když si potřebuju odběhnout pro ručník, který jsem zapoměla nebo pro další kousek masíčka.
To dříve bylo absolutně nemyslitelné.

Takže strach z vody jsme krásně překonaly. Nakonec, když tak rád lítá venku v dešti, tak si může užívat i vody doma :-)

Vyfotit Crazyho takhle bývalo nemyslitelné. Jakmile se dotkl předními packami okraje vany, už byl venku. Teď na povel zůstaň počká, dokud ho nezabalím do ručníku a nevyndám.
*Sametky jsou roztoči červené barvy ("pavoučci") a lidově se jim říká "svilušky" byť pravé svilušky parazitují na rostlinách nikoli na zvířatech a lidech.
Jejich larvičky se zavrtávají do kůže - u lidí pod gumu spodního prádla, pod pásek kalhot či pod gumičky ponožek. U psů je najdete hlavně kolem nosu, mezi prsty tlapek a ve slabinách (spodní část břicha).
Larvičky se drží většinou tři dny, pak dopadnou, ale přijdou další. Způsobují velkou svědivost - Crazy si až trhal chloupky z tlapek, takže musel nosit límec.
Běžná antiparazitika na ně většinou nepůsobí (Crazy měl v době napadení Advantix). Náš veterinář má ovšem u svých psů velmi dobré zkušnosti s přípravkem Duowin (byť to v návodu k použití není), takže nám ho doporučil. Během 7 dní, kdy se mi z něj podařilo dostat všechny svilušky pryč pravidelným koupáním, bylo po problému.

Zprávičky

1. prosince 2012 v 19:01 | Jana Š |  Novinky
Tak koukám, že pravidelně přispívám jednou týdně.
Ale pokusím se to zlepšit. Mám tu několik restů, které musím doplnit a taky sem vložit aktuální fotky.
Jinak ve středu 28.12.2012 měl Crazy svátek a dnes dostal pískací kachničku (dřív jsem se nikam do zverexu nedostala).
Byl z ní úplně unešený.
Pomalu, ale jistě se ochladilo a tak jsem mu také koupila obleček. Zatím mu ho, ale dávat nebudu, ať ho nerozmazluju.
Zatím se dokonce ani "netváří", že by mu bylo zima, takže ho začnu oblékat až od -10°C jak mi bylo doporučeno.

Co se týče mě, byla jsem na 4. dílu Rozbřesku. Tedy v jednu chvíli jsem byla dost šokovaná tím co tam vymysleli (jelikož jsem fanynka především knížek), ale naštěstí to ve výsledku nebylo tak hrozné.

A teď k plánům pro následující měsíc (a doufám, že je v honbě za dárky zvládnu splnit).
1. Dodělat rubriku měsíčník až do listopadu
2. Napsat články na témata: Pes s PPxBez PP; Zakázaná plemena; Jak se Crazy přestal bát vody a možná ještě něco dalšího :-)

Jinak asi nabídnu zbytek permanentky na školku pro štěńata, protože za 27 dní Crazymu bude rok a už ji nestihneme dochodit, což mě moc mrzí, ale co se dá dělat. :-(