Říjen 2012

U nohy

31. října 2012 v 17:52 | Jana Š |  Deníček aneb zážitky s jorkšírem
Od pondělí hodně hrajeme hry SG - Dotyky ruky, Tvoje volba, Miska plná pamlsků, Chyť obojek. Crazy se do toho ohromně zažral a obvzlášť z misky je úplně nadšený. Dnes jsme venku hráli i Zónu odměn a ta ho taky moc bavila. Víc než jsem vůbec čekala.
Dnes jmse na procházce potkali jednu nemecnou fenu NO. Crazy se hned začal stavět na zadní, pak se "klanět", protě vyzývat ke hře. Myslela jsem, že už se na něj fena vrhne, neboť je kvůli nemoci dost nevrlá, ale naštěstí se mi Crazyho povedlo odlákat povelem U NOHY, který teď také nově trénujeme. Capká mi při něm vedle nohy a kouká na mě.
Využila jsem to dokonce několikrát, ještě když jsme procházeli kolem "smečky" malých dětí, neboť i s těmi by si Crazy nejraději hrál.
Vůbec jsem nedoufala, že tenhle povel (a samozřejmě i mlska v ruce) ho dovedou odvést od takových lákadel jako psi a malé děti.
Ale povedlo se. Možná už konečně přichází k rozumu :-)

Že bych to zkusila a při zvonění zvonku? :-)

Pamlsky v misce, POP

31. října 2012 v 17:39 | Jana Š |  Deníček aneb zážitky s jorkšírem
Včera jsem si koupila knihu Poslušnost i bez vodítka. Jsem v půlce čtvrté kapitoly a zatím se mi kniha dost líbí.
I když pravdou je, že některé hry (např.: Chyť objek) jsou de facto ty samé jako Přivolávačské hry Susan Garret.
Díky této knize zvažuji o přechodu na klicker, i když zatím stále váhám, tak uvidím.
Jinak momentálně řeším Crazyho uštěkanost co se týče zvonění, když k nám někdo přijde. Když zaslechne kroky na chodbě, jen se přiřítí ke dveřím a čuchá. Když, ale zazvoní, může se zjednat (naštěstí k nám návštěvy nechodí moc často).
Je to sice přes den a jeho zběsilý štěkot netrvá dýl jak 15 vteřin, ale včera soused dost držkoval, tak to musím nějak vyřešit. O víkendu začnu s nácvikem a snad se nám zadaří. Většinu cviků zvládl během 2-3 dnů, tak snad tohle zvládne taky :-)

PS: Rozhodla jsem se předělat rubriky - respektive z pod rubrik, udělat rubriky, neboť se mi tento systém moc nelíbí.
Doufala jsem, že to bude fungovat jako na estranky.cz, ale bohužel ne. Tak holt se pustím do drobných úprav.

První den doma

Co umí

29. října 2012 v 16:00 | Jana Š |  O Crazym
Crazy je velmi učenlivý a už od začátku co jsem si ho přinesla domů se učil rychle.
Jako první zvládal povel sedni a dej pac. následovala popros, lehni a ke mně. To vše ještě než jsme začali chodit do školičky.
Tam jsme pokračovali s dalšími povely - především pro agility, ale také čekej, zůstaň a k noze.
Postupně jsem přidávala i blbinky jako sudy nebo ťap a také umí několik "povelů - nepovelů" jako jdeme ven, jdeme, učesat a pod.

Takže zde je seznam k 28.10.2012

Základní povely:
Sedni - sedne si
Lehni - lehne si
K noze - obejde mne z prava do leva a přisedne k levé noze.
Zůstaň - zůstane dokud k němu nepřijdu.
Čekej - čeká dokud nedostane jiný povel (ke mně, jdeme ...)
Ke mně - přijde za mnou
Pusť - pustí co má v tlamě (bohužel ne vždy)
Fuj - měl by si přestat všímat co ho zajímá, ale také ne vždy poslechne.
Přines - Tenhle povel už bohužel neumí, nebo´t jsem si ho zkazila. Momentálně vymýšlím jinou alternativu.

Triky:
Skrz - obejde pravou nohu a zastaví se mezi nohama. Zde je schopný provádět další povely (sedni, lehni ...). Tenhle povel jsem si vymyselala. Setkala jsem se s ním až později v jednom časopise, kde je pojmenován DOMEČEK a je prý velmi náročný, neboť psi nemají rádi, když nad nimi někdo stojí. Crazy s ním, ale neměl nejmenší problém.
Pac - podá pravou packu
Ťap - podá levou packu
Popros - stoupne si na zadní
Sudy - válí sudy
Okolo - obejde mne z prava do leva a sedne si přede mne.

Připravujeme - Učí se povel POKLONA, ale nějak stále nemůžu přijít na to, jaké gesto použít, aby to pro něj bylo srozumitelné.

Agility:
K noze - Čekej - Vpřed - série povelů k vyběhnutí do parkuru.
Kladina - přeběhne kladinu (zatím na vodítku)
Áčko - vyběhne přes áčko. Je to jeho nejoblíbenější překážka (i bez vodítka)
Hop - proběhne skočkou (ještě nesmíme skákat)
Tunel - proběhne tunel (už i sám od sebe, aniž by ho trenérka držela než přběhnu na druhý konec)
Sla-lom - následuje ruku slalomem.
Zóna - zastaví se v červené části áčka, kladiny

Susan Garret:
Jdeme - vyběhnutí HRA 3-2-1
Drž - držení hračky DRŽ-SEDNI-DRŽ
Vezmi - vezme si mlsku z ruky, ze země TVOJE VOLBA

"Speciální" povely:
Nožičky - povel k umytí nožek. Ačkoli má fungovat tak, že si přijde nechat umý nožky, je to přesně naopak. Jde se zachránit k mamce (není-li na vodítku).
Masíčko - povel ke krmení, nakluše do kuchyně, aby viděl přípravy.
Na chodník - vyskočí ze silnice na chodník
Jdeme cvičit? - Nakluše k lednici, sedne si k ní a čeká na masíčko, za které obvykle cvičíme.
Jdeme ven?/Běž se učesat - jde ke dveřím koupelny (nebo k pračce jsou-li otevřené dveře), steoupne si na zadní a čeká na učení a nandání obojku.
Jedeme na autobus/Autobus/Jdeme za Janičkou - Povely používá mamka, když mi jdou na proti k autobusu. Reaguje stejně jako na povely Jdeme ven/Běž se učesat

Jarní den - 28.10.2012

28. října 2012 v 18:17 | Jana Š |  Deníček aneb zážitky s jorkšírem
Po včerejším celodenním sněžením to dnes vypadalo, jako by se nastalo jaro. Sníh začal tát, sluníčko hřálo ...
prostě krása. Opravdu to vypadalo jako jarní den než babí léto.
Crazy se dnes hnal na každou procházku s maximálním nadšením a přišlo mi, že při večerní byl zaskočený, že mu sníh už z velké části slezl.
Opět se dost vyblbl se sněhovými koulemi a mě se podařilo pár zajímavých fotek.
Nic do fotosoutěží, ale výcvaky zajímavé. Posuďte sami.
Z téhle fotky jsem měla opravdu záchvat smíchu :-D
PS: Fota jsou ještě z rána, kdy bylo celkem zataženo a sněhu ještě dost.

Školička

28. října 2012 v 13:54 | Jana Š |  Školka po štěňata OSA Panda Praha
Do školičky OSA Panda Praha jsme začali chodit od 06.05.2012.
Crazy se tam hned spřátelil s bearded colií Štokem. Moc se spolu vyblbli. Našel ovšem i svého trapiče - border kolii Shadowa.
Od té doby jak na cvičáku, tak i doma s borderkami příliš nevychází, ale vyjíždí na něj spíše ony než on na ně.
Při první návštěvě (06.05.2012) jsme zkoušeli sedni, lehni, k noze a zůstaň. Sedni i lehni v pohodě (samozřejmě s tím, že jsem si k němu sedla na bobek). K noze zvládl s navedením bez problému, ale zůstaň jsme museli zopakovat několikrát.
Pak nás ještě čekalo agility. Za to byl moc chválený, zvláště za slalom.
Druhá návštěva 27.05.2012 proběhla více méně totožně. jen povel zůstaň je už lepší a sedni a lehni začínám dávat ze stoje. Do tunelu stále nejde dobrovolně.
Datum třetí návštěvy teď honem nevím. Ovšem začali jsme rozlišovat mezi povely Zůstaň a Čekej.
24.06.2012 při čvrté návštěvě bylo ohromné horko. Jakmile jsem Crazyho pustila z vodítka, dal se na útěk rovnou do stínu. že by jeho neposlušnost mohla být ještě horší jsem vůbec nečekala.
15.07.2012 na nějakou dobu poslední návštěva Pandiček.
Naše trénérka si s sebou vzala 3 své jorky a Crazy z jedné z fenek úplně šílel. Nehnul se od ní na krok a povely opět ignoroval. Až když byli všichni ostatní jorci zavření v hale, začal se trochu soustředit.
Poslušnost jsme ten den vůbec nedělali, ale Crazy poprvé vběhl sám do tunelu! a áčko běhal lehce jako pírko. Je stále jeho nejoblíbenější překážkou.
Zatím poslední návštva proběhla 03.10.2012. Prostoj byl tak dlouhý kvůli pauze na cvičáku i Crazyho zdravotním problémům.
Bála jsem se toho víc, ale Crazy poslouchal jak hodinky, jen měl menší problém s jedním křížencem staforda.
Do tunelu vbíhal sám, přes áčko se hnal rychlostí blesku a kladinu si taky užíval. Probíhala jsme i mini parkur složený ze dvou skoček (s břevny na zemi) a tunelu a šlo mu to perfektně.
Doufám, že brzy půjdeme as. Ještě nám schází 4 návštěvy.

Se Šotkem
S trapiči Shadowm a Amirem
Před fr.buldočky má také raspekt. S Amálkou.

Odklad

28. října 2012 v 11:24 | Jana Š |  Deníček aneb zážitky s jorkšírem
Chystala jsem se začít chodit na cvičák Haf bez Obav.
Vlastně se hlásíme už od konce srpna, ale jelikož byl Crazy v té době pořád nemocný a pak ještě nastydlý, vždy jsem to nakonec musela odvolat.
Rozhodla jsem se tedy, že začneme chodit až na jaře a zatím zůstaneme u Pandiček, kam máme permici ještě na 4 hodiny.
Na HafBO bych chtěla docházet kvůli poslušnosti a k Pandičkám agility.


Martin je tu

27. října 2012 v 18:29 | Jana Š |  Deníček aneb zážitky s jorkšírem
Už je to tu. Bydlíme vzdušnou čarou nějaké 2 km od Prahy a máme tu místy až 7 cm sněhu - nejčastěji 2 cm.
Takže Crazy měl dnes velkou premiéru.
Jelikož se narodil 28.12. sníh nikdy nezažil.
Když jsem ho vzala ven, nechtěl projít ani dveřmi, když viděl to bílé nadělení, takže jsem mu musela trochu pomoci.
Ze začátku ho nenapdalo nic lepšího než začít sníh žrát, ale když se trochu rozkoukal, začal si hrát.
Moc se mu líbí sněhové koule - malé na sežrání a velké na rozhrabání.
Také ho teď nechávám běhat na volno, takže si sníh užívá úplně :-)Z prvního sněhu jsem samozžřejmě musela cvaknout i nějakou tu fotku a natočila jsem několik krátkých videí.
Fotky nic moc, jelikož se mi do vánice nechtělo tahat zrcku, tak jsem vzala je DMC-FZ8. Ale i tak to jde.

Úplně nadšeně se netvářil, ale na druhou procházku se už řítil s chutí.

A je pryč

19. října 2012 v 17:39 | Jana Š |  Deníček aneb zážitky s jorkšírem
Tak po týdnu trápení, kdy si Crazy ani nechtěl hrát, mu v noci ze včerejška na dnešek pravý špičák vypadl.
Dnes má značně lepší náladu - pořád by si jen hrál a o něco se přetahoval, což se zase mě dnes moc nehodilo, neboť jsem ráno byla na krvi a motala jsem se ještě kolem oběda. Ale pak už to bylo dobré, takže jsem si ho nastěhovala i s jeho hračkami do postele a asi hodinu jsme blbli s míčky a liškou.
Jinak se toho od posledního zápisu moc neudálo. Crazy byl bez nálady kvůli tomu zubu a věčně spal.
Zítra by měli přijet neteře, tak jsem na něj zvědavá jak se s tím srovná. Děti miluje, ale když je bude mít na krku 4 hodiny, tak nevím nevím co na to "řekne". :-D

I když ještě jedna pro mě podstatná věc se udála. Vylíhli se mi tři mláďata o archachatin. Všechny budou asi leucestic. Jeden prcek se vylíhl v úterý, druhý ve středu a třetí ve čtvrtek.
Zatím jsem je ještě nefotila, neboť se jim zulitek moc nechce. A když už vylezou, schovají se sotva vezmu jejich bedničku do ruky. Musím je postupně "ochočit" jako jejich rodiče.

Goliáš krátce po tom co jsem si ho přinesla domů - teď už má vlastní potomsvo a překrývá mi celou dlaň

Kámoši

15. října 2012 v 18:57 | Jana Š |  O Crazym
Crazy si samozřejmě stihl najít už nejednoho kamaráda :-)
Má kámoše všech možných plemen i velikostí. Ale nejraději má jorkšíry a čivavky.
Rok 2015
Johnny - welsh corgi, nástupce Alexe, který loni bohužel zemřel.
Cedrik a Jeník - krátkosrsté kolie z naší vsi

Rok 2014
Lawi - stafordshirská bulteriérka, se kterou se často setkáváme na cvičáku u Míši a na socializačních procházkách u Alči.
Teddy - shletie kolie od nás ze vsi.
Betty - jezevčice od nás ze vsi
"Majlín" - čivavka, tkerá se Crazyho nejdřív moc bála, ale pak se szkamarádili
Atilla - pražský krysařík. Bojí se psů, ale Crazyho má rád.
Barney - krátkosrstá kolie ze cvičáku

Rok 2013
Rory - cca 4 letá jorkšíří slečna zachráněná z množírny. Při prvním setkání se Crazyho hrozně bála, při druhém už byla ochotnější a teď se spolu honí jak malá štěňata.
Jessie - přerostlá jokšířice. Zda ji dávat do kamarádů si nejsem úplně jistá. Někdy se na Crazyho vrhne sotva ho uvidí a já čekám, jestli ho opravdu pokouše nebo ne, jindy si spolu hrají. Je prostě náladová a Crazy je z ní vždy na větvi :-)
Dag - kříženec dobrmana s rotvajlerem. Nemá dobrou pověst, ale s Crazym si často hrají kolem plotu. Na volno jsme ho ještě nepotkali, ale nemyslím si, že by Crazymu ublížil.
Monty - cca 8-letý německý ovčák. Zařazuju ho mezi kamarády, ale kamarád je jen pokud běhá na volno. Jakmile je na vodítku nebo za plotam, klidně by nás pokousal oba.
Filip - střední černobílý kříženec. Vzhledově je hodně podobný Elbě, jen on má delší srst, ale nevím zda jsou příbuzní. Pokud je na procházce s Elbou, je na Crazyho dost nepřátlský a pán ho musí brát na vodítko, ale když je sám hrají si.
Tracy - toy pudlice mojí sestry. Crazy jí učí jak se chovat ke psům :-). Věkový rozdíl mezi nimi je rok a 17 dní.
Albi - parson jack russel teriér. Je hodně ztřeštěný a s Crazym se mají rádi.
Blbo - oficiálně Black Boy; Entlebušský salašnický pes. Aktulně (červen 2013) tříměsíční štěně. Uvidíme, jak se spolu snesou až bude Blbo větší.
Paco - čivavák ze cvičáku.
Larry - malá kníračka ze cvičáku.
Mandy - zrzavá cca 40 cm vysoká kříženka. Vypadá jako jezevčík na dlouhých nohách.
Eimi - jorkšíračka, kterou Crazy miluje - jako každou jorkšířici :-)
Zorka - pražský krysařík, se kterým jsme se seznámili na VI. Sranda výstavě HAFBO.
Beník - jack russel teriér z naší vsi.


Rok 2012

Max - čtyřletý jorkšír. Jeden z mála jorků, který se Crazyho nebojí ani se ho nepokouší sežrat. S ním si hraje nejčastěji.
Nella - cca tříletá zlatá retrívřice. Když je sama blbne s Crazym přes plot. Pokud je s ní Jessie (špiclice) mohou se obě uštěkat.
Falco - dvouletý zlatý labrador. Vždy se naježí, když Crazyho vidí, ale také se honí kolem plot a dost se spolu vyblbnou.
Benji - 6-ti letý kříženec rhodéského ridgebacka a výmarského ohaře (ridgaback, kterému chybí ridge).
Elba - střední černobílý kříženec. Do ní je Crazy bezmezně zamilovaný (a Max taky). Když je venlu ona, mohu ho s klidem pustit z vodítka, neboť se od ní nehne ani 10 cm).
Šotek - 8 měsíční bearded kolie. Velký kámoš ze školky OSA Panda Praha.
Esko - 4 letý jorkšír. je hodně bojácný a Crazy si užívá, když ho může trápit.
Sophie - 5-ti letá jorkšířice. To samé co Esko. Někdy v květnu 2013 se otrkala a už se Crazyho nebojí.
Asta - kříženka pitbula neznámého věku (je z útulku). S Crazym se vždy přátelsky očichají přes plot.
? - stafordshirský bulteriér. Občas je na zahradě jedné chaty. Je přátelský a s Crazym se vydrží honit kolem plotu dlouhé minuty.
Ajša - možná border teriérka nebo mix. Je stejně střelená jako Crazy a moc se spolu vyblbnou :-)
Alex - velš corgi od nás ze vsi.

Zase ty zuby

14. října 2012 v 12:20 | Jana Š |  Deníček aneb zážitky s jorkšírem
Tak v úterý si Crazy konečně vylomil jeden přední řezák (poslední ze tří mléčných zubů, které mu zbývají). Hráli jsme si s liškou, a on najednou začal něco učuchávat na zemi. Přišlo mi to jak kousek nějaké tyčky a on to byl zoubek.
Ve čtvrtek dostal od mamky a od ségry míčky (od každé jeden). Od mamky dostal takový malý, ze kterého vystupují hvězdičky. Byl z něj úplně nadšený a začal ho hryzat, jako by ho chtěl snad sežrat.
Trvalo to asi pět minut, když v tom od míčku uskočil jako by ho bodla vosa a začal se olizovat.
Stačilo pak trochu otevřít tlamu a vše bylo jasné. Pravý špičák má vychýlený ze své osy a já doufám, že si ho brzy vylomí úplně.
Pak ještě levý a ani na trhání nebude muset :-) Vím, že to nic není, ale přesto ho nechci nechávat uspat, nebude-li to bezpodmínečně nutné.
Přece jen, je každá nárkoza určité riziko - ať u psa nebo u člověka.

Včera jsme byli venku hned v 8 ráno a dali jsme mi 2 km procházku, pak jsem jela do Prahy, nechat si nabít Opencard. Když jsem přijela zpět, už na mě Crazy s mamkou čekali, šli jsme volit a pak, zatím co mamka nakupovala, jsme s Crazym koukali na výlov rybníka, což ho doslova fascinovalo.
Po návratu domů jsem ho ovšem musela a vykoupat, neboť byl samé bahno. A pak jsme se až do večera váleli a koukli na Velkou Pradubickou.
Fakt je, že jsem nevěřila, že to Orphee De Blins prostojí až do konce, ale udělala mi ohromnou radost. Trezor
zklamal, ale přece jen byl sedmý. Tak alespoň něco. Holt nemé Orpheeino srdce, aby celou VP na druhé pozici prostál.

Dnes jsme šli ven až později, protože byla taková zima, že se Crazymu nechtělo ani na balkon, natožpak ven.
Za to jsme si dali 3 km procházku a Crazy teď konečně spí :-)

A abych nezapomněla - Crazy už od čtvrtka rýmu nemá, takže nám jitrocel moc pomohl :-)

Co je moje je moje! Většinou ....

9. října 2012 v 19:33 | Jana Š |  Jak to vidím já
Přes opěradlo židle jsou přehozené kalhoty a z kapsy čouhá kousek papírového kapesníku. Páni! Na něj tak dosáhnout! Rozhlédnu se kolem. Nikdo tu není. Super.
Zkusím vyskočit z místa. Kruci! Židle je vyšší než jsem předpokládal. Bude to tedy muset jít jinak.
Rozeběhnu se a prudce se odrazím. Podaří se mi zachytit se předními tlapkami, ale nedokážu se vytáhnout nahoru.
Jak to mám udělat?
Kroužím kolem židle. Napadne mě štěknout. Ale ne! To nesmím. Upozorním tak paničky, že něco chci, ale kapesník mi dobrovolně nevydají. Zkusím to tedy ještě jednou. Rozeběhnu se a hop! Už jsem nahoře.
Honem očichám všechny kapsy, ale kapesník najdu jen jeden. Škoda. Ale je můj! Co je moje, je moje a to už nevydám. Alespoň ne dobrovolně.

Zrovna, když ho vezmu do tlamy, opatrně ho vytahuju z kapsy - hlavně neudělat žádný hluk! - a seskočím ze židle, se musí ve dveřích objevit velká panička.
"Pusť to," přikáže mi. Ale předem ví, že neposlechnu. Venku ano, ale jak získám něco doma, tak je to prostě moje. A bez diskuzí!
"Crazy, pusť," to už mi přikazuje moje "hlavní" panička.
Váhám. Neposlechnout ji je těžké. Ale nebylo by lepší si dát nejdřív honičku než jim - neochotně - svůj poklad vydám? Rychle se rozeběhnu do druhého pokoje.
"Crazyne!" - to už je zlé.
Takhle mě oslovuje, jen když dělám něco co bych opravdu neměl.
Rychle zaběhnu pod malý stolek v obývacím pokoji a cupuju kapesník na kousíčky. Nejím ho, samozřejmě. Ale vcelku ho nevydám!
Panička už se k mně natahuje a bere mi zbytek MÉHO kapesníku z tlamy. Dobrá, dnes Ti ho vydám, ale pamatuj, že co je moje a moje a čeho se dotknu příště už nevydám!!!

Na závěr: .-)
Zákony psího vlastnictví
- Jestli se mi to líbí, je to moje.
- Pokud to mám v tlamě, je to moje.
- Pokud si to můžu sebrat, je to moje.
- Pokud si s něčím hraješ a položíš to, je to moje.
- Pokud jsem to měl před chvílí, je to moje.
- Pokud to vypadá jako moje, je to moje.
- Pokud je to moje, nesmí se to podobat ničemu z tvých věcí.
- Pokud jsem to viděl první, je to moje.
- Pokud to rozkoušu na kousíčky, všechny kousíčky jsou moje.
- Když se to rozbije, je to tvoje.

Pozn.: Článek je přiřazen k Tématu týdne blog.cz "To je moje!" z 08.10.-14.10.2012. Je volně inspirován skutečnou událostí.

Nachlazení z ochlazení

7. října 2012 v 17:43 | Jana Š |  Deníček aneb zážitky s jorkšírem
Sotva se trochu ochladilo, Crazy skolila virosa. Tedy občas "chrochtá" a kýchá (hlavně venku), jinak je v pořádku. Baští jak nezavřený, pije, hraje si, chce chodit ven.
Takže jsme nasadili jitrocelový sirup s vitamínem C a jen krátké procházky. Sice umí na plínku bezvadně, ale potřebuje si i zaznačkovat.
Budu teď čekat 1-2 dny. Jestli se nezlepší, nebo mu bude hůře, máme vyrazit na veterinu

Nepříjemnosti u veterináře - duben 2012

7. října 2012 v 16:19 | Jana Š |  O Crazym
Jako veterinu jsem si vybrala jednu velkou ve Stodůlkách. Pacientů mají hodně, ale to co jsem tam zažila jsem nečekala.
Když jsem byla Crazyho objednat, sestřička na mě vyjela (doslova), že není vůbec chráněný, protože ve 2 měsících neměl přeočkování.
První očkování pak bylo u paní doktorky, která byla milá, sestřička dala Crazymu i pamlsek, takže jsem si myslela, že ta co nás objednávala vstala špatnou nohou z postele.
Další návštěva nás čekala za 14 dní, neboť Crazy zalehl včelu a bodnutí se mu podebralo. Pan doktor byl sice v pohodě, ale když jsem vešla do ordinace, čekal nás vyšetřovací stůl plný psích chlupů, které ani nesmetl na tož, aby jej vydesinfikoval. že bys e to na veterinách nedělalo?
Poslední kapka byla přeočkování. Doktorka mě doslova vynadala, že neumím psa podržet (ačkoli jsem jí říkala, že je to můj první pes, se kterým jsem na veterině).
Neosobní přístup jsem na tak velké veterině čekala, ale tohle bylo vážně moc. Takže jsem se rozhodla pro změnu - něco o ní bude v květnovém článku.

První týden doma byl hodně náročný. Crazy chodil se střídavými úspěchy na plínky, spal v pelíšku a v noci vůbec neplakal, ale venku se hrozně bál. První 4 dny se ani nehnul z místa, kam jsem ho položila.
Pak ho mamka začala brát naproti za mnou k autobusu. Když viděl, že mu odchází šel za ní, ale jakmile sse zastavila, schoval se jí pod sukni a ani se nehnul.
První tři týdny tedy pro něj byli venku dost utrpení. Klepal se a kňoural a nijak zvlášť se mu pobyt venku nelíbil. A aby se venku vyčůral či vykadil? Ani náhodou.
Naštěstí, jak jsem psala výše, to zvládal celkem úspěšně na plínky - v horším případě na koberec ovšem v její těsné blízkosti. Takže jsem koupila speciální čističe od firmy Beaphar a čistila.
V dubnu byl taky prvně v salonu na stříhání drápků a byl i prvně koupán. Koupel se mu tedy ani trošku nelíbila, ale přežil ji. Fénování zvládl líp, ale taky bez nadšení.

Samozřejmě se musím zmínit o výcviku. Už třetí den jsem zkusila povel Dej a pac a krmení dostával až ve chvíli kdy si sedl.
Na konci dubna jsme už v pohodě zvládali povely Popros, Dej pac, Sedni a Lehni.
A pak, že se jorci nic nenaučí. :-)

Od prvních chvil byla jeho nejmilejší zábava likvidace plastových lahví.
Tak tuto pohlednici jsem letos posílala k Velikonocům.
Já se těch tapet, ale opravdu ani nedotkl - aned jediné co opravdu likvidoval byly tapety.
Čas před Velikonocemi 2012 byl ve znamení předražených vajec. Takhle Crazy proti jejich nadměrné ceně protestoval.
Spokojenost v pelíšku s morčetem.
Travička zelená ... aneb ječmen je prostě to nejlepší na podporu zažívání :-)
Dorbé obilíčko. Na téhle fotce je krásně vidět Crazyho lysinka :-)
Jak může být vajíčko větší než já?
koupel ze 13.04.2012, neboť po vyválení se v žížale opravu úžasně "voněl".
Pomalu světlá ...
Z návštěvy Lenky (mojí sestry) byl nadšený - a zvláš´t z jejího foťáku
S "morčákem". Jediná hračka, která přežila dodnes (07.10.2012) bez úhony a má ji od prvního dne. Od samého začátku ho nejvíc bavilo, zakousnout se mu do ucha nebo nohy, lehnout si a mrskat předníma nožikama, jako když saje mlíčko od maminky. A i dnes to občas ještě dělá.
Nauči se čůrat na plínku není tak složité jak se zdá.
Crazy je sice ohromě fotogenicky, ale fotit se mu taky vždy nechce. 27.04.2012 Následující den mu byli 4 měsíce.

Špatná zpráva=Dobrá zpráva - březen 2012

6. října 2012 v 15:21 | Jana Š |  O Crazym
Stále jsem hledala všemožné informace o jorcích. Potkala jsem jich několik i na agi závodech a dařilo se jim.
Takže jsem byla rozhodnutá, že to se svým budoucím štěnětem zkusím.
Pár dní po začátku března přišel táta s tím, že by bylo lepší si vybrat štěně přes inzerát (hurá), ale bylo mu hloupé to stávající odvolat (Nikdy si nezamlouvejte psa u známých!!!).
Každopádně jsem hledala a hledala až 27.03.2012 přišel táta s tím, že fena březí není. Dal mi na štěně 5000 Kč a ať si nějaké vyberu přes net.
Samozřejmě jsem věděla, že když chci psa s PP, musím něco přihodit, ale jelikož jsem si prozřetelně šetřila už od ledna, nebyl to takový problém. Chtěla jsem si štěně vzít až v květnu neboť jsem měla na druhý a třetí týden plánovanou dovolenou.
Ale když se najednou ukázalo, že už nemusím na štěně čekat až se narodí ... rozhodla jsem se vybrat si nějaké hned.
28.03.2012, když jsem přijela z práce jsem hned zasedla k PC a pátrala. Většina psů byla bez PP nebo dost drahá (přes 15 000). Jako limit jsem si stanovila 12 000, neboť jsem sice chtěla s PP, ale nemuselo být nutně po výstavních rodičích, protože jsem ho chtěla jen na mazla. Nějaká drobná chybička na něm by mi tedy nevadila.
Nakonec jsem tedy vybírala ze tří pejsků s PP.
Prvním bylo roztomiloučké 6-ti týdenní štěně po tmavých rodičích s odběrem za 2 týdny s PP.
Druhým byl již tříměsíční biewer s PP IBC do toho jsem se zamilovala na první pohled.
Třetím byl pak jorkšír s bílou lysinkou a bílou na prsenkou. Taktéž tříměsíční s PP.
Hodně jsem váhala. Mamka chtěla štěně co nejmladší, já se zamilovala do dvou tříměsíčních. Koukala jsem na všechny 3 cca hodinu. Zvažovala všechny pro a proti. Oba tříměsíční stáli stejně, mrňous pak o 2000 Kč víc, ale všichni se mi vešli do limitu.
Nakonec jsme dali s mamkou hlavy dohromady a vzešel z toho tříměcíční jork.
Když jsem volala na číslo z inzerátu, klepali se mi ruce. Hrozně jsem se bála, že bude prcek už prodaný.
Ozvala se mi milá paní, řekla mi, že se pejsek jmenuje Crazy a že se na něj klidně mohu hned přijet podívat.
Sedda jsem na první autobus a v 18:15 jsem už viděla Crazyho a jeho poslední sestřičku, kterou si nový majitelé měli vyzvednout v sobotu. Crazy si mě očichal, nechal se vzít na ruku a taky si se mnou hrál, stejně jako jeho sestřička.
Složila jsem pioloviční zálohu, podepsala kupní smlouvu a těšila se na neděli až si pejska vyzvednu. Jenže, když už máte koupenou půlku psa, je hrozně těžké si ho nevzít celého :-D
A jelikož jsem měla v pátek dovolenou, rozjely jsme se dopoledne na nákup všeho potřebného a ve 14:00 jsem si na Zličíně vyzvedla MOJE štěně.
Crazy byl hodně vystrašený, ale vždyť to bylo také jeho první cestování. V autě ani v autobuse mu špatně nebylo, takže jsme to zvládli domů skvěle.
Doma jsme ho nechali se v klidu rozhlížet. Přijela jsem s ním ve třičtvrtě na tři aještě v půl osmé vše prozkoumával. ani na okamžik se nesnažil usnout.
Po půl osmé si zalez do pelíšku. Vůbec nekňoural a klidně spal až do tří, kdy se šel vyčůrat (a povedlo se mu to na plínku) a pak spal ještě až do sedmi.
V sobotu byl ještě kativnější, zvláště když dostal víčka od platových lahví a plastové lahve. Z těch byl úplně nejšťastnější. Ten den jsem měla jet vystavovat své modely koní, ale vzhledem k počasí mi padnul odvoz a dostat se tam busem nebo vlakem bych už nestihla.
A tak jsme se ségrou celý den pozorovali MOJE štěně, hráli si s ním a fotili ho.Vzala jsem ho i na chviličku ven, ale hrozně se bál a z místa, kde jsem ho posadila se jen přesunul za moje nohy kde se schoulil a klepal - zda strachy či zimou těžko říct.
Doufala jem, že ho to brzy přejde a těšila se na první hezké dny, kdy začneme opravdu chodit na procházky.

Fotografie z 28.03.2012, kdy mi jeho chovatelka ukazovala jak krásně umí výstavní postoj.
Jedna z prvních Crazyho fotek u mě doma. Cca půl hodiny po příjezdu.
Už od začátku bylo znát, že Crazy bude světloučký. A lysinka i náprsenka mu zůstaly, když dnes (06.10.2012) už tak dobře znát nejsou (hlavně lysinka).

Zchlazení - únor 2012

6. října 2012 v 13:00 | Jana Š |  O Crazym
Teprve v únoru jsem oznámila v práci, přátelům a známým, že budu mít psí miminko.
Každý chtěl hned vědět co to bude za plemeno a když jsem se zmínila o tom, že jork hned to začalo.
Jsou smetáci, kteří jsou uštěkaní, bojácní, vyjíždí na ostatní psi, nic se nanučí, pořád jen spí ... a učit je byť jen základní povely je týrání nejvyššího stupně.
Když jsem argumentovala tím, že moje sestra má jorka (pravda sprsklýho s kníračem, byť byl kupován jako čistokrevný bez PP), který umí základní povely na jedničku, je hravý, spí jen když nemá na práci nic jiného a uštěkaný taky není víc než ostatní psi, bylo mi odpovězeno, že za to může právě ten knírač v něm.
Na to konto jsem začala pátrat po webech, kde sice odborné články mluvili ve prospěch jorků, ale komentáře u nich byli často stejné jako jsem psala výše.

A tak jsem se rozhodla jít ke zdroji na Lidé.cz, kde jsem si v jorkšíří skupině začala psát s lidmi co jorka opravdu mají.
Samozřejmě se ukázalo, že vše je o lidech - majitelích a téměř za vše negativní co se o jorích píše může právě majitel - a nebo chovatel, chová-li na povahově špatných jedincích (což se týče hlavně psů bez PP).

Tehdy jsem také poprvé narazila na stránku Stop množitelům. A začala jsem váhat nad tím zda je dobré si vzít právě tohle štěně. Jenže fenka už byla připuštěná a majitelé byli přece tátovi známí ...
Na konci února jsem viděla tatínka mého budoucího štěněte. Byl roztomilý, to ano. Ale tehdy jsem si byla jistá, že štěně po něm nechci. Byl maličký - mohl vážit tak 2 kg a jak se strašně bál a byl celý skrčený, vypadal ještě měnší. Uši měl klopené, ocásek kupírovaný až u samého zadečku. Ale právě ta jeho bázlivost mě děsila. Co, když štěně bude taky takové?
Majitelka, která tam byla taky prohlašovala, že bez ocásku jsou přece hezčí a s těma stojícíma ušima vypadají jak netopíři, takže takhle je to lepší. A že je černý, je přece taky lepší, stříbrní jorci vypadají jak nemocní. Prostě se strašně snažila, abych si to nerozmyslela.
No, odcházela jsem tam odtud se smíšenými pocity a hrozně jsem si přála, aby fenka nezabřezla.