Botanická se psem

28. ledna 2018 v 13:27 | Jana Š |  Výlety
S Crazym jsme už hrozně dlouho nebyli na žádném větším výletu a jelikož mě nalákalo poměrně pěkné počasí posledních dní, rozhodla jsem se vyrazit s ním na výlet.
Ve hře byla Obora Hvězda, Zámecký park Průhonice a Botanická zahrada v Troji.

YRNO.cz slibovalo zataženou oblohu bez deště a teplotu kolem 5 °C.
Ráno, 27.01.2018, jsme tedy vyrazili na vlak, přesedli na další vlak, pak na metro, autobus a sotva jsme došli do Trojské Botanické zahrady, začalo mrholit.

V Botanické jsme strávili cca hodinu i přes mírný déšť a myslím, že si to Crazy užil. Sem tam zapózoval na zajímavých místech.
Na lesních cestičkách v horní čaásti jsem mu schovávala granule, které vyhledávala byl z toho nadšený.

Měla jsem s sebou krátké vodítko i flexinu, takže se na cestičkách vylítal - no volno tam psi být samozřejmě nesmí.
Byl na něm vždy i při focení, musela jsem ho pak nenápadně za něj zamaskovat, aby na fotce nebylo vidět. Sice jsme za celou dobu potakli 4 lidi, ale nehodlám se s nikým hádat, že nedodržuju návštěvní řád.

Chtěla bych s ním vyrazit znovu v době kvetení rododendronů, ale to už bude v Botanické příliš mnoho lidí. To vyrazíme spíše do Průhonic, kde se lidi více "rozprostřou" s nějaké pěkné fotky s rododendrony by tam mohly jít udělat i bez toho, že bychom překáželi.

Na zpět jsme jeli autobusem, metrem a autobusem a když si vezmu, kolik času jsme strávili v zahradě (cca hodinu) a kolik na cestě (2,5 - 3 hodiny), byl tento výlet spíše socializací na dopravní prostředky
I přes nepřízeň počasí je zde pár fotek:
V Japonské zahradě
 

První letošní fotky na sněhu

21. ledna 2018 v 20:55 | Jana Š |  Procházky
Dnes zase jednou napadl sníh, když jsem byla doma, takže jsem nemohla nevzít fo´ták na procházku. A tohle z toho vzniklo.


Šťastný nový rok

1. ledna 2018 v 0:00 | Jana Š |  Novinky
Rok se s rokem sešel a tak mi nezbývá než za mě i Crazyho popřát vše nejlepší,
hodně štěstí, zdraví, lásky, úspěchů a splnění všech snů do roku 2018.

 


Bandáží proti strachu (nejen) z petard

31. prosince 2017 v 23:20 | Jana Š |  Deníček aneb zážitky s jorkšírem
Na sociálních sítích již od začátku prosince koluje obrázek úvazu, který má pomáhat psovi od strachu z petard. Bohužel je tam napsáno (a ještě anglicky) pouze jak bandáž zavázat, ale o tom jak a proč to funguje, a že pomáhá nejen od strachu, ale také při agresivitě, nevolnosti v autě nebo některých nemocech se tam nedozvíte.
Stejně tak tam chybí informace o tom, že je třeba psa na bandáž postupně naučit, jak má být široká, jak moc má být utažená atd.
Pokud vás informace o bandážích zajímají podívajte se na web Marty Mannelové, která je lektorkou TTouch pro psy pro ČR. Konkrétně do článku A zase ty petrady.

Na workshopu TTouch jsme byli v roce 2016. Po něm jsem aplikovala především doteky a bandáže tak nějak pustila z hlavy. Až právě na začátku prosince, kdy na mě obrázky "vyskakovaly" na každém kroku mne napadlo, že bych ji mohla zkusit taky.

Crazy se petard nebojí. Ne, že by z nich byl nadšený, ale lehne si, a dělá, že tu vůbec není, nebo (venku) se přiřadí k noze a čeká co budu dělat já. Začneme cvičit různé povely a triky, zobe si pamlsky a je spokojený.

Jeho velkými strachy jsou, ale mouchy (v uzavřených prostorách) a vysavač.
Právě začátkem prosince se více oteplilo a Crazy si přinesl na kožichu mouchu z balkonu - a začalo rodeo. I po tom, co jsem ji z něj smetla a zlikvidovala ji, běhal skrčený, se staženým ohonem po bytě a klepal se jak osika. Nakonec si zalezl do "boudy" (bývalého botníku za dveřmi, ve kterém má jeden ze svých pelíšků) a odmítal se odtud hnout. Když už tam byl víc jak 5 hodin a odmítal vylézt i na pamlsek, na tož, aby se šel napít, rozhodla jsem se pro radikální krok. Vytáhla jsem ho, "obmotala" poloviční bandáží a strčila ho zpátky do boudy. Asi po pěti minutách jsem zaslechla otřepání a pak hlasité pití z misky
Sice ještě asi hodinu odmítal vstoupit do pokoje, kde jsem z něj mouchu sundávala, ale pak už se otrkal definitivně, mohli jsme vyrazit i na procházku a po návratu si na příhodu s mouchou ani nevzpomněl.

Z vysavače nemá Crazy takové "šoky", jako z much. Vysávám-li v jiných místnostech, jen leží u mě v posteli a dělá, že tam není. Ve chvilí, kdy se přesouvám do svého pokoje, začíná problém - krčí se, klepe se, buší mu srdce a drží se co nejdál, ale v mém pokoji. Řešila jsem to tak, že jsem ho vždy odvedla do jiné místnosti, ale můj pokoj je jeho "pelíšek", takže se i přes svůj strach ihned vracel.
09.12.jsem ho tedy zkusila poprvé "obmotat" před vysáváním. Sice si zalezl opět do nejvzdálenějšího místa, ale když jsem za ním po ukončení luxování přišla, neklepal se, ani mu nebušilo srdce.
16.12. se stal úplný zázrak 😁. Dala jsem mu bandáž a šla vysávat. Crazy se uložil na kraj postele a ležel tam (tím svým stylem "já tu vůbec nejsem"), i ve chvíli, kdy jsem mu hubicí vysavače jezdila po zemi hned pod hlavou. Při tom, dříve stačilo, objevit se s vysavačem mezi dveřmi a už se přesouval co nejdál.
Když jsem byla tak blízko, pohladila jsem - žádné klepání ani bušení.
Další zkouška proběhla 23.12. Crazy stál u dveří mého pokoje a díval se jak dávám vysavač dohromady (spojování hadice, vkládání hadice do "těla" vysavače) - koukal přes chodbu do druhého pokoje cca 3 m. I to byl dost velký pokrok, protože stačilo, aby zaslechl štrachání, když jsem vysavač vyndaval z jeho místa a byl fuč. Pak opět ležel na posteli a dělal, že není. A bylo mu jedno, jak blízko jsem.
30.12. už jsem měla při skládání vysavače asistenci. Zabandážování stál ani ne půl metru ode mě a kontroloval, jestli to dělám správně. Zůstal se mnou ještě ve chvíli, kdy jsem už vysavač strčila do zásuvky, ale než jsem ho zapnula, raději jsem ho poslala do mého pokoje, abych ho nevyděsila. Tak se opět odebral na postel, dělat, že tu není.

Když to takhle půjde dál, za chvíli mi bude asistovat i během vysávání. Doufám, že na mouchy to zabere taky tak rychle.
Bandáž chci rozhodně zkusit i do auta, ze kterého je dost vyklepaný. Když jedeme domů je už utahaý a nevadí mu, ale když vyjíždíme na výlet, hodně to s ním cloumá. Určitě pak napíši jaká je naše zkušenost i v tomto směru.

Znáte TTouch bandáže? Zkoušeli jste ji na svém psovi a fungovala?

Crazy dělá, že není při vysávání - v poloviční bandáži.

Veselé Vánoce

24. prosince 2017 v 11:28 | Jana Š |  Novinky
Co dodat?
Prostě jen, užijte si svátky v kruhu těch, které máte rádi, ať už jsou dvounozí, beznozí, čtyřnozí či vícenozí :-)


Sedmnáctý společenský výcvik s Míšou

27. listopadu 2017 v 14:08 | Jana Š |  Poslušnost HafBO
Je to neuvěřitelné, ale už je to více jak rok, co jsme byli naposledy na tréninku u Míši. Byli jsme tedy na pár trénincích u Pavly a Alči, ale i tak to byla letos bída - se zdravím jsem měla problémy já i Crazy a jelikož jsme se střídali, tak nám to obvykle vyšlo tak, že jsme na cvičák nemohli.

Nyní jsme se tedy po více než roce sešli 17.11.2017 dopoledne na cvičáku ve Stodůlkách ve složení český fousek Hugo, chodský pes Jura a kříženec (podobný výmarovi či německému ohaři) Čoko. "Lovečáci" byli téměř dvouletí, Jura téměř čtyřletý a Crazymu se blíží 6 let.

Na začátku jsme se měli rozestavět do řady a provést pár běžných povelů - sedni, lehni, vstaň, čelem vzad, vpravo vbok... a po té se v řadě rozejít volnou chůzí na jednu stranou a chůzí u nohy zpět do řady.

No, dopadlo to celkem vtipně. Já s Crazym jsme se už do řady nevrátili. Míša si nás vzala k sobě a dostávali jsme speciální úkoly. Každý ze psů co tam byl měl totiž nějaký problém - nebudu psát, který měl přesně jaký (to je služební tajemství :D), ale jeden, ač byl jinak perfektně vycvičený, vyjížděl po psech, druhý absolutně ignoroval paníčka a u třetího byl spíše "problémový" paníček. Nějak nedokázal odhadnout, kdy by bylo dobré psa pochválit, kdy zkorigovat atd.

Jeden z prvních našich úkolů tedy byl, abychom mezi trojicí prošli slalom - nejprve volnou chůzí, po té s povelem k noze - ostatní měli zůstat v pozici (sed/leh) a nepokusit se nás sežrat, očichávat apod.. Samozřejmě jsme šli v dostatečné vzdálenosti, aby na nás nedosáhli, kdyby něco.

Další úkol byl podobný - trojice opět měla za úkol být v klidu v pozici, zatímco já s Crazym jsme běželi před řadou, jak nejrychleji jsme dokázali - 2x.

Pak jsme to měli klidnější mi. Dávala jsem Crazymu povely (sedni lehni, vstaň, čelem vzad atd.) zatím co ostatní nás po jednom obcházeli u nohy. Je fakt, že jsem ani neměla čas sledovat, jak moc blízko jsou u nás, věnovala jsem se jen Crazymu - kontrolovala zda plní povely přesně, a zda ho psy neznervózňují.
Jen jednou ho vyjížděč znervozněl, což je za hodinu výcviku super.
Důvěřovala jsem Míše, že je nenechá přijít tak blízko, aby se do Crazyho pustili a jelikož Crazy cítil klid ze mě, tak neměl potřebu řešit.

Podobně jsme si pak hráli s plyšovou kočkou a psi kolem nás po jednom chodili.

Dál ostatní "kluci" trénovali chůzi u nohy, my jsme měli chůzi u nohy s odkládáním do sedu.

Mimo to jsem Crazyho třeba také před řadou přivolávala a pod. - vždy v dostatečné vzdálenosti, aby to ostatní "kluci" byli schopní ustát a je fakt, že se snažili.

Nakonec jsme si přeběhli i kladinu, což Crazyho hrozně bavilo - jak jinak :-)


Ceklově byla tahle hodina strašně zajímavá - ukázala mi, jak můj klid, dokáže Crazyho strašně ovlivnit. On sám o sobě na psi nevyjíždí, ale pokud na něj někdo začne "řvát" jde do něj taky. A myslím, že je to tím, že prostě venku nemám úplnou jistotu, že majitel toho psa udrží, takže přeci jen,na něj tolik ten klid nepřenesu.

Tady jsem, ale věřila jak trenérce, tak i majitelům oněch psů, že je v nejhorším případě udrží, takže jsme to zvládli skvěle.

A jelikož tohle píšu s odstupem, musím se zmínit, že nám to opravdu hodně pomohlo i do dalších dní. Od té doby jsme potkali 2 psy, co na Crazy vrčeli jak blázni a on je naprosto ignoroval :-D

Pár fotek z tréninku dogdancingu

25. listopadu 2017 v 16:05 | Jana Š |  Domácí trénink
Dlouho jsem se zde neobjevila. Ale nebojte. Ještě žijem.
Se začátkem sezóny trávím v práci opět více času. K tomu jsem od října začala praktikovat jógu, takže zbytek volného času věnuji Crazymu a na PC mi ho již moc nezbývá.

Crazymu se v průběhu října definitivně projevila intolerance obilovin - už nejen pšenice, ale i kukuřice a možná i něčeho dalšího. Opět jsme skončili na kapačkách a v současné době krmím pouze vařeným masem a rýží nebo dýní. k tomu zkouším různé druhy zeleniny, přisypávám vitamíny a jako pamlsky má bezobilné granule.
I masové pamlsky (kupované) jsme museli hodně omezit, protože se prakticky do všech přidává kukuřičný škrob (i když tam píší, že jsou 100%), a ani to mu nedělá dobře.

Trénujeme tedy buď za vařené maso nebo granule. Ovšem venku je naprosto bezvadnej. Před nějakou dobou mi jedna blogerka tvrdila, že pozitivkář bez pamlsků nedokáže fungovat - mi venku jedeme bez pamlsků (jen za pohlazení a slovní pochvalu) už do začátku října a spolupracuje pořád stejně.
No, ale dost povídání, vzhůru na fotky.
V tréninku stále trénujeme na F1, vše dopilováváme. Crazy už krásně pochopil couvání a já pevně věřím, že příští rok tu zkoušku opravdu dáme. Do konce února budeme trénovat, v březnu vyrazíme na cvičák, kde už dopilujeme choreografii s trenérkou a pak se odvážím vyjet na zkoušku (doufám :-D).

Fotky, které teď vkládám jsou staré už rok, ale zjistila jsem, že jsem je sem nějak zapomněla vložit. Ségra nás tehdy fotila do časopisu a Crazy se ten den naučil slalom - kvůli focení ho totiž musel zopakovat asi 15x.
Už jsem si říkala, že mu ho naprosto znechutím, ale naopak ho tehdy pochopil a od té doby s ním nemá nejmenší problém.




Procházka na Petříně

4. listopadu 2017 v 14:07 | Jana Š |  Výlety
V sobotu 09.09.2017 jsme původně vyrazili na Psí den. Jenže když jsme tam došli, stály teprve 2 stánky a vše se ještě připravovalo.
Vrátili jsme se pro to na metro a sjeli na Anděl. Tam jsme přestoupili na tramvaj a vystoupili u Švandova divadla.

Vstoupili jsme do Kinského zahrady, kde se hned očichal s malou bílou fenkou a pak jsme vyrazili směrem k Národopisnému muzeu.
Prošli jsme se kolem muzea, kde jsem našla vhodný jmen stromu, na kterém mi Crazy zapózoval.

Víkend v Krkonoších 4/4 - Cesta domů přes Jablonec

17. září 2017 v 15:22 | Jana Š |  Výlety
V neděli ráno jsme se zbalily a vyrazili k domovu. Crazymu se tedy do auta moc nechtělo - nějak k němu začíná mít averzi.
Nicméně, nějak jsme se domů dostat museli.
Už předchozí večer jsme se dohodli, že se cestou stavíme v Jablonci nad Nisou v jedné velké korálkárně.
Cesta tam byla plná serpentin, což psi překvapivě ustáli - dokud jsme nezastavili. Jakmile Tracy vystoupila, okamžitě se poblila. Crazy naštěstí zvládl cestu bez úhony.
Strčili jsme je do tašeka se svolením prodavaček jsme v korálkárně strávili asi půl hodiny - tam by klidně mohla zůstat celá výplata. Nicméně, jsem korálků moc nepotřebovala, tak jsem se držela při zdi.

Po nákupu jsme se vydali na procházku. Kolem přes Horní náměstí až k vodní nádrži Mšeno, kde psi fascinovaně hleděli na kapry.
Kousek od nádrže jsme si dali oběd a pak jsme šli do infocentra, kde byla výstava o historii nádrže. Paní nám dokonce nabídla, že nám otevře na zahradu, aby se tam psi mohli vyběhat :-)

Pak už jsme se vypravili domů, Crazy prakticky hned zalezl do postele a usnul. Byl to skvělý víkend :-)

Se psem Okolo Pekelského vrchu

9. září 2017 v 21:38 | Jana Š |  Tipy na výlety
Pekelský vrch se nachází v Krkonoších nedaleko obce Mladé Buky.
Vyráželi jsme z PENZIONu U NAŠICH, kde jsme bydleli.

Naučná stezka začíná u kostela sv. Kateřiny se samostatně stojící zvonicí. Můžete samozřejmě začít kdekoli, ale nám to přišlo lepší. Začátek cesty totiž vede převážně po silnicích a tak jsme tento úsek chtěli mít za sebou co nejdřív.

Projde se kolem památníku padlým a hřbitova a pak vás bude čekat několik desítek metrů po krajnici hlavní silnice.
Záhy odbočíte vlevo na silnici vedlejší a tam ujdete cca 1,5 km. Pak už odbočíte vpravo na louku, přes kterou přejdete a vstoupíte do lesíku a Vlčí skály.
Můžete projít jen kolema vrátit se zpět na silnici o několik desítek metrů dál, nebo ji blíže prozkoumat.

Po návratu na silnici po ní půjdete už jen pár desítek metrů a dojdete k chalupě Václava Havla, kde je i památník ve tvaru srdce, u kterého mu můžete zapálit svíčku.
Stezka vede podél plotu chalupy vlevo od silnice do mírného kopce a za chviličku dojdete ke zřícenině hradu Břecštejn. Vstup do ní je dost náročný pro prostorově výraznější osoby :-)

Aktualizace v srpnu 2017

31. srpna 2017 v 22:05 | Jana Š |  Novinky
V srpnu 2017 jsem aktualizovala tyto články:
Dotazy - Chov: Co znamená slovo jorkmut (yorkmut)?
Dotazy - Stříhání a oblékání: Stříhat či nestříhat?


Víkend v Krkonoších 3/4 - Okolo Pekelského vrchu

31. srpna 2017 v 17:30 | Jana Š
V noci z pátku na sobotu lilo a byla bouřka, ale ačkoli původní předpověď nevypadala hezky, v sobotu bylo sice pod mrakem, ale mohli jsme vyrazit na výlet.

Naučná stezka Okolo Pekelského vrchu začíná asi půl kilometru od penzionu, kde jsme byli ubytovaní, takže jsme vyrazili pěšky.

Střevlíci, kteří byli u kostela.

Začali jsme u kostela Svaté Kateřiny se samostatně stojící zvonicí, odtud kousek cesty vedl po hlavní silnici a pak poměrně dlouhý úsek po vedlejší. Crazymu jsem dala krátké vodítko - je naučený, že na něm se čuchá jen bleskově a musí šlapat.
Ze silnice jsme odbočili na louku, kde jsme nafotily psiska a pak už jsme vešli do lesíka, který ukrývá Vlčí skálu.

Louka u Vlčí skály

Tím jsme se vyhnuli části cesty po silnici, ale ještě jsme se na ni museli na chvíli vrátit.
U památníku u chalupy Václava Havla ségra zapálila svíčku a dále nás čekal už dlouhý úsek lesních cest.
Navštívili jsme zříceninu Břecštejn - vstup do ní je hodně náročný pro širší postavy.

Na Břecštejně

Se psem na Sněžku

27. srpna 2017 v 12:50 | Jana Š |  Tipy na výlety
O našem výletu na Sněžku si můžete přečíst v článku: Víkend v Krkonoších 2017 2/4 - S jorkšírem a toy pudlem na Sněžku.
Zde Vám chci přinést ještě několik užitečných informací.

Náš výlet začal v Horní Malé Úpě, kam jsme přijeli autem.
Dostat sem se však můžete i autobusy z několika českých měst: Pec Pod Sněžkou, Náchod, Praha hl. nádraží; Harrachov, Trutnov, Úpice.

Z Horní Malé Úpy jsme se vydali po červené turistické značné (začíná nedaleko hraničního přechodu - na mapě označeno jako Start). Měla by to být zřejmě nejschůdnější cesta na vrchol Sněžky a my ji vybrali kvůli tomu, že jsme šli s malými psy.
Číslem 2 je označené Soví sedlo, kde je i bod záchrany. Zde jsme potkali první turisty.
Tato část trasy není příliš frekventovaná - většina lidí šla po modré.

U boudy Jelenka (3), kde je poslední možnost občerstvení před výstupem na Sněžku už bylo turistů daleko více. Odtud už začala náročnější část cesty, která se skládala ze "schodů" z kamenů (myslím si, že jde o břidlici).

Na Svorové Hoře jsme si chvíli odpočinuli a pak pokračovali dál, kde jsme šli nějakou dobu i s kopce či po rovině a pak nás opět čekali "schody" před závěrečným výstupem po silničce.

V Krkonoších je nutné mít psa pod kontrolou (všichni psi co jsme potkali na lesních cestách byli na volno, pokud se nenesli v tašce), až v závěrečné části na silničce a přímo na vrcholu Sněžy byli psi na vodítkách).

Cestu zpět jsme absolvovali stejně. Za špatného počasí je možné u Boudy Jelenka odbočit na žlutou, která vede po silnici a je tedy dobře schudná.
Od Jelení boudy je možné jít ještě dál po červené a až v Sovím sedle odbočit na modrou, hřebenovou trasu, kde jsou prý krásné výhledy, ale za horší počasí je náročná. My tudy chtěli původně jít, ale jelikož nám cesta trvala déle než jsme čekali, nechtěli jsme zůstat někde na trase po tmě a tak jsme se raději vrátili po červené až na původní místo startu.

Celková délka trasy byla 14 km. Vycházeli jsme z místa 1049 m n.m. a Sněžka má 1603 m n.m.

Zvětšit mapu můžete kliknutím SEM


Některé cestičky jsou úzké, lemované klečí.
Takovýchto schodů zdoláte cestou od Jelení boudy na Sněžku několik desítek.

Víkend v Krkonoších 2017 2/4 - S jorkšírem a toy pudlem na Sněžku.

26. srpna 2017 v 10:34 | Jana Š |  Výlety
V pátek nás čekal zlatý hřeb prodlouženého víkendu - výstup na Sněžku.
Po krátkém jsem hledání jsem našla (údajně) nejsnazší cestu - po červené z Horní Malé Úpy. Chtěly jsme, aby byla cesta snadno schůdná pro psy, což se až na řadu schodů povedlo.

Cesta tedy vedla z Horní Malé Úpy k Jelence (to jsme potkali snad jen 5 lidí). Tam jsme si daly Horalku a colu, psiska si chvíli lehla, a pokračovali jsme v cestě. Tam byla cesta pro psy náročnější )no, pro nás taky), protože se skládala ze schodů. Crazy se ale rozhodně odmítl nosit (má přece nohy, ne?) a tak je všechny odhodlaně vyskákal.
Hlavním důvodem, odmítání nošení je tedy to, že nemůže po cestě čuchat. To Tracy se ségře uvelebila v náručí a nechala se všedchny části trasy, kde schody byly, vynést.

Na Sněžce foukal dost studený vítr, ale bylo 16°C. Dali jsme si tam výborný hod dog a psiskům jsem koupila medaile za zdolání Sněžky :-D
Na Sněžce bylo poměrně dost psů malých i velkých plemen. Vtipná byla jedna paní z Polska, která nesla jorka v kablece, koukala na Crazyho a říká tomu svému: "Vídíš. On jde po ssvých a ty se musíš nosit ." :-D Tedy říkala to polsky, ale rozumět jí bylo.

Chvíli jsme poseděly v poštovně (psi si poleželi) a pak jsem se vydali stejnou cestou dolů.
Nejprve jsme chtěly za Jelenkou odbočit na modrou, ale jelikož se již začalo lehce smrákat a cesta se nám pro psy nezdála úplně schůdná, rozhodly jsme se ségrou pro návrat zcela po stejné trase.

V Horní Malé Úpě jsme si pak dali večeři a vyrazili zpět do penzionu.

Myslím, že si psiska výlet užili stejně jako my. Vylítali se, prošli se a hlavně byli s námi. Crazy se za celou trasu (celkem cca 14 km) nesla asi 500 metrů )nejspíš ani to ne), protože když nemůže čuchat, není celej :-D
Ale dorazili jsme do penzionu a ještě běželi na louku. Jsou to trpaslíci nezničitelní :-D

Po červené na Sněžku.
První vyhlídka
Ségra s Tracy.
Na horách je krásně.

Víkend v Krkonoších 2017 1/4

22. srpna 2017 v 18:49 | Jana Š |  Výlety
Od roku 2014 trávíme se ségrou a štěknami 1x ročně společný víkend.
Letos to padlo na třetí srpnový týden a protože jsme se obávaly horka, vydali jsme se do hor.
Ubytovali jsme se v Mladých Bukách v PENZIONu U NAŠICH.
Cena byla super, majitelé hrozně milí a o 2 domy dál začínala louka, kde se psiska mohla vylítat.
Moc se nám líbilo jak v penzionu, tak v městečku jako takovém.
Ve čtvrtek jsme dorazili chvíli po čtvrté a po ubytování jsme se šli projít. Zjistili jsme, kde jsou obchody a restaurace a vypravili se k Zakleté studánce.
Šli jsme vzhůru po sjezdovce a než jsme odbočili po stezce pod bobovou dráhu a do lesa, naskytl se nám krásný výhled na Mladé Buky.
Pravda je, že pod pojmem studánka jsem si představovala něco trochu malebnějšího, ale byla hezká.
Cestou zpět jsme šli po části naučné stezky Okolo Pekelského vrchu.
První den jsme ušli asi 5 km.

Řeka Úpa
Naučná stezka k Zakleté studánce vedla po sjezdovce.

Zakletá studánka

Další články


Kam dál